Před několika lety američtí astronomové Benjamin Bromley z Utažské univerzity v Salt Lake City a Scott Kenyon z Astrofyzikální observatoře v Cambridgi prohlásili, že asi před čtyřmi miliardami let proletěla v těsné blízkosti Slunce hvězda a opět zmizela ve vesmíru. Po sobě prý zanechala nové uspořádání Sluneční soustavy.
Jejich matematický model potvrzuje, že během takového setkání vesmírných gigantů mohlo naše Slunce přitáhnout velké množství těles z okolí neznámé hvězdy. Výměna hmoty prý byla vzájemná a prolétající hvězda „ukradla“ zase část souputníků Slunce.
Oba vědci původně chtěli popsat dráhu tělesa, které bylo objeveno v roce 2003 na okraji Sluneční soustavy. Tato planeta s názvem Sedna je o málo větší než Pluto a pohybuje se kolem mateřské hvězdy po protáhlé eliptické dráze, přičemž jeden oběh vykoná za deset a půl tisíce let.
Zajímavá je skutečnost, že Sedna přitom nezapadá do všeobecné teorie stvoření planet. Podle této teorie všechny oběžnice a velké asteroidy Sluneční soustavy pocházejí z tzv. planetsimál – malých předchůdců planet tvořených pevným materiálem o rozměru několika kilometrů, často kusů ledu či nepravidelných balvanů. Jejich složení, hmotnost a velikost závisejí především na vzdálenosti od Slunce.
Oba vědci vypočítali, že tělesa velikosti Sedny mohla vzniknout i v extrémní vzdálenosti od mateřské hvězdy, ale jejich dráha by potom nutně byla kruhová. Pro protáhlý tvar Sedniny dráhy musíme tedy najít jiné vysvětlení…
Směr pohybu Sedny zřejmě vychýlilo obří těleso, které také zmiňují dávné sumerské mýty o vzniku naší Sluneční soustavy. Mimo podezření je Pluto, jež je příliš malé, a rovněž i Neptun, který je příliš daleko. Problémem tak zůstává, že žádný jiný vhodný objekt není v dosahu.
Astronomové vypočítali důsledky setkání mladého Slunce s jinou hvězdou o stejné hmotnosti. Toto setkání muselo být tak těsné, že vychýlilo Sednu. Vzájemné gravitační působení obou hvězd vyvolalo mohutné, katastrofální poruchy v drahách těles obou vznikajících planetárních soustav a pravděpodobně došlo i k dalším srážkám mezi jejich protoplanetami. Možné je dokonce i to, že Sedna přicestovala s cizí hvězdou a už u našeho Slunce zůstala.
Odkud se však prolétající těleso vzalo, když se v prostoru kolem Slunce o poloměru čtyř světelných roků nenachází ani jediné? V době, kdy naší Sluneční soustavě bylo jen dvě stě milionů let, mohlo být vše jinak. Nové hvězdy nevznikají většinou osamoceně, nýbrž ve skupinách až tisíců hvězd. Pokud by Slunce pocházelo z takové skupiny, pak v období jeho mládí mohlo dojít k těsnému setkání s některým z jeho sourozenců.
