Letos v září si připomeneme kulaté výročí mučednické smrti naší první české světice, svaté Ludmily, manželky knížete Bořivoje I., prvního historicky doloženého Přemyslovce, matky knížete Vratislava I. a babičky svatého Václava.
I když byla Ludmila původně pohankou, přijala křest, a to prý údajně přímo z rukou slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Osudným se pak pro ni stává rok 906, kdy se její syn Vratislav I. žení s Drahomírou. Z jejich svazku se narodí dva synové, starší Václav, budoucí český kníže, a mladší Boleslav. Již za svého života svěřuje Vratislav výchovu do rukou babičky Ludmily, což je pravděpodobně následně kmenovým shromážděním potvrzeno rovněž i po Vratislavově smrti. Na výchovu synů má však matka Drahomíra zcela jiný pohled než babička Ludmila a po smrti knížete Vratislava I. v roce 921 spory obou žen rostou. Vše se prohloubilo až do té míry, že Ludmila se nakonec podřizuje a své snaše výchovu vnuků předává. V létě roku 921 pak Ludmila se svými věrnými prchá z Prahy na svoje hradiště Tetín.
Drahomíra se však obává možného Ludmilina návratu. Situaci je tedy nutné vyřešit jednou provždy. V pátek 15. září 921 tak k Tetínu dorazil oddíl bojovníků, vyslaný sem téměř jistě Ludmilinou snachou Drahomírou a vedený zřejmě cizinci, Tunnou s Gommonem. Vojáci vylomili bránu nedlouho před půlnocí.
Podle vyprávění Tunna s Gommonem strhli Ludmilu, ležící na loži, na dlažbu – a než ji uškrtili jejím vlastním závojem, umožnili prý této velice zbožné ženě ještě poslední modlitbu… Podle pověsti se tvrdí, že prý kněžna prosila, aby byla probodnuta. Pouze prolití krve totiž zaručovalo svatořečení. Nebylo jí však vyhověno.
Další pověsti a legendy se pak vztahují k Ludmiliným zázrakům. Brzy po jejím skromném pohřbu u zdi Tetína se kolem hrobu začínají dít zvláštní události. Vyskytují se zde tajemná světla, samovolně se zapalují svíce a z hrobu se údajně line prý až omamná vůně. Slyšet měly být i jakési hudební zvuky a ani první z několika zázračných uzdravení v podobě navrácení zraku na sebe nedalo dlouho čekat.
Drahomíra však zatím vládne jako regentka až do roku 925, kdy Václav dospěl a stal se knížetem. Vykázal pak svoji matku na Budeč, ale za vraždu babičky ji nepotrestal. Teprve o čtyři roky později nechává její vnuk, kníže Václav, přemístit Ludmiliny ostatky z Tetína do Prahy do kostela svatého Jiří poblíž knížecího sídla. Při exhumaci se prý ukáže, že Ludmilino nenabalzamované tělo údajně naprosto vůbec nepodlehlo rozkladu. Záhadný je rovněž i výsledek zkoušky ohněm zbytku šálu, kterým byla kněžna údajně uškrcena. Prý jej z ohně vytáhli naprosto neporušený… Mohl být snad šál ošetřen nějakou zvláštní chemikálií, nebo se jedná o další skutečnost, která jen opět potvrzuje svatost jeho někdejší nositelky?
Zdroj: wikipedie
