Překrásná příroda je chráněnou krajinnou oblastí, která se nachází mezi městy Mělník, Česká Lípa a Mladá Boleslav, rozléhá se tedy částečně na území Středočeského, Ústeckého i Libereckého kraje.
Z prokletého hradu rájem romantiků
Hrad tu vznikl po roce 1320 a dnešní hrad Kokořín byl na začátku 20. století přestavěn v novogotickém stylu architektem Eduardem Sochorem. Stavby středověkého hrádku se ve čtrnáctém století ujal Hynek Berka z Dubé.
Jeho majitelé se střídali jako na běžícím pásu a císař Ferdinand II. (1578 – 1637) jej nechal zařadit mezi prokleté hrady, které se nemohly udržovat, proto chátral. Na konci 19. století se zříceniny ujal podnikatel Václav Špaček a nechal ji zrenovovovat v letech 1911 až 1915. V padesátých letech byl konfiskován a navrácen rodině Špačkových byl roku 2006.
Romantický novogotický hrad není úplně snadno dostupný MHD. Vlak sem nejezdí a autobusy také ne. Vede sem však řada turistických stezek, které jsou značeny.
Samozřejmě se s krajem pojí řada pověstí. Zaměřme se na samotný hrad Kokořín.
Okoř nebo Kokoř?
Podle jedné z pověstí hrad kdysi dávno založil rytíř Okoř z rodu pánů z Dubé. Ten svého syna zasnoubil s dcerou rytíře Ctibora, který byl pánem tvrze ve Vidimi. Jenže jeho syn se po smrti otce zamiloval do dcery pána hradu Houska a vzal si ji. Ctibor se stal nepřítelem a přinutil ho, aby i s chotí Kokořín opustil. Jenže podle jiných vyprávění se jednalo o jakéhosi Kokoře, podle něhož je pojmenovaný.
Poklad a tajemný černý myslivec
Další pověst vypráví o obrovském pokladu, který tu má být zakopán, a o černém myslivci. Podle vyprávění sem chodívali kopat a hledat poklad dva lidé z nedalekého Hradska. Jenže onen poklad měl být k nalezení jen v době, kdy se v kostele čtou pašije. Hradským se nedařilo, i tak se jedné noci prokopali až k železným rezavým dveřím. Objevil se před nimi pěkný mládenec v černém oblečení a kloboukem zdobeným pštrosím pérem a na černé šňůře měl zavěšený černý lesní roh. Jednalo se o pověstného černého kokořínského myslivce. Ten tu projížděl v období bouřek na ohnivém koni i se svou družinou. Po té, co se s myslivcem potkali, vzali nohy na ramena a utekli domů a od té doby sem už kopat nechodili.
Lapkové a chrabrý mlynář
V době, kdy Kokořín chátral, se podle pověsti stal útočištěm loupeživých rytířů, kteří přepadávali pocestné na odlehlých cestách i u samotného Mělníka. Na Kokoříně si vykopali podzemní chodby a postavili si tu stráže, kteří hlásili, kdykoliv by se k hradu blížil nějaký nepřítel. Jejich náčelníkem byl jistý Petrovský, který byl díky své zuřivosti a nebezpečnosti obávaným na celém Mělnicku. Když lapkové přepadli mlýn v Jelenicích, se zlou se potázali. Mlynář i chasa se jim ubránili a jeden ze zločinců skončil s uťatou rukou. Petrovského to naštvalo tak, že přísahal, že se mlynáři pomstí. Měl to vymyšlené.
Tak se přestrojil za slušného občana a ucházel se o mlynářovu dceru Lidušku. Mlynář ho pohostil a po pár dnech převlečený Petrovský krásnou Lídu přesvědčil, aby si s ním vyšla na procházku. Lapkové odvlekli mlynářovu dceru na Kokořín. Loupežníci děvče chtěli zneuctít, zohavit a zmrzačit a poslat ho zpět k otci do mlýna. Jenže se nad ní slitovala jejich hospodyně, proto dívku osvobodila.
Lída se za její pomoci dostala domů k vystrašeným rodičům. Otec se vydal na Mělník a další hrady, aby lapky společnými silami porazili. A tak se ozbrojení v noci vydali na Kokořín po cestě, kterou Liduška označila hrachem, a Petrovského i jeho chásku zajali a do jednoho pobili. Ušetřili jejich hospodyni, která Lidušce pomohla utéct.
Na webu Českého rozhlasu jsme se ovšem dočetli jinou variantu pověstí. Petrovský dívku při útěku potkal a rozhněvaný ji u hradní zdi probodl. Ze skal se od těch dob ozývá sténání dívky, která umírá, a přízrak v bílém šatu se zjevuje u hradní zdi a otírá krvavou skvrnu. Právě z loupežníka se podle článku na webu stal po smrti onen černý myslivec, který hlídal poklad, který podle pověsti byl ukryt v dolní části duté věže.