Až do vydání prvního čísla Čtyřlístku, který Jaroslav Němeček vymyslel se svou ženou Lucií, u nás dříve vycházely komiksy jen na zadní straně časopisů, jako např. legendární „Rychlé šípy“ v časopisu „Vpřed“, později „Vpřed pionýři“. Čtyřlístek byl prvním dětským komiksem vydávaným jako sešit. Každý díl má devět stran. Jeho reálie jsou inspirované domem a chalupou autorů. Doksy jsou Třeskoprsky, Máchovo jezero je rybník Blaťák a Bezděz hrad Bezzub. Čtyřlístek se přizpůsobuje době, v jeho příbězích se objevuje současná moderní technika. Jenom kuchyň Fifinky se nemění, protože je to kuchyň malířovy maminky, jak ji poznal v dětství, a tu si nedá vzít.
Zlaté časy Čtyřlístku jsou spojeny se scénáristkou Ljubou Štíplovou, která napsala přes dvě stě jeho příběhů. Zprvu ani nesměla Čtyřlístky publikovat pod svým jménem. Jako první postava vznikla Fifinka a pak následoval Bobík, Myšpulín a nakonec Piňďa. Fifinka dodnes vzbuzuje různorodé emoce a čtenáři se dohadují, kdo jí je z ostatních postav nejbližší, koho se dotkla, s kým tančila. Postupně dostala charakter emancipované ženy, je hodná a chytrá, ale i přísná a zároveň spravedlivá a někdy až žensky a mateřsky ochranitelská. Až do sféry sci-fi zasahuje činnost vynalézavého Myšpulína, Bobík je nejsilnější a miluje sport a Pinďa se sice hodně bojí, ale stejně často svůj strach statečně překonává. Postavy a jejich charakteristiky skvěle rezonují s tradičními pohádkovými archetypy a stejně jako ony se nemění, nevyvíjí. Největší důraz kladou na přátelství, které je mezi nimi nenarušitelné. Autorská licence pak dovolila všechna zvířátka, tj. fenku Fifinku, kocoura Myšpulína, prasátko Bobíka a zajíce Pinďu polidštit, takže jsou všechny postavy velké asi jako člověk. Je zajímavé, že Čtyřlístek vyhovuje především českému naturelu, odkud vzešel. Autoři se pokusili oslovit i slovenské děti, ale jak říká Jaroslav Němeček, „Slováci Čtyřlístek vůbec nepřijali“.
První číslo Čtyřlístku vyšlo v roce 1969 a mělo název „Vynálezy profesora Myšpulína“. Dnes je to sběratelská rarita a podle zachovalosti se jeho cena pohybuje od deseti do dvaceti tisíc korun. První číslo mělo náklad 30 000 kusů, třetí číslo už 100 000. V 80. letech to bylo 220 000 kusů, ale to už byl pro nakladatelství problém tuto výši nákladu udržet, protože mělo, stejně jako všechna nakladatelství u nás, limitovaný příděl papíru. Sehnat proto v době od 60. do začátku 90. let nejen čtyřlístek, ale jakýkoliv trochu zajímavý časopis, např. „ABC“, „Kino“ nebo „100 + 1 zahraničních zajímavostí“ byl velký problém řešitelný jedině (a ideálně) osobní známostí v trafice. Papír bylo potřeba hlavně na politickou literaturu propagující socialismus. Do sešitu se později k příběhům Čtyřlístku připojily i další různé kreslené seriály, které ale jeho obliby nikdy nedosáhly a někdy je čtenáři vnímali jen jako „nutné zlo“.
Po roce 1990 šel náklad Čtyřlístku pod tlakem komiksů zahraničního původu a kvůli menšímu počtu rodících se dětí rapidně dolů a klesl až na 35 000 ks. Přesto zůstává kulturním fenoménem takového rázu, že hrdinové Čtyřlístku vyšli na známkách, přičemž největší úspěch na nich měla Fifinka. Vznikl i film „Čtyřlístek ve službách krále“ (2013). Dnes, po padesáti letech existence Čtyřlístku jeho autor říká, že původně byl míněn jako čtení pro čtenáře od tří do třiceti let, ale nyní se věková hranice posunula mnohem výš.
Znovu se k němu vracejí i babičky, jako ke krásné vzpomínce na mládí a chtějí podepsat stará čísla. Vracet se k Čtyřlístku budou jistě i jeho dnešní malí čtenáři, případně pak se svými dětmi a vnoučaty.
