Prezident poprvé v úřadu navštívil vrcholné justiční instituce, které sídlí v Brně. Na Ústavním soudu (ÚS) ocenil dvacetiletou práci předsedy Pavla Rychetského, který ve funkci skončil. Zároveň oznámil, že prozatím nejmenuje ústavním soudcem Roberta Fremra, jenž sice získal souhlas Senátu, ale poté se objevily nové informace o jeho rozhodování před listopadem 1989. Pavel chce informace prověřit a konzultovat s odborníky.
Monstrproces
Pavlův nominant na ústavního soudce a místopředseda Vrchního soudu v Praze Fremr čelí obviněním z morálního a lidského selhání během svého působení v předlistopadové trestní justici. Už dříve média informovala o kauze Olšanské hřbitovy, kde obžalobu zmanipulovala komunistická tajná policie (StB). Fremr v pravděpodobně vykonstruovaném politickém procesu poslal na 6,5 roku do vězení Alexandra Ereta. Ten napsal počátkem srpna Fremrovi otevřený dopis, ve kterém ho obviňuje, že Senátu o celé kauze opakovaně a vědomě lhal.
Kvůli stejnému případu se na prezidenta Pavla obrátil někdejší disident a čestný předseda Spolku za nezávislou justici Šalamoun John Bok. V otevřeném dopise hlavu státu žádá, aby nejmenovala Fremra ústavním soudcem, a mimo jiné zde píše: „Jmenujete-li pana Fremra ústavním soudcem, neznevážíte jen Ústavní soud, sebe sama v očích spoluobčanů, ale heslo Pravda vítězí, které je na vlajce prezidenta republiky. Stane se jen směšným a nesmyslným ‚bonmotem‘, a důkazem, že pravdu má jen ten, kdo je u moci.“
Tresty za emigraci
Kromě již zmiňovaného případu nově upozornili senátoři Marek Hilšer z klubu Starostů a Hana Kordová Marvanová (za ODS) na to, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 soudil přes 100 lidí za opuštění republiky, tedy za emigraci. Dopadal na ně tehdy paragraf 109 trestního zákoníku, který nedovolené opuštění země trestal vězením od šesti měsíců do pěti let, propadnutím majetku nebo také zbavením občanství.
Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislava Kudrny musel soudce, který odsoudil v 80. letech emigranta za nedovolené opuštění republiky, vědět, že porušuje mezinárodní pakt. Zároveň ale připustil, že se nikdy nesetkal s případem, že by soudce případ emigrace odmítl soudit nebo že by se odvolal právě na mezinárodní pakt o občanských a politických právech.
Šlo to jinak?
Na tuto skutečnost poukazují například Iva Brožová či Eliška Wagnerová. „Neměli bychom na tehdejší justici pohlížet optikou dnešní doby,“ říká někdejší ústavní soudkyně a předsedkyně Nejvyššího soudu Brožová. „Všichni trestní soudci museli před rokem 1989 takto postupovat a nebyla možnost, jak se tomu vyhnout,“ konstatovala zase její předchůdkyně Eliška Wagnerová.
I podle Pavla je zapotřebí vidět dobový kontext. „V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo,“ řekl. Zbavit se přidělené kauzy pak bylo téměř nemožné, uvedl Rychetský, který ale byl před listopadem 1989 disidentem a pracoval jako podnikový právník.
Baxa i Šámal?
Podobný problém s minulostí může dostihnout i Rychetského nástupce Josefa Baxu, který před listopadem 1989 rovněž působil jako trestní soudce a který připustil, že i on možná řešil jednu kauzu opuštění republiky. „Já už si na to dnes nevzpomínám, možná jsem soudil jeden případ. Ale nemám tak dobrou paměť, abych z těch mnoha tisíců případů, které jsem rozhodl, abych si pamatoval na všechny,“ řekl Baxa.
Podle místopředsedy ústavně-právního výboru Senátu Michaela Canova (STAN + SLK) podobně jako u Fremra by měla být posouzena minulost právě také u Baxy, ale například i u jeho kolegy Pavla Šámala. „Pokud by tam něco bylo, a pokud by na základě toho nebyl Robert Fremr jmenován ústavním soudcem, tak by nezbylo nic jiného, než aby je prezident vyzval k abdikaci. V ústavním soudu musí být ti nejlepší z nejlepších. Celoživotně!“
Zdroj: s využitím ČTK
