Jenovéfa, francouzsky Genevieve, se narodila blízko Paříže v letech 419 až 424 a zemřela roku 502 nebo 512. Jak už to u legend bývá, údaje o jejím životě se v pramenech různí. Pocházela z chudé rodiny. Když zemřeli její rodiče, patnáctiletá dívka se odstěhovala do Paříže, složila panenský slib a oddala se řeholnímu životu.
Poprvé se dostala do povědomí obyvatel Paříže svou předpovědí o tom, že král Hunů Attila nepodnikne útok na Paříž. Uklidnila tak všechny lidi ve městě. A měla pravdu. Attila byl 30. června 451 poražen v bitvě na Katalaunských polích, nedaleko dnešního města Châlons-en-Champagne ve Francii.
Podruhé zasáhla, když francký král Chlodvík I. roku 486 obléhal Paříž a ve městě nastal hladomor. A protože Jenovéfa, pocházející z nuzných poměrů, dobře poznala, co to je hlad, měla se všemi soucit. Rozhodla se podniknout výpravu po řece do dvou měst vzdálených od Paříže dnes autem přes 200 km. Po cestě na venkově a ve městech prosila o pomoc. Po Seině se zase vrátila do hladovějící Paříže s dvanácti loďmi (někde jinde se mluví o jedenácti) plnými obilí, které v tomto případě nebylo kořistí a výsledkem úspěšného drancování, jak tomu tehdy bývalo a leckde je i dodnes normálním zvykem, ale darem poskytnutým z křesťanské lásky.
Uctívání Jenovéfy jako patronky města Paříže je doloženo od 7. století. Ve výtvarném umění je zobrazována se svící. Svíce je brána jako symbol oběti. Hoří, stráví sama sebe, shoří a vlastně zanikne ve službě druhým. V jedné legendě se vypráví, že když se v sobotu celou noc modlila (stejně tak jako každý týden), ďábel jí zhasil svíčku. Nezačala ho však proklínat, ale dále se modlila a prosila o světlo. Objevil se u ní anděl, svíčku znovu rozsvítil a její plamen už žádná pekelná moc nebyla schopna sfouknout a přerušit tak její modlitby.
Podle Kosmovy kroniky postihlo roku 1117 české země ve čtvrtek, na den sv. Jenovéfy v nešporní hodinu (nešpory = odpolední či večerní pobožnost), veliké zemětřesení. Mnohem větší však bylo v Itálii v Lombardii. Jak se pak Kosmas dozvěděl z pozdějšího vypravování, mnoho vesnických stavení se sesulo, hrady byly pobořeny, chrámy a kostely se zřítily a mnoho lidí zahynulo pod troskami. Tak se den sv. Jenovéfy zapsal i do našich dějin, bohužel ne právě v dobrém.
Jméno Jenovéfa, známé i v podobě Jenovefa, nosí přes 100 žen s věkovým průměrem 78 let. Vyskytuje se převážně od 20. let do začátku 60. let, kdy je v průměru dostalo asi pět novorozených holčiček ročně, nejvíce v Moravskoslezském kraji.
Zdrobněliny jsou: Jenůfka, Enef, Enefka, Jena, Jeny, Genia, ale také Ofka.
Nejznámější Jenovéfa je Jenůfa, hlavní postava opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. O Jenoféfě zpíval v trampské písni také známý Kapitán Kid, poprvé v roce 1965. Původně to měla být „Jenovéfa“, ale autorovi hudby a textu Jaroslavu Velinskému, když četl nějakou knihu o lidových zvycích, utkvělo v hlavě písmeno „f“ místo „v“ a už by se mu to těžko předělávalo. K mladším skutečným nositelkám tohoto jména patří česká herečka a houslistka Jenovéfa Boková (nar. 1992), dcera českého politického aktivisty Johna Boka (nar. 1945). Otázkou zůstává, zda se „paní Ofce“ z Noci na Karlštejně takto říká proto, že se také jmenovala Jenovéfa, anebo je to zkratka jejího úřadu hofmistryně (hofka).
