Posledním popraveným na území Česka byl v roce 1989 pětinásobný vrah Vladimír Lulek, který pár dnů před Štědrým dnem ubodal své nejbližší. Svátky klidu a míru se tak v jeho pojetí změnily v horor, na který dodnes v Předměřicích nad Labem vzpomínají místní s hrůzou.
V pondělí 22. prosince 1986 Jaroslava Lulková připravuje byt na oslavu Vánoc. Hlavně pro své čtyři děti, které vychovává. Tři má z předchozích vztahů, nejmladší, osmnáctiměsíční holčičku, se svým současným, o devět let mladším manželem Vladimírem. Žádnou idylu však očekávat nemůže. Jejich vztah je prostoupen hádkami a násilím, a to z obou stran. Na vině je téměř vždy alkohol, ale také její nespokojenost s tím, kolik Lulek, čtyřikrát trestaný recidivista, vydělává a nosí domů.
Brousek a nůž
Také onoho večera, když Lulek konečně přijde domů, je jako obvykle pod obraz. A ještě k tomu si s sebou přivedl „kumpána“ z mokré čtvrti. Jeho žena mu začne nadávat, že všechno propije a že „kašle“ na rodinu. On na ni zase křičí, že je kurva a že nikdy nevyjde s penězi. Po chvíli se spor trochu uklidní a Lulek si vezme brousek a začne na něm brousit nůž s dvanácticentimetrovou čepelí. A přitom začne znovu „vyrývat“ do manželky.
Ta se zpočátku nechce nechat vyprovokovat, ale pak se neudrží a odpoví mu tak, že ji Lulek brouskem praští. A ještě jednou a jí začne téct z obličeje krev. Pokusí se proto z bytu rychle zmizet a varuje ho, že když nepřestane, zavolá Veřejnou bezpečnost. To ho ale rozzuří ještě víc, rozběhne se za ní a bodne ji do zad. Kumpán, voják základní služby, který odešel tajně z kasáren, ho chce zastavit, ale nakonec to vzdá a s drobnými poraněními raději „vezme kramle“.
I sousedka
Psychopatický Lulek se vlivem afektu a alkoholu mění v brutální monstrum a dál bodá do své manželky, kterou „složil“ na chodbě na zem. Žena křičí na celý dům, sbíhají se sousedé, ale nikdo ho nedokáže zastavit, ani soused s šavlí, jehož manželku Lulek také pobodal, když se snažila Jaroslavu bránit. Ta lidi z domu ještě z posledních sil prosila, ať hlavně zachrání její děti, než vydechla naposledy. Lulek byl ale k nezastavení, uštědřil jí celkem 36 ran. Podle pozdějšího posudku patologa nebylo možné určit, která z nich byla ta smrtelná. Teprve potom se dočasně uklidnil a rychle se vrátil do svého bytu, kde se zabarikádoval.
Už věděl, že na cestě jsou příslušníci VB. To mu však nezabránilo v tom, aby postupně nezabil všechny čtyři děti – dvanáctiletou Vendulku, osmiletého Přemka, sedmiletou Kateřinu a osmnáctiměsíční Vladimíru. Celkem jim zasadil 49 ran. Předtím, než do bytu vtrhli muži zákona, si ještě podřezal žíly na rukou a na krku, ale sebevražda mu nevyšla. Zato dětem ani Lulkové už nebylo pomoci.
„Nic si nepamatuji!“
Lulek, o jehož vině nebylo pochyb, okamžitě začal tvrdit, že si nic nepamatuje. Podle znalců z oboru psychiatrie to však jen hrál, protože si jako zkušený „basman“ dovedl dobře spočítat, co ho za jeho zločin čeká. Uzavřel se do sebe, byl apatický, s nikým nekomunikoval, přestal jíst, takže zhubl na 45 kilogramů, a do postele, ze které v podstatě nevylézal, také pod sebe kálel a močil.
Znalci mu to ovšem „nezbaštili“. Podle jejich názoru byl „agresivní, explozivní, hysterická, emočně labilní, asociální, nestálá a nezdrženlivá osobnost s alkoholickými tendencemi“. Jeho převýchovu považovali prakticky za vyloučenou.
To také, spolu se zločinem, který podle soudce Jiřího Slezáka patřil k vůbec nejzávažnějším v československé historii, bylo důvodem, proč si Lulek nakonec vyslechl rozsudek smrti. A po dvaceti pěti měsících v cele smrti a po zamítnutí žádosti o milost se stal posledním popraveným zločincem v České republice. Oprátku na krk mu kat navlékl 2. února 1989 v pražské věznici na Pankráci.
Zdroj: Wikipedie, Dotyk.cz, iDNES.cz, Blesk
