Hebrejská pověst
Stará hebrejská pověst vypráví o tom, že první kočky vznikly na Noemově arše. Před potopou světa kočky neexistovaly, na palubu archy nastoupil jen pár lvů. Během plavby loď zamořily myši a vyjídaly zásoby potravin. Noe se k Bohu modlil o pomoc. Bůh mu poradil, ať plácne lva přes čenich. Noe tak učinil, lev si kýchl a z nozder mu vylétl první pár koček.
Tento příběh má ještě dodatek. Bůh prý stvořil kočky, ale myši jsou z Ďáblovy dílny. Myši se snažily zničit všechen život na zemi tak, že vyhlodávaly díry do archy. Bůh přispěchal na pomoc – otvory mu pomohly ucpat žáby.
Kočka v křesťanském folkloru
Křesťané měli období, kdy nenáviděli kočky. Říkali, že je vytvořil sám Ďábel, když se snažil stvořit lidskou bytost. Chudinka kočka byla prý nejprve lysá, než se nad ní smiloval svatý Petr a oblékl ji do teplého kožichu.
„M“ na kočičím čele
Různé kultury mají různá vysvětlení pro výrazný znak ve tvaru písmene M na čele tygrovaných koček. Podle křesťanské legendy si kočku oblíbila Marie, Ježíšova matka, když si kočka v Betlémě lehla do jesliček k miminku, zahřívala ho a konejšila předením. Vděčná Marie vyznamenala kočku na čele svou iniciálou, kterou všichni mourci od té doby nosí.
Muslimský prorok Mohamed byl milovníkem koček, protože mu jedna zachránila život, když se mu do rukávu dostal had. Mazaná kočka, kterou rychle přivolali, hada požádala, ať vystrčí hlavu, aby s ním mohla prodiskutovat podmínky jeho odchodu. Jakmile se na kraji rukávu objevila hadí hlava, kočka po ní chňapla a hada vytáhla. Za odměnu dostala na čelo tmavé písmeno M, aby si každý pamatoval, jakou službu prokázala Mohamedovi. Kočky mají dodnes všeobecnou vážnost v islámském světě a na rozdíl od psů mohou do mešit.
Zdroj: Deborah Robertson – Život s kočkou není pro kočku (2008)
