V náboženstvích a mytologiích světa bychom našli hezkou řádku božstev, polobohů a hrdinů, jejichž příchody na svět připomínají narození Ježíše Krista. Nedosáhly však takového rozšíření a procítěné obliby, nebyly tolikrát a s takovou pestrostí ztvárněny. Tři osobnosti z dějin křesťanství totiž dokázaly scénu Ježíškova zrození přiblížit prostým lidem: Matouš, Lukáš a František. Evangelisté Matouš a Lukáš na rozdíl od kolegů Marka (nejstarší zpráva) a Jana (nejmladší, poněkud beletrizované podání) přinášejí informace o dění v Betlémě, jen se navzájem liší v jeho popisu.
Matouš angažoval hvězdu a mudrce (mágy či krále), Lukáš je nahradil andělem s pastýři a přidal podrobnosti. Lidé, kteří milují příběhy, si obě verze spojili a vznikl příběh s přitažlivými atributy. Nastávající Vykupitel, teď ještě děťátko, nad nímž rozpíná křídla nejen Boží anděl, ale také stín kruté smrti. Mladičká Marie, moudrá a čistá, a její chápající, laskavý manžel. Prosté jesličky v chlévě, kde novorozence chrání dech věrných zvířecích pomocníků. Okouzlení pastýři a tajemní mudrci – králové obtížení dary. Planoucí hvězda nad Betlémem, příslib dobrých časů, míru a lásky…
Obraz narození Páně se začal záhy objevovat na mozaikách, reliéfech, obrazech; oslík a telátko (či volek) nechyběli. Ale to ještě nebyly jesličky – betlém, čili trojrozměrné ztvárnění biblického výjevu. Jesličky jako takové vynalezl před osmi stoletími, o vánocích roku 1223, člověk horoucího srdce a reformátor víry, svatý František z Assisi. Byl tehdy hostem urozeného Giovanniho di Velita, ale nedávno se vrátil z Palestiny, kde navštívil i Betlém. František zatoužil oslavit Pána Ježíše, přiblížit lidem atmosféru svatých míst a ukázat, oč důležitější je láska duše než pomíjivé hmotné dary.
Na Štědrý večer světec zaranžoval v nedaleké jeskyni scénu Ježíškova narození s jesličkami, lidmi a oběma zvířaty. O půlnoci dorazili sezvaní vesničané s pochodněmi, zvony z kostelů v kraji vyzváněly, František četl z Lukášova evangelia a kněz sloužil první půlnoční mši. Pověst o té události se rychle rozšířila, zalíbila se všem. O sto let později nebylo farnosti, kde by se o vánocích nekonala živá ilustrace k Lukášovu evangeliu. Postupně nahradily aktéry jejich umělí zástupci, vytváření ze dřeva, sádry, vosku, keramiky, porcelánu, stříbra, slonoviny, skla, cínu, tkaniny; pro ty chudší kašírovaní, z různých těst, papírmaše, šustí či papíru, dokonce i z másla a čokolády. Dodnes existují živé betlémy podle původního vzoru.
V době baroka nastala pro jesličky zlatá éra. Z kostelů a chrámů se rozšířily do příbytků bohatých i chudých. Kolem roku 1600 se ve šlechtických domácnostech objevují miniaturní betlémy – drahé domácí oltáříky. Z nich se vyvinuly prosté skřínkové jesličky, s nimiž se také chodilo koledovat. Kam betlémy pronikly, podle tvůrcových možností a uměleckého záměru kolísaly mezi zdobnou velkolepostí a jednoduchou prostotou; mezi snahou ztvárnit exotickou scenérii s velbloudy a palmami, a zachytit běžný život kolem sebe. Snad právě možnost vložit do betlémského výjevu velmi osobní prvky a každodenní chvíle, modelovat krajinu, postavy a jejich činnosti, byla tím, co lákalo a získávalo jesličkám stále větší důležitost a oblibu.
Současně i vznikaly další folklórní příběhy, které výpověď evangelií rozšiřovaly. Třeba historka o tom, proč dudáci při hře podupávají – jeden z nich šel zahrát Ježíškovi, a stoupl do něčeho, co tam zanechala darovaná živá husa. Betlémů je nepřeberně! Figurkové se stavěly každé vánoce a zabraly ve světnici spoustu místa, jejich vlastníci si vyhráli s krajinou a pořizovali nové a nové postavičky. Byly a jsou betlémy v lahvích, ploškové, s hracím strojkem, mechanické i kuželové, poháněné horkým vzduchem. Každá země si vytvořila svoji jedinečnou úpravu jesliček. V roce 1950 vznikla světová asociace betlemářů UN-FOE-PRAE, jehož součástí je i České sdružení přátel betlémů.
Populární zvláštností je figurka caganera, který právě vykonává velkou potřebu. Zrodila se v 17. století ve svérázném Katalánsku, ale vyskytuje se i v Portugalsku, na jihu Francie a Itálie. Zosobňuje lidskou přirozenost v mystériu vánoc a přivolává štěstí a dostatek. Hnojilo se tenkrát výkaly a dobře připravená pole nesla hojnou úrodu. V betlému je umístěn co nejdále od Ježíška někde v koutě a rozveselené děti soutěží, kdo jej objeví nejdříve. Stalo se zvykem dávat caganerovi podobu politiků, celebrit i komiksových hrdinů.
U nás v Čechách jsou jesličky zmiňovány v r. 1562 a od té doby se jim daří, jak dokazují každoroční vánoční výstavy i expozice v muzeích. Můžeme se pochlubit nádhernými betlémy, jako je Třebechovický nebo Rouhův velešínský. Česku patří dvě světová prvenství: největší jesličky, vytvořené Jiřím Halouzkem v Jiříkově, a největší mechanický lidový betlém Tomáše Krýzy. Uplatňují se nové materiály a postupy. Najdete tematické betlémy (třeba železničářský), jiné, kde Ježíška obklopují bájné bytosti, jsou i jesličky, kde se nenápadně vyskytuje čertík. Přesto typické české jesličky mají tradicí dané postavy: ovčáky, muzikanty, darovníky, anděla zvěstování Páně – a hvězdu, vítající Ježíškův příchod.
