Slepý vojevůdce byl již sedm let po smrti, ale měl zdatné nástupce. Výprask u Domažlic

My vstoupili jsme ve sboru a nikde síla odporu, s níž bychom se tu srazili, tak páchali jsme násilí. Po měsíc, ohněm, železem a já se cítil vítězem. A tehdy kacířský ten kmen, co Čech, to pouhý sedlák jen, maličké sebral vojsko své, bez řádných zbraní, ubohé. I stala se věc přehrozná a nikdo takou nepozná, ji marně v Písmu hledal bych, i v kronikách všech světových…

Vavřinec z Březové si dal tehdy záležet. Byl to dobrý kronikář i básník. Apoteóza a vrchol husitského revolučního hnutí. Zdůraznění sil nepřítele nevyznívá pro husity příliš nadějně. O to větším kontrastem pak působí vítězství, po kterém katolická Evropa změnila taktiku. Když meč na husity nestačil, bylo nutné je přivézt do spolku poslušných, křesťanských zemí, po dobrém.

Pan Vavřinec byl literát, nikoliv voják, takže je třeba mu leccos odpustit. Dopouští se řady historických omylů, které je nutno uvést na pravou míru.

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Adolf_Liebscher_-_%C4%8Cechov%C3%A9_na_Baltu.jpg

Francouzská světice vyhrožuje husitům zničením. Jana z Arku a bitva, která nebyla

Tehdy, v polovině srpna roku 1431 vypadala husitská armáda již úplně jinak, než o jedenáct let dříve. U Sudoměře to byly čtyři stovky unavených lidí, vyčerpaných dlouhým pochodem, po opuštění Plzně. K tomu devět jezdců. Dnes to vypadá jako prastará pohádka, které už pomalu nikdo nevěří, ale tehdy se stal opravdu zázrak. První, ale zdaleka ne poslední. Byli to dobří žáci a učili se za pochodu. Ten lapka prokletý, jak ho nazývali nepřátelé, rozuměl dobře své věci.

Husité u Tachova zmasakrovali 3. protihusitskou křížovou výpravu tak, že církevní hodnostáře donutili k jednání

Uplynulo jedenáct let. Slepý vojevůdce byl již sedm let po smrti, ale měl zdatné nástupce. Jestliže on neopustil českou kotlinu, snad s výjimkou bitvy u Grunwaldu, potom Prokop Veliký byl jeho naprostým opakem. Sečtělý světák, který navštívil i Svatou zemi. Bohatý strýc, Jan z Cách, dbal na vzdělání svého příbuzného. Prokop ovládal několik řečí, gramotný velitel armády, to bylo v té době něco opravdu výjimečného.

Ale vraťme se do roku 1431. Tři křižácké výpravy si už v Čechách vylámaly zuby a připravovala se čtvrtá, poslední. Husitské vojsko, to už dávno nebyla ta tlupa směšných, otrhaných sedláků. Pěchota čítala desítky tisíc vojáků a jízda byla velmi obávanou zbraní. Manévry s vozovou hradbou dosáhly maxima možného. Ženijní jednotky, o desítky kilometrů napřed, upravovaly terén, aby se armáda za pochodu nikde zbytečně dlouho nezdržovala. Zdolat sto kilometrů za dva dny, při tehdejším stavu komunikací, to bylo něco neuvěřitelného. Přísná kázeň a organizace nahrazovala husitům jejich počet.

Míšeňský rejs a nejdražší jeleni na světě. Husité za hranice nejezdili na dovolenou

Křižácké armády nelze podceňovat. Husité nevítězili nad plechovými hlupáky, bojujícími jen za žold. I křižáci byli vycvičení a mnozí erbovní páni považovali za čest, účastnit se výpravy proti nenáviděným kacířům.

A zde byl první problém. Neochota šlechticů podřídit se jednotnému velení. Řevnivost, pýcha, žárlivost na úspěchy konkurence, hypertrofovaná hrdost. Jiné vojenské předpisy pro šlechtice, jiné pro řadové vojáky. Mnohojazyčnost žoldáckých armád, vzájemná nedůvěra. Pohrdání nepřítelem a jeho taktikou boje, z dřevěných hnojníků, jak se kdosi kdysi vyjádřil o vozové hradbě husitů. Nedostatek koordinace. Neschopnost útoku z mnoha směrů najednou. Jednotlivé výpady dokázali husité ničit jeden za druhým. A nakonec i strach. Obyčejný lidský strach a malomyslnost z tolika předcházejících porážek.

Porážka křižáků u Sudoměře. Žádné pleny, postačilo bahno a nadšení husitů

Husité zaujali strategickou polohu u Berouna, odtud to měli přibližně stejně daleko ke každé hranici země. Dost daleko od Domažlic, aby se křižáci mohli cítit v naprostém bezpečí. O to větší hrůza se jich zmocnila v úterý, 14. 8. 1431. Prokopova armáda dorazila již druhý den. Husité zaútočili rovnou z chodu, do prchajících formací a nešetřili nikoho. Důsledné a sveřepé pronásledování nepřítele. Neposkytnout mu ani chvilku oddechu. Čtvrtá kruciáta se zhroutila. Zajímavá historická anekdota vypráví o tom, že se jí účastnili i žoldnéři z Norimberku, kteří na útěku hledali ve vlastním městě nocleh po krčmách.

 

Včera, 17:45
Diamantů jako vzácných kamenů si již od starověku vážili vládcové mnoha zemí. Až do 15....
Včera, 15:35
Když bratři Čapkové vymyslili slovo „robot“, netušili, že jejich sci-fi myšlenky se stanou reálnou vizí....
Včera, 13:25
Komerční článek
Participativní rozpočet zakořenil v desítkách obcí, občané navrhují projekty, hlasují o nich, komentují je a společně...
Včera, 13:25
Tisícina miligramu. Mohl bych sice napsat jeden mikrogram, ale to by nebylo tak efektní. Tečka...
Včera, 11:15
Herce Ladislava Hemmera si můžeme patrně nejvíce pamatovat z komedie Ducháček to zařídí, kde ztvárnil...
Včera, 09:05
Neznámé cizí slovo vyjadřuje docela jednoduchou věc - bohatství přírody, které spočívá v symbióze rostlin,...
Včera, 07:55
A kdo nebude poslouchat, tomu klekne policie na krk, nebo mu dráhy napaří přes 4...
19.9.2020
Santiago Calatrava (nar. 28. července 1951), nejznámější španělský architekt současné doby, inženýr a umělec patří...
19.9.2020
Tak tu máme druhou vlnu. Dalo se to čekat. Všichni, co vědí něco o virech...
Khamoro 2018
19.9.2020
Ačkoli kvůli šíření infekce covid-19 má letošní, již dvaadvacátý, ročník Světového romského festivalu Khamoro komornější...
19.9.2020
Film Velký flám je jedním z nejúspěšnějších filmů francouzské historie. V kinech ho vidělo 17...
Reklama