Ekonomka, profesorka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Je nezávislou občanskou kandidátkou. Bez vazby na komunistický režim. V minulosti vedla Komisi pro spravedlivé důchody. Jako prezidentka by volala po zásahu České národní banky proti inflaci.
Co byste popřála lidem v novém roce?
Loňský rok byl pro nás všechny mimořádně těžký, prošli jsme zkouškami, na které jsme se nemohli připravit. Stále čelíme mnoha složitým výzvám a je někdy opravdu těžké, aby nás nepřemohly obavy. Všem bych přála, aby přes veškeré těžkosti stále dokázali vidět naději. Naději na lepší budoucnost, a to nejen pro mladé a úspěšné. Naději na lepší budoucnost, která počítá opravdu s každým.
Za pár dnů půjdeme k prvnímu kolu prezidentských voleb. Proč byste byla právě vy dobrá prezidentka?
Protože naději na lepší budoucnost pro každého dokážu nabídnout. Nejsem spjatá s žádnou politickou stranou ani zájmovou skupinou, nezapletla jsem se s minulým režimem, dosud jsem stála mimo politiku a jsem skutečně nezávislá. Celý život žiju v Brně a vidím odsud věci jinak. Vidím, že Česko má některé opravdu hluboké problémy, o kterých se stále jen mluví, ale když má přijít na řešení, tak všichni sklapnou podpatky.
Vy jste ekonomka, máte na mysli hlavně ekonomické problémy? Co byste dělala třeba s inflací, která se nám tu vymkla kontrole?
To říkáte přesně, nejen my ekonomové, ale každý v této zemi se na inflaci dívá s obavami. Upéct cukroví na Vánoce nás vloni stálo skoro o polovinu víc než vloni. Chleba je dražší o třetinu, mléko ještě o víc. Potřebovali jsme rychlý zásah od České národní banky, který bohužel nepřišel. S mnoha dalšími ekonomy jsme na to upozorňovali, jako prezidentky by byl můj apel slyšet daleko víc. Je to navíc právě prezident, kdo jmenuje členy bankovní rady. Hlava státu má úžasnou možnost otevírat zásadní témata a využít svůj hlas ve prospěch těch, kteří nejsou v naší společnosti dostatečně slyšet.
A co energie?
Spoustě lidem se nad složenkami podlamují kolena. Zastropování je určitě dobrá věc, vláda by ale teď měla hlavně pomoci všem, kteří si kvůli rostoucí inflaci a zálohám za energie nemohou dovolit zaplatit bydlení, energie, jídlo, základní potřeby pro děti. Pokud bude pomoc cílená, bude zároveň i efektivní a neprohloubí zadlužení naší země. Vedle toho je současná situace velkým zdviženým prstem, že musíme výrazně zrychlit v posilování naší energetické nezávislosti. To není strašák, ale příležitost pro české firmy a inovace, jak být nezávislí, ohleduplní k naší krajině a zároveň zajistit rozumné ceny pro lidi.
To jsou ty ekonomické problémy a určitě by byla výhoda mít hlavu státu, která se v ekonomických tématech orientuje. Co dalšího naše země potřebuje?
Potřebujeme srovnat rozdíly mezi regiony. Je šílené, že stále existují regiony, kde lidé musí hodiny cestovat k lékaři, nemohou sehnat dobrou práci nebo školu pro děti. Dobré vzdělání musíme dostat ke všem dětem bez ohledu na to, v jaké rodině nebo regionu se narodí. To je ten nejlepší klíč k tomu, aby naše děti jednou stály na vlastních nohou, byly aktivní, žily dobrý život a posouvaly tuto zemi dopředu. Nic z toho nebude mít smysl, pokud nebudeme myslet na naši krajinu. Potřebujeme chytrá opatření, abychom jen dál nepřihlíželi vysychání studní, kůrovci, hynutí včelstev, stále horší kvalitě naší půdy. Máme tu skvělé malé a střední zemědělce, o které se můžeme při řešeních opřít.
A konečně potřebujeme důchodovou reformu. Tohle zní spoustě lidí jako ohraná písnička, ale je to realita – bez reformy bude skutečně mnoho lidí, kteří celý život pracovali nebo se starali o své blízké, dál obracet každou korunu a pro budoucí generace to bude už úplná katastrofa.
