Datum 24. dubna je s osobou Julia Fučíka spojeno zásadně. Toho dne ho ve 42. roce sebrali nacisté v jednom z pražských bytů. Od roku 1941 po napadení Sovětského svazu se plně zapojen do protinacistického odboje a ilegálně vydával Rudé právo a další tiskoviny. Členem KSČ se stal už dvacet let předtím, v květnu 1921 Komunistická strana Československa vznikla.
Narodil se 23. února 1903 do umělecké rodiny, jeho strýc Julius byl hudební skladatel, jeho otec byl ochotnický pěvec. Jako novinář působil v Rudém právu, byl šéfredaktorem levicového časopisu Tvorba. A ze zásady odmítal kritiku Sovětského svazu. Liboval si v kostýmech. Za Protektorátu, když byl členem odboje, na sebe bral podobu profesora Horáka, který nosil plnovous, brýle a kulhal. Kolegové z odboje mu to spíše zazlívali.
Po zatčení nacisty byl vězněn na Pankráci, kde napsal autobiografii známou jako Reportáž psaná na oprátce, ta byla vynášena pomocí motáků. Reportáž psaná na oprátce vyšla o dva roky později i s řadou vynechaných pasáží, jak si KSČ přála.
Socialismus nemá lidskou tvář. Portréty 25 osobností, které prchly z Česka do země helvetského kříže
Fučík byl v roce 1943 odsouzen k trestu smrti, oběšen byl 8. září stejného roku v Berlíně. Den před Fučíkovou popravou byla kvůli bombardování poškozena popravčí komora a gilotina byla na čas vyřazena z provozu.
Výstaviště v Holešovicích dostalo po Vítězném únoru název Park kultury a oddechu Julia Fučíka. V padesátých letech se stal ikonou komunistického režimu. Později začal opadat, přestože byl i za normalizace oslavován. Po roce 1989 byly odkazy na Julia Fučíka odstraňovány kvůli jeho politické příslušnosti.
Před pěti lety, když bylo 110. výročí Fučíkova narození, byla na Olšanských hřbitovech znovuodhalena jeho socha.
