„Je třeba myslet na lidi, kteří jsou na dně,“ uvedl poslanec Jiří Kobza (SPD), pod jehož záštitou se seminář uskutečnil. Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása řekl, že vzhledem k digitalizaci dojde k poklesu zaměstnanosti a bude nezbytné zajistit lidem s postižením příjem, a to nějakou smysluplnou činností. „Je třeba, aby pomoc lidem s postižením byla přímo v rodinách,“ dodal.
Z dávek v hmotné nouzi nelze vyžít
Domovy pro seniory stojí podle Krásy miliony korun a jsou neefektivní, lepší je dát peníze lidem přímo v rodinách. Co se týče sociálního pojištění, je pro německý, rakouský nebo švýcarský model, aby si každý občan platil pojištění na sociální služby. „Každý je bude jednou potřebovat, bylo by z čeho čerpat,“ uvedl. „Financování prostřednictvím dotací sociálních služeb je dlouhodobě neudržitelné,“ doplnil.
Zmínil problém posudkových lékařů, na jednoho připadá asi 1200 posudků ročně, přičemž více než půl roku čekají na posudek, zda mají nárok na nějaký finanční příspěvek, tisíce lidí. Posudky by podle něj mohli vypracovávat odborní lékaři, posudková služba by posuzovala jen pro účely důchodového a nemocenského pojištění. Krása kritizoval i to, že lidé s postižením nemohou vyžít z dávek v hmotné nouzi, kdy pořád musí prokazovat, že nejsou schopni svou situaci řešit.
„Mohli by mít pravidelný příjem například na úrovni dvojnásobku životního minima,“ řekl. Kritizoval i vyplácení části dávky v hmotné nouzi ve stravenkách, o čemž Náš REGION již informoval. Za důležité Krása považuje i podporu zaměstnavatelů k zaměstnávání jak lidí se zdravotním postižením, tak osob 55+.
Čekání na pomoc po návratu z vězení
Ředitel spolku Šance na návrat Petr Urban hovořil o tíživé situaci lidí po výkonu trestu, systém je podle něj nefunkční, výsledky malé, recidiva velká. „Systém dává všechny lidi do vězení, nehledají se alternativní tresty,“ uvedl. Ve výkonu trestu si lidé vydělají asi 2300 korun měsíčně, z čehož nelze nic uspořit, proto se po návratu dostávají do dluhové pasti. Než jim jsou pak vyplaceny první dávky, trvá to více než čtvrt roku.
„Člověk po výkonu trestu nemá peníze na jakoukoli ubytovnu, protože všude se dopředu platí. Má problém sehnat práci, neboť nemá čistý trestní rejstřík,“ řekl. Jeho spolek se snaží vracet tyto lidi zpět do plnohodnotného života – hledáním práce i ubytování nebo pomocí při jednání s úřady. „Rádi bychom provozovali zařízení, kde by byla speciální ubytovna, a s lidmi bychom pracovali celý den,“ řekl. Náš REGION již informoval o tom, že vhodná by byla budova kupříkladu v některé z okrajových částí Prahy.
Místní příslušnost exekutorů
Prezentován byl i příspěvek ředitele Poradny pro občanství, občanská a lidská práva Miroslava Dvořáka. K tomu, aby nedocházelo k porušování principu přiměřenosti při zvolení způsobu exekuce (třeba kvůli padesáti tisícovému dluhu zabavení bytu), je podle něj nutná například místní příslušnost exekutorů, tedy, aby dluhy řešil exekutor z místa, kde má dlužník trvalé bydliště. Dále, aby byl umožněn soudní přezkum usnesení exekutora, aby bylo možné exekuce spojit.
Vhodné by podle něj bylo i stanovení maximální doby trvání jednoho exekučního řízení, v současné době je totiž promlčitelnost po deseti letech, když se ale táhne soud, tato doba se přeruší a celkově pak může být částka vymáhána třeba i dvacet let. O problematice exekucí Náš REGION podrobně informoval. V rámci semináře bylo zmíněno také bezdomovectví – podle zástupce Bezpečnostní právní akademie je nutné do Ústavy ČR zakotvit právo na práci a bydlení či to, aby lidé bez domova nebyli stigmatizovaní.
Děti samoživitelek jsou ohroženy chudobou
O postavení Romů hovořila právnička Klára Samková, která mimo jiné uvedla, že pokud se bude o Romech stále hovořit jako o sociálním problému, jejich situace se nezlepší. O postavení samoživitelek hovořila Dana Pavlousková z Klubu svobodných matek. Uvedla, že podle Českého statistického úřadu je v České republice 170 tisíc neúplných rodin, děti většinou vyrůstají jen s matkou. Takové rodiny jsou ohroženější příjmovou chudobou, samoživitelky jsou stigmatizované.
„Měsíční průměr rodiče-samoživitele je 14 tisíc korun, v reálu jich na tento průměr dosáhne asi jen třetina, přičemž dvě třetiny mají příjem podstatně nižší, což v současné době neodpovídá nárokům na vedení standardní domácnosti a zajištění dětí,“ uvedla Pavlousková. U výživného je podle ní dvojí problém – jeho výše a vymahatelnost. Průměr výživného na dítě do pěti let byl v roce 2016 asi 2400 korun, přičemž ale bylo často nižší.
Bude schváleno náhradní výživné?
„Výživné na tříletou dívku bylo třeba 1000 korun, na šestiletého syna 1500 korun,“ uvedla. Nesplacené výživné činilo před dvěma lety asi 13 miliard korun. „Trestný čin zanedbání povinné výživy je jedním z nejčastějších, navíc je vysoké procento recidivy, asi 50 procent. V roce 2016 bylo přibližně 10 600 neplatičů, vězněno jich z tohoto počtu bylo asi 1300, to znamená, že každý devátý byl bez penalizace,“ řekla. Průměrná doba vymáhání výživného je tři roky.
Koncepčním řešením by podle ní bylo ustanovení náhradního výživného, které by platil stát a následně je vymáhal z neplatiče. Pražská zastupitelka a bývalá poslankyně Marta Semelová reagovala, že návrh KSČM je předložen v Poslanecké sněmovně. Předložen byl i v minulém volebním období, tehdejší vládní koalice jej ale nepustila na pořad jednání. Byl to už několikerý pokus – v předešlých volebních obdobích návrh předkládali poslanci ČSSD a KSČM, v současné době je ve sněmovně také i sociálnědemokratický návrh, s komunistickým tedy dva. Vyloučena není varianta, že vznikne dohoda na jednom z nich.
