Tragédie v dětství
Nešťastná Eva Litzelfellnerová se narodila v roce 1736 na malém statku v zapadlé vsi u městečka Schwanenstadt. Už v dětství se stala svědkem děsivé tragédie, která ji poznamenala na celý život. Když jí bylo osm let, její otec v záchvatu zuřivého hněvu probodl jejího o rok mladšího bratra. Musela svědčit u soudu a později sledovala, jak otce lámali v kole. Nikdy se z toho nevzpamatovala – často upadala do jakýchsi záchvatů trudnomyslnosti, které místní lékař léčil ještě tradičním felčarským způsobem – pouštěním žilou. Není divu, že zastaralá metoda moc nepomáhala.
Sňatek z rozumu
Eva žila na statku u matky a na vdavky neměla dlouho ani pomyšlení. Až v pětadvaceti letech se provdala za Wolfganga Litzelfellnera, kterému však šlo spíše o věno než o cit k částečně pomatené dívce. Snad její matka doufala, že starost o rodinu a třeba i o budoucí potomky její dceři pomůže. Ale zmýlila se. Sňatek z rozumu se příliš nevydařil – Evinu situaci ještě ztížila tchyně, která si na ni zasedla. Neblahý duševní stav mladé ženy se logicky stále zhoršoval a její mysl už zcela ovládly myšlenky na smrt. Jen ta ji může zbavit nešťastného života plného utrpení.
Zoufalé činy zoufalé ženy
Pouhé dva měsíce po svatbě se Eva vydala do města, kde koupila jed na krysy. Vzala si však jen malou dávku, která jí způsobila pouze křeče a zvracení. Nebyla schopná se otrávit. Tak to zkusila jinak: desetiletého chlapce, sirotka a žebráka, se pokusila shodit do ledové vody místní říčky, avšak lidé ji viděli, a tak mu raději pomohla zpátky na břeh. Ale myšlenkou na smrt byla už posedlá, nemohla déle čekat. Na konci listopadu se proto rozhodla pro další zběsilý čin. Z domku svých sousedů vzala devítiměsíční dítě a vydala se směrem k Traunskému vodopádu. Když nemluvně shodila do propasti, odešla na policii, kde se k strašlivému činu přiznala. Byla při smyslech, nevypadala jako bláznivá. Ale zatím jí nevěřili. Až když druhý den našli nahé tělíčko devítiměsíčního Mathiase, uvědomili si celou hloubku tragédie.
Sladký konec hořkého života
Eva byla odvezena k soudu, který vydal rozsudek: stětí mečem a useknutí pravé ruky. Těšila se na smrt a už po několikáté zopakovala: „Nemám na světě co dělat. Teď konečně můj nešťastný život skončí a Bůh si mě vezme k sobě.“ Jen pár dní po rozsudku již kráčela bosá a oděná do šedého rubáše na popraviště. Ve tváři se jí zrcadlil klidný výraz, v rukou svírala zapálenou svíci. Jen její krásné takřka zlaté vlasy byly rukou kata ustřiženy. Kněz jí dal poslední rozhřešení a Eva poklekla. Kat zdvihl meč a ťal. Podívaná však nebyla u konce. Kat musel podle znění rozsudku ještě utnout dívčinu pravou ruku. Tak skončil nešťastný život teprve šestadvacetileté statkářky. Snad našla její duše klid aspoň po smrti…
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)





















