Na sluneční bárce boha Ra bývá často zobrazován bůh Thovt spolu s vidoucím okem boha Ra. Rovněž bohyně Maat je zobrazována na sluneční bárce. V Gíze dokonce vzniklo Muzeum sluneční bárky. V roce 1954 byly totiž v pěti jámách poblíž velké Chufuovy pyramidy nalezeny části bárky z cedrového dřeva. Bárka byla složena z celkem 1 200 kusů dřeva a renovována. Dnes je vystavena ve skleněném muzeu poblíž Velké pyramidy.
V roce 1904 byla v Norsku při obdělávání půdy místním farmářem objevena pohřební loď, která je v tamních končinách asi nejznámější. Norský archeolog Haakon Shetelig se svým kolegou rozpoznal v nálezu část vikingského plavidla, které sloužilo jako pohřební mohyla. Archeologové datovali vznik tohoto nálezu kolem roku 835.
Loď je dlouhá 23 metrů a široká 4,5 metru. Loď měla dokonce i devítimetrový stožár. Byly v ní nalezeny pozůstatky dvou žen ve věku 25 a 70 let. Ženy náležely k vyšší společnosti, což dosvědčují zbytky kvalitního oblečení a dokonce i hedvábí, což tehdy byla velká vzácnost a navíc se tak potvrzují obchodní styky s Čínou. V lodi se kromě mnoha dalších předmětů našel i pozůstatek ptáka, který byl později identifikován jako páv. Tento pták musel být v Norsku exotickým zvířetem.
Rovněž i v Anglii v Sutton Hoo byla v roce 1939 vykopána 27,5 metru dlouhá loď, široká 4,4 metru. Bohužel se dochovaly pouze jen kontury, ale díky železným nýtům bylo možné poměrně přesně určit její rozměry.
V lodi byly nalezeny kosterní pozůstatky muže, uloženého s nohama na východ. Tento muž měl s sebou na onen svět bohatou výbavu v podobě zbraní, stříbrného pancíře a dokonce mimo jiné i malé pokladnice se čtyřiceti zlatými mincemi, které pochází z merovejské dynastie. To pomohlo určit stáří, a to okolo roku 620 našeho letopočtu. Úplným pokladem byl pak nález stříbrné mísy, vyrobené kolem roku 500 v Konstantinopoli.
Tento pohřeb připomíná podobné nálezy ze Skandinávie. Jak je vidět, představa posmrtné cesty byla na mnoha místech světa velice podobná…
