Když roku 1812 skončila Vlastenecká válka Ruska s Napoleonem a jeho poslední vojska opustila zemi, jako projev vděčnosti za vítězství podepsal car Alexandr I. příkaz k vybudování chrámu Krista Spasitele z milodarů sbíraných po celé Rusi. Původně se chrám začal stavět na Vrabčích horách (dnes je tam Lomonosovova univerzita), ale kvůli špatné kvalitě půdy bylo od stavby upuštěno. Car proto sám vybral a nechal vykoupit místo na stavbu chrámu na břehu řeky. Mělo jen drobnou vadu. Na pozemcích již stála řada staveb, které musely být zbourány. Mezi nimi to byly i dvě církevní budovy, kostel Všech svatých a Aleksejevský klášter. A právě představená kláštera toto místo proklela a předpověděla, že na něm nic dlouho stát nebude. Zdá se, že měla pravdu.
Kletba Christelhofu. Na šumavském statku Pohádka přebýval jeden z nejhorších českých sériových vrahů
Stavba nového chrámu Krista Spasitele byla zahájena roku 1839 a její cena dosáhla výše 15 milionů rublů. Obří kopule byla usazena o deset let později, v roce 1849, lešení kolem stavby zbouráno roku 1860. Ještě dvacet let poté pokračovaly práce na bohaté vnitřní výzdobě. Chrám byl slavnostně otevřen za účasti cara Alexandra III. roku 1883. Stavěl se tedy předlouhých 44 let. Přízemí chrámu bylo pojato jako galerie na památku vítězství nad Napoleonem. Na tisíc metrů čtverečních ploch zdí pokrývaly reliéfy z carrarského mramoru, které zobrazovaly slavné vojevůdce a výjevy z bitev z té doby. Monumentální chrám však vydržel na svém místě ani ne půl století.
V roce 1931 rozhodl Ústřední výbor komunistické strany Sovětského svazu, že na místě Chrámu Krista Spasitele bude místo „paláce“ carů, popů a boháčů vybudován nový palác dělníků a rolníků – gigantický „Palác sovětů“. Chrám byl 5. prosince 1931 podminován a odpálen, ale první výbuch vydržel. Zesílené nálože při druhém výbuchu již dílo zkázy dokonaly. Odklízení trosek trvalo ještě pak téměř půldruhého roku. Z bohaté výzdoby a vybavení chrámu částečně stát a částečně Donský klášter zachránily jen zlomky. Dodnes se neví, kde některé části chrámu skončily. Ví se jen, že mramorové desky byly použity na obložení stanic metra a jiné rozdrceny. Mramorovou drtí se potom vysypávaly cestičky v moskevských parcích.
Stavba Paláce sovětů se však protahovala. Již čtyřikrát byla vypsána soutěž na jeho návrh a stále nic nevyhovovalo. Potom komise, ale ve skutečnosti sám Stalin, v roce 1932 vybral návrh architekta Borise Jofana a navrhl (čemuž se nedalo odporovat) tyto změny:
- Palác bude tak vysoký jako Eiffelova věž anebo ještě vyšší.
- Na čele budovy budou postaveny pomníky Lenina, Marxe a Engelse.
- Bude na něm jasně osvětlený znak se srpem a kladivem.
Později tyto tři body Stalin doplnil ještě o čtvrtý, sochu Lenina na vrcholku stavby. Výška budovy se postupně zvyšovala až na 415 metrů. Posledních sto metrů budovy mělo patřit právě Leninově soše. Tím by se Palác sovětů stal v té době nejvyšší budovou světa – americký Empire State Building měřil jen 381 metrů.
Vyskytl se i další, trochu kuriozní problém. V Moskvě bývá více než dvě stě dnů v roce oblačnost ve výškách asi 250 až 400 metrů. A tak mnoho vysoce postavených soudruhů řešilo, jak se popasovat s tím, aby z vůdce světového proletariátu nebylo vidět jen tělo bez hlavy anebo dokonce jen kalhoty.
Stavba byla zahájena v roce 1937 a za dva roky byly dokončeny základy pro výškovou část budovy. Do přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem v roce 1941 byl postaven ocelový rám pro zhruba pět poschodí. Budovatelé však museli překonávat neustálé problémy s novými stavebními technologiemi používanými na stavbě, jako byla speciální ocel, způsoby svařování a nýtování atd. Proto s jistým ulehčením přivítali, že rám byl rozebrán a ocelová konstrukce použita na opevnění Moskvy. Po válce se ještě plány na výstavbu paláce dále rozpracovávaly, po Stalinově smrti v roce 1953 se však od další výstavby v tichosti upustilo.
Dlouhé roky zela na místě bývalého chrámu jen ohromná, dobře střežená jáma zatopená vodou. Až v letech 1958 až 1960, za Chruščova, bylo staveniště upraveno a na kdysi svatém místě vybudován obří otevřený bazén Moskva s kruhovým koupalištěm o průměru téměř 130 metrů. Vydržel tam až do září roku 1994.
Na začátku 90. let 20. století vzniklo v Moskvě velké hnutí za obnovu chrámu, tentokrát jako symbolu pokání. Koncem roku 1990 byl položen základní kámen, dva roky nato vznikla nadace na obnovu chrámu. Stavět se začalo v roce 1994 a nebývalou rychlostí – chrám byl dokončen 31. prosince 1999, v předvečer 2000. výročí narození Krista. Vysvěcen byl 19. srpna 2000. Následující den proběhla kanonizace členů carské rodiny, zavražděných v červenci 1918 v Jekatěrinburgu.
Nový chrám Krista Spasitele, dnes největší pravoslavný chrám na světě a sídelní chrám patriarchy ruské pravoslavné církve, je postaven ve své původní podobě v tzv. byzantském slohu. Má půdorys ve tvaru stejnoramenného kříže o šířce asi 85 metrů a ční do výše 103 metrů. Na 9000 m2 stěn je pozlaceno. Účastnit bohoslužeb se v chrámu může až 10 tisíc věřících najednou. Náklady na jeho stavbu nakonec dosáhly výše 300 milionů dolarů a vedle veřejné sbírky na obnovu je financovali moskevští podnikatelé. Zatím má za sebou prvních téměř dvacet bezproblémových let své existence. Podaří se mu abatyšinu kletbu skutečně prolomit?
