Při jejím narození 17. října 1853 si dvorní dáma Anna Tjutčeva zapsala do svého deníku: „Tato malá holčička přinesla do carské rodiny velkou radost. Byla toužebně očekávaná, protože po vévodkyni Lině (1842 – 1849), která se nedožila ani sedmi let, měla Marie Alexandrovna jen syny.“ Pro dceru carevny bylo vybráno jméno Věra, ale stará princezna Gorčakova napsala carevně, že měla sen, že carevna bude mít dceru, pokud slíbí, že se bude jmenovat Marie. Takže jí budou říkat Marie…“ Podle dvorní dámy Smirnovové velkokněžna Maria Alexandrovna vyrůstala jako „slabounká dívka“, která trpěla „červy“. Dr. Oblomievsky ji proto léčil homeopatií.
Později, už jako mladá dáma, pobývala jednou velkokněžna Marie se svou matkou, carevnou Marií Alexandrovnou na zámku Heiligenberg v jižním Německu nedaleko Bodamského jezera u carevnina bratra Alexandra a jeho morganatické manželky Julie von Hauke. Tam se seznámila s Alfrédem, vévodou z Edinburghu a zároveň vévodou sasko-kobursko-gothajským, druhým synem tehdejší britské královny Viktorie a 23. ledna roku 1874 se za něj v Zimním paláci v Petrohradě provdala, třebaže matky snoubenců nebyly sňatku nakloněny z politických důvodů. Od Krymské války byla totiž Velká Británie považována za nepřítele Ruska.
Car Alexandr II., Mariin otec dal své jediné dceři věno v té době neslýchanou částku 100 000 liber a k tomu navíc pak ještě každoroční rentu ve výši 20 000 liber. Velkokněžna Marie a nyní také díky sňatku i vévodkyně z Edinburgu následovala manžela do Británie, kam společně s ním dorazila 12. března 1874. Usadili se v Londýně, ale nejvyšší šlechtická společnost Marii mezi sebe nepřijala, shledávala ji příliš povýšenou a arogantní. Marie naopak zase hleděla s despektem na britskou královskou rodinu, a dokonce se cítila i uražena z toho důvodu, že ke dvoru rovněž přivdaná Alexandra Dánská, dcera „pouze“ dánského krále Kristiána IX., před ní, dcerou ruského cara dostává přednost. Bylo tomu tak proto, že Alexandra byla manželka prince z Walesu, následníka britského trůnu a skutečně pozdějšího krále Edvarda VII., a tak to ani jinak být nemohlo.
V manželství se Marii narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Za zmínku stojí, že nejstarší syn vévodského páru Alfréd (nar. 1874) se během 25. výročí svatby svých rodičů v roce 1899 pokusil zastřelit, pravděpodobně proto, že onemocněl syfilidou, tehdy poměrně častou, avšak nevyléčitelnou a především společensky nepřijatelnou nemocí. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu ho rodiče poslali do lázní Merano v Itálii, kde za dva týdny na to zemřel.
Následujícího roku, 30. července 1900, zemřel její manžel vévoda Alfréd na rakovinu krku na zámku Roseno v Koburgu v Bavorsku. Marie ho přežila o 20 let a do Ruska se ke svému štěstí nikdy nevrátila. Zůstala v Koburgu a zemřela v 24. října 1920 v Curychu ve Švýcarsku. Je pravděpodobné, že kdyby se po smrti manžela vrátila k ruskému carskému dvoru, stihl by ji stejný osud jako tehdejšího cara Mikuláše II. a jeho rodinu, tj. byla by spolu s nimi zavražděna bolševiky 17. července 1918.
Památku ruské velkokněžny Marie Alexandrovny připomínají po ní pojmenované sladké sušenky „Maria“, které byly poprvé upečeny roku 1874 v Londýně ve vyhlášeném pekařství „Peek Freans“ u příležitosti její svatby. Získaly si značnou oblibu v Evropě, Latinské Americe i řadě asijských zemí. Ve Španělsku se např. po občanské válce staly symbolem hospodářské obnovy země. Tamější pekaři je pekli v ohromném množství díky velkému nadbytku pšenice a následnému snížení její ceny. Sušenky můžete nyní koupit i u nás. Jsou kulaté, obvykle mají na horní straně vyražený název a jejich okraje jsou zdobeny složitým raženým vzorem. Vyrábí se z pšeničné mouky, cukru a palmového nebo slunečnicového oleje a na rozdíl od čajového pečiva se vyznačují vanilkovým aroma.
