Princezna Mihrimah Sultan se narodila 21. března 1522 v Konstantinopoli jako dcera osmanského sultána Sulejmana I. Nádherného a jeho oficiální manželky slovanského původu Haseki Hürrem Sultan, známé také jako Roxolana. Ta byla původně unesenou dcerou pravoslavného kněze prodanou do otroctví. Později se stala konkubínou, a nakonec hlavní sultánovou manželkou. Jméno Mihrimah v perštině znamená „Světlo Měsíce“, na Západě byla známá jako „Cameria“, což je odvozeno od arabské podoby jejího jména „Qamariah“ (Měsíc).
Své mimořádné postavení u dvora Mihrimah získala tím, že se již v mládí stala otcovou poradkyní, důvěrnicí a později také jeho nejbližší žijící příbuznou. Došlo k tomu tak, že za nevyjasněných okolností nejprve zemřel sultánův nejoblíbenější syn Şehzade Mehmed (1521 – 1543), jehož matkou byla Haseki Hürrem Sultan a který tak byl zároveň bratr Mihrimah. Možná byl dokonce zavražděn na příkaz sultánovy konkubíny čerkeského původu Mahidevran Gülbahar Sultan, matky sultánova prvorozeného syna Mustafy (1515 – 1553). Mustafa byl obecně považován za následníka trůnu, ale sultán však od začátku stranil Şehzade Mehmedovi, což Mustafova matka pochopitelně nesla s nelibostí.
Časem začal být Mustafa podezřelý z toho, že chce svého otce svrhnout z trůnu, těžko říct, zda oprávněně. V každém případě ho strážci na sultánův příkaz před audiencí uškrtili po delším zápase tětivou z luku. Mustafova matka Mahidevran po smrti svého syna ztratila své postavení sultánovy konkubíny a vrátila se rodné Bursy.
Po smrti matky a sultánovy hlavní manželky Haseki Hürrem Sultan zaujala Mihrimah jako jediná dcera, kterou měl sultán s touto manželkou a která byla po smrti svého staršího bratra Şehzade Mehmedza nejstarší sultánovým potomkem z tohoto svazku, zaujala místo své matky jako poradce. Ten pro ni měl zřejmě vždycky slabost, brával ji již dříve na cesty po Osmanské říši, a dokonce ho doprovázela i do bitvy s Araby u Gízy. Kromě jiného Mihrimah na otce naléhala, aby dobyl Maltu, a když byl na cestách, posílala mu zprávy a případně i peníze z palácové pokladny.
Ve věku sedmnácti let byla Mihrimah v Konstantinopoli 26. listopadu 1539 provdána za Rüstema Pashu (1505 – 1561), chorvatského derviše, sultánova přívržence, který stál za jeho guvernérem Diyarbakıruem. O pět let později sultán jmenoval Rüstema Pashu svým Velkým Vezírem. Ačkoli ve sňatku s ním Mihrimah štěstí nenalezla, porodila mu dvě děti, Osmana a Hümaşah, a dařilo se jí jako patronce umění. Nadále také zůstala důvěrnicí svého otce.
Kromě nezpochybnitelného politického talentu měla Mihrimah také přístup ke značným finančním zdrojům. A tak mohla například slíbit, že na vlastní náklady postaví 400 válečných galér, aby svého otce povzbudila k pokusu o dobytí Malty. Získání tohoto strategicky významného ostrova ovládaného od roku 1530 rytířským řádem johanitů by pro Turecko znamenalo posílení vlivu ve Středozemním moři a sultán se o to ke konci života také pokusil, ale neúspěšně. A když mladší bratr Mihromah nastoupil po otci na trůn jako Selim II., vypomohla mu během jeho finančních problémů velkorysou půjčkou.
Kromě toho si Mihrimah mohla dovolit financovat řadu významných architektonických a zároveň i charitativních projektů. Jejím nejznámějším počinem je postavení dvou mešit, které nesou její jméno. Byly navrženy hlavním architektem jejího otce Mimarem Sinanem. K první mešitě patřila také základní škola, náboženská škola medresa, vývařovna pro chudé a prostory pro poskytování lékařské pomoci. K té druhé náležela rovněž medresa a dále kašna a hamam, čili turecká lázeň.
Není jisté, jak přesně se odvíjely osudy Mihrimah po Selimově tragickém úmrtí, k němuž došlo poté, co utrpěl zranění v nedokončené koupelně v paláci Topkapi. Na trůn po něm nastoupil jeho syn a tedy synovec Mihrimah jako sultán Murad III. Lze předpokládat, že Mihrimah, honosící se také jako nejvýše postavená žena v osmanské říši titulem Valide Sultan (matka královna), i když jí fakticky nebyla, si své místo a vliv u dvora udržela. Již dříve se totiž přátelila se Selimovou hlavní manželkou (svou švagrovou) a Muradovou matkou Nurbanu, která měla na Murada značný vliv.
Vzhledem k poměrům se dá říct, že Mihrimah prožila dlouhý a naplněný život a štěstí měla i ve smrti – zemřela 25. ledna 1578 ve svých 55 letech ve spánku. O tom, jak by se vyvíjely osudy Osmanské říše, kdyby mohla ona sama nastoupit na trůn, můžeme jen spekulovat, ale předpoklady proto zcela jistě měla. Aktivně např. zasahovala do vztahů Turecka se Západem a vedla stejně jako její matka korespondenci s některými jeho představiteli. Život a intriky na sultánově dvoře v její době se staly námětem výpravného tureckého seriálu Velkolepé století.
