Woody Guthrie se narodil se 14. července 1912 a vyrůstal v městečku Okemah v Oklahomě. Jeho výchozí rodinné poměry byly neutěšené až tragické. Otec byl mimo jiné neúspěšným obchodníkem s realitami, sestra mu tragicky zemřela, postihl je požár a tornádo. Matka trpěla Huntingtonovou chorobou, dědičným neurogenerativním onemocněním postihujícím mozek vyznačující se nekoordinovanými trhavými pohyby.
Woody se od 14 let živil různými příležitostnými pracemi, mnohdy fyzicky náročnými. Už coby dospívající hoch se naučil hrát na foukací harmoniku, teprve později také na kytaru. Začínal hrát přímo na ulici, muzicíroval prý s každým pouličním muzikantem, kterého kdy v životě potkal. Přebíral mnoho podnětů zejména z původní americké country hudby.
V roce 1935 se připojil k farmářům postiženým katastrofálními písečnými bouřemi prchajícími před suchem dál na západ. (Jde o tutéž událost, kterou zachycuje i John Steinbeck ve svých „Hroznech hněvu“ a v „Bitvě“ pojednávající o stávce česáčů jablek.) Mezi těmito farmáři Woody strávil několik let a osobní zkušenost s jejich bídnými životními podmínkami, nezaměstnaností a sociálními třenicemi v Kalifornii, kde marně doufali v přijetí a práci, měla silný vliv na jeho tvorbu. Stal se tak značně levicově orientovaným písničkářem a měl velmi blízko k americkým odborovým organizacím. V New Yorku dokonce psal pro americké komunistické noviny „Daily Worker“. Pravidelně vystupoval i v rozhlase, zejména v Los Angeles a v Mexiku.
V roce 1940 se seznámil s dalšími muzikanty, Petem Seegerem, Alanem Lomaxem a Lead Bellym a společně začali vystupovat na podporu nezaměstnaných dělníků. Z té doby pochází i Guthrieho album „Dust Bowl Ballads“, složené z písní o osudech farmářů postižených suchem. V roce 1941 složil album písní podporujících stavbu přehrady na řece Columbia. Ve stejném roce v New Yorku spoluzaložil skupinu The Almanac Singers, zprvu zaměřenou na odborářský aktivismus a po útoku na Pearl Harbor však na protihitlerovskou propagandu. Z této doby pochází i typický obrázek Guthrieho s kytarou, na níž je nalepená cedulka s nápisem „This machine kills fascists“ (Tento nástroj zabíjí fašisty.) V této době se také Woody Guthrie ocitl pravděpodobně na svém vrcholu popularity.
V únoru 1940 napsal svou nejslavnější píseň „Ta zem je tvá zem“ tak, že upravil melodii staré gospelové písně „Oh My Loving Brother“, která byla také upravena pro věhlasnou country skupinu Carter Family pod názvem „When The World’s On Fire“. Publikoval i svou polofiktivní, stylizovanou autobiografii „Bound for Glory“ (Cesta ke slávě), zfilmovanou v roce 1976. I když ne všechna fakta v této autobiografii dokonale sedí, Woody Guthrie je dodnes právem považován za jednu z hlavních postav rozvíjejícího se folkového hnutí.
Postupem času však jeho vystoupení začala být poznamenávána výpadky paměti a zmateným chováním, které bylo předzvěstí nastupující Huntingtonovy choroby, diagnostikované mu v roce 1952. V té době rovněž tragicky uhořela jeho čtyřletá dcera, což byla rána osudu, která výrazně zhoršila jeho celkový stav. Od druhé poloviny 50. let byl trvale hospitalizován v nemocnici Greystone Park v New Jersey a později v léčebně v Qeens Village v New Yorku, kde také 3. října 1967 zemřel.
Zanechal po sobě na 1000 písniček, které údajně složil, mnoho z nich se sociální, tuláckou či striktně politickou tematikou, ale také písně dětské, humorně improvizační nebo využívající půdorysu tradičních amerických písňových balad (Stack O´Lee, John Henry aj.). Některé z nich ve Spojených státech takřka zlidověly.
Jeho osobní bilance zahrnuje sňatek s Mary Jennings, s níž se oženil ve svých 19 letech roku 1931 v Texasu. Narodily se jim tři děti: Gwendolyn, Sue a Bill. Když bylo Billovi 23 let, zemřel při dopravní nehodě a obě dcery podlehly v 70. letech na Huntingtonovu nemoc ve věku 41 let. Guthrie a Mary se v roce 1940 rozvedli. Woody se pak oženil ještě dvakrát, s Marjorie Greenblatt (1945-53) a Anneke Van Kirkand (1953-56). Celkem se stal otcem osmi dětí.
Nehledě na osobní tragédie lze o Woody Guthriem oprávněně říct, že měl vždycky víc ideálů než úspěchů. Na rozdíl od jiných, kteří na písních o chudobě vydělali miliony, on zemřel chudý doslova jako kostelní myš. Jako jeden z posledních ho před smrtí navštívil chlapec jménem Robert Zimmerman, kterého známe spíš jako Boba Dylana. Možná právě jemu Woody Guthrie předal pomyslnou písničkářskou štafetu. Bob Dylan ji však na rozdíl od něj dokázal proměnit i v hmotné statky.
