Začněme od toho nejhoršího. Zdravý muž středního věku dostal injekci s vakcínou proti chřipce a do pěti minut byl mrtvý. Když tohle od někoho slyšíte, ani se vám tomu nechce věřit. Rádi byste tuto informaci zařadili do sekce nevěrohodných zpráv od agentury JPP (Jedna Paní Povídala) anebo mezi městské legendy někam mezi černou sanitku a jehly infikované HIV nastraženými v metru.
Bohužel, je to pravda. Úmrtí v tomto případě způsobil anafylaktický šok a varuje před ním dokonce i SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv). V příslušné informaci popisuje případ ženy, dokonce zdravotní sestry, která se nechala v práci očkovat od kolegyně a zemřela v šatně asi 15-30 poté. Jediný rozdíl je v tom, že se jednalo o očkování proti meningokokové meningitidě, ale to není rozhodující. Zabít vás může kterékoliv očkování.
Té zdravotní sestře bylo asi 30 let, netrpěla žádnou alergií ani chronickou nemocí a zcela zdravá byla i v den očkování. Zachránit vás může jen to, že asi 30 minut po očkování zůstanete v čekárně pod dozorem další osoby, která v případě potřeby zavolá pomoc. Smutné je, že lékař vám sice řekne, že je třeba po očkování vyčkat v čekárně, ne však, že vám hrozí smrt.
A víte, co je to Guillain-Barré syndrom čili polyradikuloneuritida? Toto akutní zánětlivé postižení periferních nervů, včetně míšních kořenů, se může rozvinout po virové infekci a samozřejmě tedy i po očkování proti virovým chorobám, tedy i proto chřipce. Poznáte to podle toho, že vás 2-4 týdny o očkování stihne progresivní svalová slabost, čili obrna. Postiženy mohou být i dýchací svaly a život pak pacientovi zachrání pouze umělá plicní ventilace.
Lékaři rovněž bagatelizují tzv. běžnou reakci na očkování. Bolestivé zduření v místě vpichu bývá spíše pravidlem než výjimkou, a ne náhodou se lékař ptá, jestli sjte pravák nebo levák. Pocity neadekvátní a neobvyklé únavy, malátnosti, vyčerpání i zvýšená teplota může přetrvat i týden.
A pokud vám někdo řekne, že v životě neměl tak strašnou chřipku jako po očkování, tak má taky pravdu. Stačílo jen, aby ho chřipkový virus, proti kterému byl očkován napadl těsně před očkováním a dosud se neprojevil, nebo až 14 dní po očkování. druhá možnost je ta, že byl infikován jiným chřipkovým virem, než proti jaké mu byl očkovaný a třetí ta, že byl napaden nějakým jiným nechřipkovým virem.
Za této situace je možná vlastně dobře, že se ještě neočkuje proti rýmě. Ne že by si farmaceutické koncerny nechtěly přivydělat na další vakcíně, ale počet tzv, rinovirů a adenovirů, které rýmu způsobují, jde do tisíců, čili vyvinout skutečně účinnou a univerzální vakcínu proti rýmě je technicky nemožné.
Lékaři by ale mohli aspoň léčit rýmu jako takovou, a ne jen její příznaky. Když máme antivirotika, hojně před časem zmiňovaná v souvislosti s prasečí chřipkou, proč nám je lékař nepředepíše?
Důvodem kupodivu není to, že jsou drahá (1 kúra Tamiflu stojí cca 500 Kč), ale to, že negativní účinky mohou převážit nad těmi pozitivními. Nejde přitom o žádné maličkosti, ale o nespavost, noční můry, halucinace, závratě, zvracení nebo dehydrataci.
A to mluvíme o lécích na chřipku. Na rýmu vůbec neexistují. Obecně je problémem jejich vývoj proto, že virus sídlí uvnitř buňky, takže léčivo útočí jak na virus, tak na jím postiženou buňku. Letos v květnu se sice objevila zpráva o objevu experimentálního léku, který zabraňuje replikaci, tj. množení, některých rinovirů, ne však těch, co způsobují onu „obyčejnou“ rýmu. U ní tedy bude ještě zřejmě dlouho platit okřídlené rčení, že neléčená trvá týden a léčená sedm dní.
