Mohl soudce Fremr v 80. letech odmítnout soudit emigranty? Měl to odmítnout a riskovat, že s kariérou u justice skončí? Že podobně jako řada jiných vzdělaných a inteligentních lidí skončí někde u lopaty, v kotelně nebo jako myč oken?
Mohl tušit, že režim, který ho k tomu nutil, se za několik let zhroutí? A zhroutil se vůbec?
V čele státu vystřídal estébáckého agenta Bureše agent Pávek, někdejší adept na rozvědčíka určeného k boji proti nepřátelské kapitalistické cizině. V čele ústavního soudu vystřídal bývalého disidenta trestní soudce z éry socialismu Baxa, který připouští, že někoho za emigraci, alespoň v jednom případě, nejspíš také odsoudil, i když si to teď už prý moc nepamatuje. A nejvyšším státním zástupcem je vojenský prokurátor z předlistopadového období.
Kromě toho, že se za minulého režimu pořádně „namočili“, se většina komunistických kádrů osvědčila také jako odborníci, kteří se díky svým schopnostem a znalostem dokázali vypracovat do nejvyšších pozicí. Stejně jako by to byli bývali udělali i za „komančů“.
Jsou ambice a kariérismus zločinem? Jak se ale tváří v tvář této kauze asi cítí všichni ti, kteří za své názory a touhu po pravdě zaplatili za socialismu nemožností pracovat v oboru, který je baví, zdravím nebo dokonce vězením?
Zdroj: Autorský text
