Co měl vlastně Josif Vissarionovič Džugašvili (18. prosince 1878 – 5. března 1953) alias Stalin, v letech 1922 – 1952 generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu na svědomí? Jak zemřel a kde je dnes pochován?
- Po skončení druhé světové války vytýčil cíl nové sovětské politiky – donutit sovětský lid, který prošel utrpením kolektivizace a pak války a byl zbídačen několika hladomory, aby byl hrdý na sovětské, čili Stalinovo, impérium. A aby mu obětoval úplně všechno. Za to dostane pocit, že se účastní budování velké mocnosti, která je na celém světě jediná spravedlivá.
- Ti, kdo nechtěli dobrovolně budovat zářnou budoucnost, skončili i po válce stejně jako v předchozích desetiletích – na popravišti a v tom lepším případě v nápravně-pracovních táborech – gulazích. Po strašné válce nebyl čas na úlevu ani odpočinek. Stalin psal o nevyhnutelném zahnívání kapitalismu a o tom, jak ohrožuje celý socialistický blok. Vyzval proto sovětský lid k přípravě na novou válku, v níž konečně socialismus a komunismus zvítězí na celém světě.
- Přesto však na území SSSR v mnoha jeho oblastech vznikalo antikomunistické hnutí – tzv. třetí občanská válka. Proti Stalinovi a jeho dogmatům se vzbouřily statisíce občanů na Ukrajině, Pobaltí, v Lotyšsku, Estonsku a v Asii a vypukla povstání i v gulazích. Něco se díky tomu v sovětské společnosti přece jen změnilo a mnozí tehdy začali číst zkratku SSSR jak „Stalinova Smrt Spasí Rusko“.
- Došlo k tomu, poté, co noci z 28. února na 1. března popíjeli nejvyšší sovětští soudruzi Berija, Malenkov, Bulganin a Chruščov se Stalinem na jeho dače (chatě). Po pitce si šel Stalin odpočinou a když se 1. března navečer ochranka rozhodla otevřít pancéřové dveře jeho soukromých prostor, našla Stalina ležícího na zemi, neschopného promluvit ani se pohnout. Ještě tu noc po telefonickém vyrozumění přijeli výše jmenovaní představitelé státu za Stalinem na chatu. Následující den, 2. března ráno, lékaři u Stalina konstatovali krvácení do mozku, a když jeho nejbližší spolupracovníci viděli, že Stalin upadl do agonie, začala se na místě dělit moc. Podle oficiální verze Stalin zemřel údajně přirozenou smrtí 5. března večer. Přetrvávají ale i domněnky o tom, že někdo z výše uvedené čtveřice jeho úmrtí „urychlil“. Veřejně byla Stalinova smrti oznámena až 6. března kvůli předpokládaným nepokojům, na které bylo třeba se připravit.
- Otevřená rakev se zesnulým sovětským vůdcem byla veřejně vystavena k rozloučení v síni Domu odborů po dva dny pro všechny. To ovšem skončilo tragédií. Nahrnuly se tam stovky tisíc obyvatel Moskvy i z dalších míst SSSR, policie takový nápor nezvládla a v nastalé tlačenici byly umačkány stovky osob.
- Na Rudém náměstí se konal pohřební obřad. Stalinovo nabalzamované tělo bylo umístěno do mauzolea vedle Lenina a nad vchodem přibylo k Leninovu jménu i jméno Stalinovo.
- 25. února 1956, v době konání XX. sjezdu sovětských komunistů, pronesl na mimořádném zasedání Chruščov projev, v němž odsoudil Stalinův kult osobnosti.
- Na XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v říjnu 1961 vystoupil Chruščov s novými odhaleními zločinů Stalina a jeho přisluhovačů. Na návrh jedné delegátky proto sjezd rozhodl o odstranění Stalinova těla z mauzolea na Rudém náměstí. Ještě než sjezdová jednání skončila, bylo diktátorovo tělo v noci vyneseno z mauzolea a bez jakýchkoliv poct uloženo 31. října 1961 v dřevěné rakvi do čerstvě vykopaného hrobu u kremelské zdi. Do jámy pak sklápěčky vysypaly několik kubíků betonu, snad proto, aby Stalinovy ostatky nemohly být z nového hrobu jen tak snadno vyzdviženy.
- Po celé zemi potom začalo ničení Stalinových pomníků a spousta měst, ulic či podniků, jež měla ve svém názvu jeho jméno, byla rychle přejmenována anebo se vrátila k původnímu názvu. Stalinská éra tak skončila – jednou provždy.
