Původně fořt na císařském panství v Pardubicích, evangelík, politik a voják. Dral se do popředí veřejného života, proto musel bydlet blíže Prahy. Přistěhoval se v době, která byla předznamenána spory katolíků a protestantů, jež navázali na staré husitské tradice.
Nová strana Novoutrakvistů spolu s Bratřími smluvila v roce 1575 Českou konfesi. Stala se ideologickým základem stavovské opozice až do Bílé hory. Na jejím základě byla v roce 1609 uzákoněna tzv. Majestátem Rudolfa II. Náboženská svoboda. Články víry měl sepsat společně s Dr. Pressiem farář Kryšpín, který byl r. 1587 farářem právě ve Sluhách.
Dle údajů z r. 1612 byly na celém Brandýsku dvě fary (předměřická a dřevčická) obsazeny dobrými katolíky. Snad proto koupil Berbisdorf obec Sluhy, která nebyla pod vlivem katolického faráře. Již 23. 5. 1618 se nový majitel Sluh aktivně zúčastnil vyhazování místodržících Martinice a Slavaty z oken pražského Hradu.
Jaké byly okolnosti defenestrace?
Samotnému aktu předcházelo rozhodnutí pražského arcibiskupa Lohelia, který nechal zbořit protestantský kostel ve Hrobcích, a příkaz opata břevnovského, kterým byl uzavřen kostel v Broumově. Čeští stavové svolali pro porušení majestátu sjezd do Prahy. V domnění, že zamítnutí stížnosti způsobili místodržící, vnikla česká šlechta na Hrad.
Významným důkazem, že nešlo o momentální výbuch vzteku, jak se mnozí domnívají, je i fakt, že další dva přítomní členové zemské vlády, tj. nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka a Matouš Děpolt z Lobkovic, byli po provedení exekuce doprovázeni čestným průvodem z Hradu do svých bytů v pražských městech. Po vyhození Slavaty a Martinice z okna se však oběma „potrestaným“ nic nestalo.
Ihned se zvolila vláda 30 direktorů. Jezuité byli vypovězeni ze země. Berbisdorf, majitel Sluh i blízkého Jenštejna, se vášnivě účastnil politického dění. Měl řeč na sněmu proti císaři Ferdinandovi, všechny hnal do boje, kdo by zůstal doma, měl být na vlastních vratech oběšen nebo rozsekán. Jistě i jeho přičiněním byl zvolen králem Bedřich, kurfiřt Falcký. Ten při své korunovaci pasoval pět osob na rytíře sv. Václava, mezi nimi i Berbisdorfa.
Potom přišel rok 1620 – Bílá hora. Když došla první zlá zpráva o průběhu bitvy, utekl král na Staré Město i s Berbisdorfem. Po rozednění utíkali k Nymburku a dále k hranicím. Berbisdorf byl odsouzen k ztrátě hrdla i statků. Sluhy i Jenštejn byly konfiskovány a r. 1623 darovány koleji jezuitů u sv. Klimenta na Starém Městě pražském.
Tak zasáhl do historie i majitel Sluh. Po popravě 27 vůdců povstání, ztrátě dvou třetin českých statků, zničení české šlechty, utvrzení roboty, zákazu všech nekatolických vyznání, zavedení němčiny do úřadu, obnovení činnosti opět povolenému řádu jezuitů, který měl obrátit kacířský národ na víru katolickou, nastala v Čechách doba temna.
