Začátek druhé světové války ho zastihl v těch nejlepších služebních letech, aby se mohl už s dostatkem nasbíraných zkušeností v plným nasazením vrhnout do bojů. Málem k tomu však ale nedošlo. Co všechno tedy Rokossovskij zažil a přežil?
- Narodil se 21. prosince 1896, patrně ve Varšavě. Jeho rod patřil k polské šlechtě, ale zchudlé. Její příslušníci se zúčastnili polských povstání. Když v roce 1902 zemřel jeho otec, drážní zaměstnanec, šestiletý Konstantin si začal vydělávat na živobytí v cukrárně, u zubaře nebo v továrně na punčochy, kde pracovala jeho matka i sestry Marie a Helena. Tam se seznámil prvně s dělnickým hnutím. V letech 1909 až 1914 se stal kamenickým učněm.
- Do první světové války Rokossovskij narukoval dobrovolně jako dragoun carské armády. Projevil odvahu a statečnost, dvakrát byl vyznamenán. Na celý život se ve válce spřátelil s poddůstojníkem s revolučními sklony Polákem Adolfem Juškevičem z Vilna, což mělo později vliv na jeho účast v bolševické revoluci.
- Bojoval také v občanských válkách v Rusku a Mongolsku jako velitel roty a potom jízdního pluku (eskadrony), byl několikanásobně zraněn a vyznamenán za chrabrost a velitelské umění. V roce 1919 vstoupil do komunistické strany bolševiků a v roce 1922 se účastnil polsko-ruské války. Vysloužil si i první sovětské bojové vyznamenání – Řád rudé zástavy.
- 30. dubna 1923 si vzal za ženu Julii Petrovnu Barminu, roku 1925 se jim narodila dcera Ariadne.
- V roce 1924 byl jako velitel 27. pluku jezdectva v Zabajkalsku poslán na Vysokou školu kavalerie v Leningradu, tehdy nazývané Jízdní kurzy zdokonalování velitelů a se zkrácenou dobou školení ze dvou let na jeden rok. Později byla tato škola přejmenované na Frunzeho vojenskou akademii. V září 1925 kurs dokončil shodou okolností společně s Žukovem. Potom Rokossovskij postupně velel jízdnímu pluku, brigádě, divizi a armádnímu sboru. V létech 1926 – 1928 byl instruktorem armády v Mongolsku a roku 1929, na základě dohody s čínskou vládou, se zúčastnil obrany Čínské východní železnice proti banditům. Roku 1930 byl jmenován velitelem 7. Samarské jízdní divize a později 5. jízdního armádního sboru. 26. listopadu 1935 byl povýšen do tehdejší hodnosti komdiv (komandir divizii – velitel divize), které dnes odpovídá hodnost generálmajora). Na počátku třicátých let byl jedním z prvních, kteří si uvědomili potenciál obrněného útoku. Hájil vytvoření silného obrněného jádra Rudé armády. Boj za tuto myšlenku ho dostal do konfliktu s mnoha veliteli staré gardy, zejména s Buďonným, který jako rozhodující složku armády stále preferoval kavalerii.
- Své vysoké postavení si Rokossovskij udržel až do roku 1937, kdy proti němu začali vypovídat důstojníci zatčení v průběhu stalinských čistek např. Velikanov. Dne 27. června 1937 byl Rokossovskij vyloučen z VKS(b) za „ztrátu třídní bdělosti“, a o měsíc později, 22. července i uvolněn z armády. Odjel tehdy do Leningradu, kde byl v srpnu zatčen kvůli podezření ze spolupráce s tajnými službami Polska a Japonska. Od 17. srpna 1937 do 22. března 1940 byl držen ve vyšetřovací vazbě ve věznici NKVD v Leningradě. Rozhodující důkazy o jeho protistátní činnosti byly podle jeho vnuka založeny na svědectví Rokossovského dávného přítele Adolfa Juškeviče, Rokossovského civilního spolupracovníka v civilu. Rokossovskij však v době svého zatčení dobře věděl, že Juškevič již není mezi živými, a proto řekl, že podepíše všechno, co o něm Juškevič řekne, pokud s ním bude osobně konfrontován. Jeho vyšetřovatelé tedy začali hledat Juškeviče a brzy zjistili, že už dávno zemřel. Přistoupili tedy i v případě Rokossovského k oblíbeným sovětským vyšetřovacím metodám, bití a mučení.
- Tomu byli vystaveni všichni tehdy zatčení důstojníci. Podle oblíbeného konstatování budoucího ministra státní bezpečnosti SSSR generálplukovníka Abakumova je „skutečně bili jako o život“. Budoucímu maršálovi Rokossovskému během výslechů vyrazili devět zubů, zlomili tři žebra a kladivem zpřeráželi prsty na nohou. A to z toho ještě podle všeobecného mínění vyšel dobře!
- Nakonec byl Rokossovskij v březnu 1940 propuštěn a plně rehabilitován. Nejdříve se s rodinou vydal na regenerační pobyt v lázních Soči na pobřeží Černého moře a poté převzal funkci velitele 5. jezdeckého sboru. Po zavedení generálských hodností v červnu 1940 byl jmenován generálmajorem.
- V průběhu druhé světové války Rokossovskij bojoval pod Žukovovým velením při obraně Moskvy, potom úspěšně velel různým frontům a za úspěchy v boji a četná vítězství byl povýšen do hodnosti maršála SSSR.
- Po skončení války se Rokossovskij stal na vlastní žádost polským ministrem obrany a do téměř všech velitelských postů polské armády bylo tehdy jmenováno několik tisíc ruských důstojníků a poradců. Byl zodpovědný za potlačení polského hnutí za nezávislost a stalinizaci a sovětizaci Polska obecně a ještě Polské lidové armády zvlášť.
- Jako nejvyšší velitel polské armády zavedl mnoho opatření na potlačení protiruských aktivit v polské armádě. Mezi jeho nejznámější opatření patřilo zavedení pracovních praporů, do kterých byli zařazování muži shledaní jako třídně nebo politicky nebezpeční, třeba i jen proto, že měli příbuzné v zahraničí. Odhaduje se, že v těchto pracovních praporech bylo tehdy v nebezpečných podmínkách, často v kamenolomech, uhelných a uranových dolech, nuceno pracovat zhruba 200 000 mužů, z nichž tam tisícovka zahynula a desetitisíce bylo zmrzačeno.
- Rokossovského vojenská kariéra skončila v Sovětském svazu, kde jako svou poslední funkci zastával od roku 1958 post hlavního inspektora Ministerstva obrany SSSR, a to do svého odchodu do důchodu v dubnu 1962. Slavný maršál zemřel srpna 1968 a je pohřben na tom nejčestnějším místě, v Kremelské zdi v Moskvě.
