Kim Ir-sen, původním jménem Kim Song-džu, se narodil 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu. Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády se od poloviny 30. let účastnil protijaponského odboje. V roce 1935 se stal politickým komisařem (politrukem) skupiny čítající 100 až 200 mužů a přijal nové jméno Kim Ir-sen (tj. Kim „dosáhnout slunce“). Po několika letech partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Tam se ukrýval v sovětských výcvikových táborech v Chabarovsku a Barabaši a vyčkával konce války. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovsku porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila (1941 – 2011).
Jeho chvíle přišla, když 9. září 1948 vznikla Korejská lidově demokratická republika a on se stal jejím premiérem. Jeho hlavním cílem se stalo sjednocení celé Koreje pod komunistickou vládou a za tím účelem začal okamžitě vyjednávat s hlavními komunistickými vůdci své doby, Stalinem a Mao Ce-tungem, o napadení jižní Korejské republiky. O tom, že válku zahájila Severní Korea, dnes nikdo nepochybuje, snad jen reliktní stalinisté. Spory se vedou snad jen o to, zda se tak stalo se souhlasem Sovětského svazu, anebo ne. Většinou se ale historici shodují na tom, že bez Stalinovy podpory by se Kim Ir-sen do takového vojenského dobrodružství neodvážil.
V průběhu korejské války a v dekádě po jejím skončení Kim Ir-sen a jeho skupina zlikvidovali všechny oponenty svého režimu, zakázali jakékoliv náboženství a kampaní „čchŏllima“ začali od roku 1958 decimovat tradiční hodnotový systém severokorejského obyvatelstva. V období let 1945 − 1958 nechal Kim Ir-sen zavraždit, popravit nebo uvěznit všechny významné osobnosti nepodporující jeho ideologii, včetně představitelů náboženských obcí, a k tomu proti všem věřícím zavedl tvrdé represe. Došlo tak také k nejhoršímu tažení proti křesťanům ve 20. století. Ti do té doby tvořili 13 % z celkového počtu obyvatel Koreje a Pchongjang byl kdysi nazýván „Jeruzalémem Východu“. V duchovním vakuu, které potom nastalo, Kim Ir-sen zavedl vlastní verzi socialismu, monolitický myšlenkový systém nazvaný „Čučche“, což v praxi pro Koreu znamená nezávislou politiku; ekonomickou soběstačnost čili spoléhání na domácí zdroje a silnou vojenskou pozici ve světě. Ovšem tato teorie dodnes v Koreji neodpovídá praxi a realitě. Země zůstala zcela závislá na zahraniční pomoci.
Roku 1972 byla vydána nová ústava a Kim Ir-sen usedl do nově zřízené funkce prezidenta. Jeho mandát měl pětileté cykly − každých 5 let byl opětovně volen. Po jeho smrti mu byl přiznán titul „věčný prezident“ a funkce „pozemského“ prezidenta byla z ústavy vypuštěna. Svá poslední léta dožíval Kim Ir-sen v atomovém krytu, protože se v době rozpadu komunistického bloku ve střední a východní Evropě obával o svoji bezpečnost. Dnes je jeho tělo uloženo v mauzoleu.
V té době se také začal horšit jeho zdravotní stav, což samozřejmě zůstávalo státním tajemstvím. Proto je vzácná fotografie Kim Ir-sena, na které je viditelný nádor na zadní straně jeho krku. V pozdních 70. letech se mu tam totiž začal tvořit v podkožní tkáni tumor, který nemohl být operován kvůli blízkosti mozku a páteře. Nádor rostl, až nakonec dosáhl velikosti pomeranče. Všechny oficiální fotografie byly proto pořizovány mírně zleva, aby na nich nádor nebyl vidět.
Bývalý lékař Kim Ir-sena ovšem vypozoroval, že diktátor hledá cestu k nesmrtelnosti, nebo alespoň k významnému prodloužení svého života, a nadále proto na zajištění dlouhověkosti pro svého vůdce pracovali nejlepší lékaři. Aby nalezli příslušný lék, analyzovali přes 1700 druhů rostlin používaných v tradiční asijské medicíně. Neustále také sledovali zdraví vůdce a pečlivě shromažďovali a zaznamenávali veškeré informace o jeho zdravotním stavu, včetně toho, co jedl. V druhé polovině 80. let přesto Kim Ir-sen vážně onemocněl. Bylo zjištěno, že pravděpodobnou příčinou onemocnění je stres, a proto bylo doporučeno, aby se „velký vůdce“ a „ten, co stvořil svět“ častěji smál. Za tím účelem pro něj byla pořádána představení, kde účinkovali herci a malé děti, aby ho povzbudili. Ti, kterým se podařilo pětkrát denně diktátora rozesmát, dostali státní titul „zaslouženého herce“.
Několik let před svou smrtí Kim Ir-sen, pro zlepšení zdraví, přijímal transfúze krve mladých mužů. Podle vyjádření lékaře pak četné transfúze způsobily, že jeho krevní skupina se změnila z původní skupiny AB na B, což ovlivnilo jeho osobnost – ze sociální a charismatické osoby, jíž dosud byl, se proměnil v samolibého člověka. který se zabývá jen sebou samým. Víra v to, že krevní skupina určuje rysy osobnosti, je v Asii ovšem rozšířena obecně. I tak se ale měl Kim Ir-sen při vší té péči dožít alespoň 120 let.
Nepodařilo se. Diktátor zemřel již 8. července 1994 ve věku 82 let na infarkt. Co přitom bylo podivné?
- Kim Ir-senova smrt mohla přijít vhod severokorejským „jestřábům“, kterým se nelíbilo Kim Ir-senovo náhlé změkčení linie ve vojenské oblasti. Možná ti generálové, kteří drželi čestnou stráž u rakve, mu do ní sami pomohli.
- Na poměry vládnoucí v diktaturách byla Kim Ir-senova smrt oznámena veřejnosti dosti brzo, už po 36 hodinách, přičemž Kim Ir-senovo tělo bylo už po pitvě. Proč se tak spěchalo, když Kim byl považován málem za Boha?
- Koncem června s Kim Ir-senem jednal americký prezident James Carter a tvrdil, že Kim měl dobrou náladu a byl plný života.
- Kimovi mohl do mausolea také pomoci jeho nejstarší syn a dědic Kim Čong-il. Od počátku 90. let se čekalo, že mu otec předá veškerou moc a tituly, k nimž mezitím přibyl další – „muž, který kontroluje počasí“. Ale když se k tomu stále neschylovalo, třeba už Kim Čong-ila unavilo čekat. Nakonec v dějinách asijských dynastií je dost případů, kdy princ zabil krále a zfalšoval příčinu úmrtí, což vyšlo najevo až mnohem později – nebo také ne.
