Stoupající hvězda anglického dobrodruha
Sir Walter Raleigh se narodil v roce 1552 nebo 1554 v hrabství Devonshire. Pocházel sice z urozeného, ale zchudlého rodu. V mládí vstoupil do armády a účastnil se válek ve Francii. Získal námořnické zkušenosti, velel jedné z královniných lodí při cestě na Kapverdy a poté ve funkci kapitána zamířil na rok do Irska. Nebylo mu ještě třicet, když se dostal ke dvoru. Měl štěstí – jeho výmluvnost, talent i zkušenosti mu otevřely cestu k „panenské“ královně Alžbětě I. Raleighova hvězda začala strmě stoupat – získával tituly, funkce a nejrůznější dary nebo výhody.
Královnin favorit
Vladařka ho pověřila správou cínových dolů, měl právo vybírat daně z vína a do nájmu dostal biskupský palác. Současně jej jmenovala viceadmirálem, rytířem a velitelem osobní královské gardy a členem Válečné rady. Z obyčejného důstojníka se na dlouhých deset let stal prvním kavalírem Anglie.
Raleigh pro svou královnu „dobyl“ pustou americkou Virginii a stal se jejím guvernérem. Avšak především toužil po objevení zlatonosné země, bájného Eldorada. Do výpravy ke Guyaně vložil nemalé prostředky, ale nic nenašel. Zahojil se na španělských galerách, které jeho lodě přepadly na cestě z amerického kontinentu do Evropy. Nebylo to však pirátství, jež ho poprvé dostalo do vězení, ale tajný sňatek s Alžbětinou dvorní dámou. Prosil pokorně o milost, a tak byl nakonec propuštěn. U dvora už ale nezůstal a raději se stáhl do soukromí svého venkovského sídla.
Vratká lávka slávy
Na počátku 17. století sedmdesátiletá panovnice zemřela a na trůn usedl syn popravené Marie Stuartovny Jakub I. Mezi jeho poradci se objevili Raleighovi nepřátelé, kteří bývalého královnina oblíbence vylíčili jako zrádce a spiklence. Král uvěřil a odebral mořeplavci všechny jeho výsady, včetně práva vybírat daně či obývat biskupské sídlo. Rovněž mu uložil domácí vězení, i když jej dal po několika dnech převézt do londýnského Toweru. Kavalíra obžalovali ze spiknutí a odsoudili k trestu smrti.
Král mu však nakonec udělil milost a Raleigh strávil dalších třináct let ve vězení. Ale tak zle mu v Toweru nebylo – měl zde dva pokoje, ženu, syna a dokonce tři sluhy. Začal se tedy věnovat studiu a literární činnosti. Pro králova syna Jindřicha napsal několik knih o námořnictví a vedení válek, ale především pracoval na rozsáhlých Dějinách světa, které se později staly bestsellerem.
Poslední cesta do země zaslíbené
Raleigh však stále usiloval o propuštění. Nakonec je získal – pod podmínkou slibu, že popluje do Guyany a přiveze spoustu zlata. Jeho neutuchající sen o Eldoradu se mu ale nesplnil ani teď. Při výpravě k břehům Jižní Ameriky padl jeho syn, posádka se vzbouřila a na Raleigha byl vydán zatykač. A tentokrát zněl verdikt neobyčejně krutě.
Raleigh měl být oběšen a ještě zaživa odříznut. Poté měl kat otevřít jeho tělo, vytrhnout srdce s vnitřnostmi a před očima umírajícího je hodit do ohně. Král se však nakonec smiloval a okamžitě po Raleighově doplutí do vlasti jej přikázal „pouze“ setnout mečem. Uťatou hlavu dobrodruha jeho manželka ale nepohřbila – nechala ji nabalzamovat a chránila ji jako poklad až do své smrti.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