Vy jste byla za minulé vlády předsedkyní komise pro spravedlivé důchody, máte pocit, že jste se dokázali někam posunout, nebo zase skončilo jen u slibů?
Já jsem vedla skupinu 42 expertů a také politiků a byla to obrovská zkušenost. Každý přišel s jinými názory a návrhy a nejdřív to vypadalo, že to dopadne stejně jako s předchozími šesti komisemi. Že se zase budeme jen dohadovat, vznikne kočkopes, jedna vláda se s ním pochlubí a další vláda hodí návrhy do koše a začne zase nanovo. Ale povedlo se nám dojít ke shodě a připravit balík návrhů, pod které se podepsali lidé z opačných politických i odborných táborů. To bylo velké vítězství. ČSSD návrhy představila a nová vláda SPOLU je zahrnula do svého programového prohlášení. Teď se jim povedlo prosadit první z našich návrhů – 500 korun měsíčně k důchodu za každé vychované dítě. Od ledna to začalo platit a v řadě jsou připravené další důležité návrhy jako základ reformy, která lidem skutečně pomůže.
Kritici Vám vyčítají nedostatek politické zkušenosti, nebude to nevýhoda?
Naopak považuji za svou výhodu, že nejsem v politice léta a že jsem zcela nezávislou občanskou kandidátkou. Velkou zkušeností spojenou s politikou bylo navíc právě vedení komise pro spravedlivé důchody, byla jsem také členkou ekonomické sekce Ústředního krizového štábu. Řídila jsem univerzitu s rozpočtem 1,5 miliardy korun ročně, mám přehled i manažerské zkušenosti.
Okolo Mendelovy univerzity je poslední dobou dost rušno, propírá se podezření, že se na univerzitě prodávaly tituly.
Žádné tituly se na univerzitě neprodávaly. Tato zkratka se rozšířila a moc mě to mrzí, protože něco takového bych nikdy nedopustila. Stalo se to, že zhruba 14 z celkových 8 tisíc studentů vystudovalo v průběhu let za o něco snížených podmínek. To je samozřejmě špatně, pro všechny studenty musí platit stejné podmínky. Jakmile jsem to jako rektorka zjistila, zahájila jsem kontrolu, několik titulů jsme odebrali a nastavili jsme daleko přísnější kontrolní mechanismy. K pochybení došlo v jednom jediném studijním programu z celkových více než dvou set. Na univerzitě jsem odvedla spoustu dobré práce, zavedla jsem velké systémové změny, na které škola dlouho čekala. A bylo to jako vždycky – ne všichni přijmou změny s pochopením, někteří by si přáli zachovat status quo.
Pojďme k osobnější otázce. Co na samotnou kandidaturu říkala vaše rodina?
Bez podpory manžela a svých dvou synů bych do toho nikdy nešla. Oni jsou moje základna a největší podpora. S manželem jsme spolu začali chodit ještě na gymnáziu, brali jsme se před dvaceti lety. Udělalo mi velkou radost, že se všichni tři rozhodli sami od sebe do kampaně zapojit. Starší šestnáctiletý syn jako dobrovolník, s mladším desetiletým jsme zase natáčeli volební spot. Byl to velký zážitek. My na ženy ve veřejném prostoru zatím nejsme moc zvyklí, až jich bude více, zvykneme si, že jsou spolu s nimi častěji vidět i děti – děti k našemu životu prostě patří.
Na konec dovolte ještě pár rychlých otázek. Kde nejraději trávíte dovolenou?
Na naší chalupě na Vysočině.
Váš největší koníček?
Po prarodičích jsem zdědila lásku k rybaření a houbaření.
Největší životní úspěch?
Měřím to spíš vděčností než úspěchem. Nejvíc vděčná jsem za rodinu. A z pracovních úspěchů za to, že jsem se stala nejmladší rektorkou v Česku.
Oblíbená kniha?
Děvčata první republiky, kniha o bouřlivém 20. století. S mladším synem teď čteme Deník malého poseroutky.
A film?
Top Gun jsem se syny viděla třikrát.
Co byste popřála naší zemi?
Přála bych České republice, aby byla zemí, která se se vztyčenou hlavou dívá do budoucnosti. A která si zvolí prezidenta, na kterého bude moct být znovu hrdá.
