Dva kamarádi, kteří sdíleli nadšení pro bojová umění, se na jaře roku 1989 rozhodli pro emigraci. Tehdejší režim jim nevyhovoval, protože podle jejich názoru nepřál bojovým sportům. Starší z nich chtěl navíc vstoupit do nějakého elitního komanda. Před svým útěkem na Západ se ještě rozhodl okrást své rodiče, a ti proto museli zemřít, stejně jako jeho sestra a babička.
Jiří Popelka vyvraždil celou svou rodinu, když mu bylo pouhých sedmnáct let. Jeho o rok mladší kamarád Zbyněk Škornička mu v tom pomáhal, ale jednoznačným vůdcem jejich dvojky byl Popelka. A také on vymyslel, že otci, který sbíral historické zbraně, některé ukradnou, a pak s jeho autem Lada odjedou na Šumavu. Zde se přes léto zocelí ve fyzické zdatnosti a v bojových uměních a později se prostřílejí do západního Německa.
Jako nindžové
Na akci se připravovali několik měsíců. Kromě sledování videokazet se samuraji a nindža bojovníky a tréninku karate, juda nebo kung-fu si vyrobili vrhací bojové hvězdice nebo meče. Ale chtěli také střelné zbraně, pro které se vydali do kabinetu civilní obrany v kolínském gymnáziu, kde Popelka studoval. Při loupeži se zmocnili dvou samopalů vzor 58 a zhruba pěti tisíc nábojů do malorážky.
To jim ale nestačilo, a tak Popelka naplánoval i loupež zbraní v domě svých rodičů. Protože ale u nich byl pořád někdo doma, rozhodl se, že určitě zabije své rodiče a babiččin a sestřin osud nechá až podle průběhu samotné loupeže. Pro tu si zvolili noc z pátku na sobotu 29. dubna 1989. V pondělí byl svátek 1. máje, takže počítali s tím, že rodiče – MUDr. Petra Popelku a jeho ženu Naděždu – začnou pohřešovat ještě až o jeden den později.
Kromě touhy po zbraních a autě hnal Jiřího na otce i obrovský vztek. Byl prý despotický a svého syna přísně trestal, často ho měl bít do obličeje. Oblékli se do načerno obarvených kimon, na hlavu si nasadili kukly a ozbrojeni pistolemi Luger a Walther Popelky seniora si počkali, až se rodiče vrátí domů z návštěvy známých. A když ulehli, začal masakr – ti dva se dali do zabíjení.
Kulka do hlavy
První zemřela Popelkova matka, se kterou přitom vycházel dobře. Jenže ho slyšela šramotit po domě, a když se jí nikdo neozval, šla se podívat, kdo tam chodí. A i když měl na sobě kuklu, okamžitě svého syna poznala. Bez lítosti po ní vystřelil, ale ona ještě žila a snažila se mu vytrhnout pistoli z ruky. Když se k ní vzápětí připojil i manžel, jejich syn na ně vystřelil ještě jednou a k tomu na ně zezadu začal střílet i Škornička. Padli k zemi a Popelka je oba střelil do hlavy.
Další na řadě byla babička, kterou vzbudil hluk a přišla se podívat, co se děje. Popelka ji skopl ze schodů a rovněž střelil do hlavy. Neušetřil ani svou čtrnáctiletou sestru Naďu. Nejdřív se ji pokusil uškrtit silonovou smyčkou, pak ji bodl injekcí za krk se záměrem zasáhnout míchu, ale když ještě pořád žila, nakonec střelil do hlavy i ji.
Honička jak z filmu
Jejich snu o životě v emigraci tak už nestálo nic v cestě. Zabalili si další zbraně, jídlo a nějaké deky a okolo půl třetí ráno vyrazili na Šumavu. Jenže hned při výjezdu s autem, které Popelka nastartoval asi až na desátý pokus, s ním narazil do vrat. A okamžitě tak na sebe přitáhl pozornost okolojedoucí hlídky Veřejné bezpečnosti. Ta mu dala pokyn, ať zastaví, ale on místo toho naopak přidal.
Začala honička jako z akčního filmu, během které se Popelkovi málem podařilo natlačit své pronásledovatele pod kola protijedoucího kamionu. Honička skončila až smykem, po kterém při nárazu na obrubník autu mladých vrahů praskly gumy. Oba dva z něj vyskočili a začali utíkat, každý jiným směrem Škorničku po krátkém zápasu přemohli na místě, Popelka se do druhého dne schoval v nedaleké zahrádkářské kolonii, ale pak byl zadržen také.
Jako nezletilý dostal Popelka u soudu maximální trest deset let vězení, jeho pomocník osm. Havlova amnestie jim pak trest snížila ještě o rok. Popelka si tedy odkroutil devět let, Škorničku propustili za dobré chování zhruba v polovině trestu.
Zdroj: Wikipedie, iDnes, novinky.cz
