Američtí vědci z Kansaského America Heart Institute tvrdí, že konzumace cukru vede k podobným účinkům jako kokain. Dokáže vyvolat pocit potěšení a nutí k vyhledávání dalšího cukru. Tvrzení je založeno na studiích s hlodavci, které ukazují, že u myší vzniká závislost na cukru, a to dokonce vyšší než na kokainu. Při konzumaci cukru dochází k uvolnění dopaminu a naše tělo reaguje tak, že chce víc. Cukr by v tom případě byl nejvíce spotřebovávanou návykovou látkou na světě!
Otázka závislosti na cukru rozdělila odborníky na dva tábory. Ti druzí tvrdí, že vysoká spotřeba cukru může vést ke zdravotním problémům, ale přesto se nejedná o návykovou látku. Někteří z nich uvádí, že studie na hlodavcích nebyly svými autory správně pochopeny a vysvětleny.
Podobné chování myši ukázaly také při použití sladidla sacharinu, takže se nejspíše jedná o potřebu zažít sladkou chuť jako takovou než o samotnou závislost na konkrétní látce. Pokud by se hledání cukru a kokainu u myší propojilo s nepříjemnou zkušeností, jak je úraz elektrickým proudem, přestaly by prý „závislé“ myši cukr na rozdíl od kokainu vyhledávat.
Je jisté, že obliba sladkých věcí může mít určitou návykovou formu, ta se ale nedá přesně srovnat se závislostí na tvrdých drogách. Někteří lékaři cukr spíš přirovnávají k „alkoholu dětí“. Varují, že cukr sám o sobě není nebezpečný, ale velké riziko přináší až jeho stále se zvyšující konzumované množství.
Někteří lidé poukazují na to, že je cukr přirozený, a tak nemůže být špatný. Tohle tvrzení může být pravdivé pro některé potraviny, jako je ovoce, kde se cukr přirozeně vyskytuje ve společnosti vitaminů a dalších důležitých živin. Většina cukru, který konzumujeme, je však velmi rafinovaný a přidávaný do téměř všech zpracovaných potravin. Většinou tedy ani nevíme, kolik jsme jej za den snědli, protože se nachází i tam, kde ho rozhodně nečekáme.
