Narodil se v rodině starosty a advokáta v Tonnere u Dijonu a podle nedoložených pověstí chodil až do svých sedmi let v dívčích šatech. Strávil osm let na pařížské College Mazarina, kde získal titul doktor práv, čímž získal přístup k pařížskému soudu. Mladý d´Eon se projevoval jako ctižádostivý, vtipný, odvážný a pohledný mladík, ale nezajímaly ho ženské půvaby, ačkoli byl vítán v každé společnosti. O to více se věnoval šermu a zakrátko získal zaslouženou pověst mistra. I když je talentovaný, majetkem právě neoplývá a hledá si zdroj příjmů. Uspěje brzy. Díky svým příznivcům se stává královským cenzorem a diplomatem, příslušníkem „Secret du Roi“ (Tajemství krále), tajné sítě, pomocí které král prováděl svou vlastní politiku mimo oficiální diplomacii.
Svůj první úkol údajně absolvuje v roce 1755 v Moskvě. Proniká v ženském oblečení jako příslušník velvyslanectví k carskému dvoru v Petrohradě, získává si důvěru údajně jako „předčitatelka“ kněžny Voroncové (pozdější kněžny Daškové) důvěrnice tehdy teprve budoucí carevny Kateřiny II. Veliké. Ta pak ujišťuje své známé, že její tehdejší „společnice“ byla opravdu ženského pohlaví.
Znovu, a nyní již prokazatelně, pobývá rytíř d’Éon v Petrohradě v letech 1756 – 1760. Jeho úkolem je zvýšit francouzskou prestiž u carského dvora a získat na svou stranu carevnu Alžbětu I. Pravděpodobně v tu dobu se na plesech pořádaných carevnou v Ermitáži začal oblékat jako žena a vystupovat pod jménem Lia de Beaumont. Působí na velvyslanectví jako „šedá eminence“. Jeho šéf, stárnoucí markýz de l´Hopital ho ve svých dopisech oslovuje „má drahá Lio“, „má drahá Beaumontová“ což vede k domněnkám o jeho homosexuálním založení.
V roce 1762 je rytíř poslán do Londýna. Král měl v plánu invazi do Anglie, kterou měl připravit právě d´Eon ve spolupráci s vojenským agentem markýzem de la Rogierem. Poslání mu tehdy trochu stouplo do hlavy a začal si žít nad poměry, což s sebou neslo dluhy. V říjnu roku 1763 dostal od krále dopis, ve kterém panovník psal: „Prokázal jste mi v ženském šatu služby právě tak užitečné, jako v tom, jejž nosíte nyní. Oblečte jej znova a vraťte se neprodleně do města. Poroučím vám, abyste zůstal se všemi listinami v Anglii, dokud vám nedám další pokyny. Ve svém domově, kde máte mocné nepřátele, nejste v bezpečí.“
D´Eon měl tehdy už nasbíráno množství tajných materiálů a věděl, že mu jde o život. Přestěhoval se do nového bytu v Londýně a před nezvanými hosty ho zajistil ukrytou výbušninou. Nový francouzský velvyslanec v Anglii, hrabě de Guerchy, se snažil rytíře odstranit, nechat unést do Francie. Prvního člověka, který ho měl před lidmi pomlouvat a zostudit, rytíř d´Eon na recepci na velvyslanectví vyzval podle předpokladu na souboj, ovšem onen pomlouvač (a také zbabělec) se s hrůzou vytratil pryč, protože věděl o D´Eonově pověsti vynikajícího šermíře.
Další člověk měl rytíři přimíchat do vína opium, omámit ho a bezvládného dopravit na loď kotvící na Temži. Potom měl být rytíř odvezen do Francie anebo hozen přes palubu v kanálu La Manche. D´Eon se ale z omámení včas probral a dostal se bez úhony domů, jenom si čtrnáct dní postonal. Pak de Guerchy požádal britskou vládu o jeho vydání, a když mu nebylo vyhověno, nechal d´Eona prohlásit za zrádce. V praxi to znamenalo to, že on sám byl zbaven veškerých příjmů z Francie a jeho staré matce byly předepsány takové daně, že přišla na mizinu. Rytíř si však věděl rady. Sepsal své paměti, kam začlenil i opisy jistých důvěrných dopisů, a vydal je jako knihu. Ve Versailles i jinde způsobil poprask, takže kniha se velmi dobře prodávala a rytíř měl zas a nějakou dobu po starostech.
Velvyslanec se potom snažil rytíře zkompromitovat a nechal o něm šířit zprávy, že je „janusovská bytost“, na jedné straně „kyprý“ a na druhé „plochý“, tj. muž i žena zároveň, a nechal rozhlásit v londýnském podsvětí nabídku 5000 zlaťáků pro toho, kdo ho jakýmkoli způsobem rytíře zbaví. Nikdo se však nepřihlásil. Mezitím nastoupil na francouzský trůn Ludvík XVI. a snažil se poměry s rytířem urovnat. Poslal do Londýna jako vyjednavače de Beaumarchaise, pozdějšího autora „Figarovy svatby“, který se o rytířově ženskosti přesvědčil natolik, že jej požádal o ruku. Vyměnili si dárky a došlo k tomu nejnechutnějšímu „laškování“, jaké si lze jen představit. Pak se handrkovali a snažili se jeden druhé podvést. Nakonec podle uzavřené dohody se „rytířka – La Chevaliere“ zavázala vydat všechny tajné dokumenty, které získala, za čtvrtletní rentu 12 000 liber. D´Eonovi bylo rovněž dovoleno usadit se ve Francii za podmínky, že „bude nosit oděv ženského pohlaví a nikdy jej neodloží.“
D´Eon se tedy v roce 1777 vrátil do vlasti. Bylo mu devětačtyřicet let a do konce svého života, tedy 33 let, musel nosit ženský oděv. Rovněž se rozhodl, že se už nikdy nezúčastní zednářských shromáždění, i když není jasné, kdy a za jakých okolností se zednářem stal. Po osmi letech si vynutil výjezd do Anglie, kde zanechal cennou sbírku knih a rukopisů. Také se mu nedostávalo peněz a sužovaly ho vysoké dluhy. Hledal si proto i nový zdroj příjmů. V té době platil v Londýně za nejlepšího šermíře rytíř Saint-George, a tak ho „rytířka“ vyzvala na souboj. Ten se konal před vznešeným publikem a d´Eon, který nechtěl přijít o svou rentu, nastoupil k duelu ve třech spodničkách a krajkovém čepci. Nad proslulým mistrem zvítězil a byl odměněn bouřlivým potleskem a drahocenným darem od čestného hosta z královského rodu, který byl mezi diváky. Pak rytíř putoval po zemi a předváděl své umění v sálech a dvoranách, které obecenstvo zaplnilo do posledního místa. Jednou však v Southamptonu došlo k nehodě. Čepel jednoho z jeho soupeřů se zlomila těsně pod košířem a proťala rytíři bok 12 centimetrů dlouhou ranou tak nešťastně, že D´Eon , strávil dva roky na lůžku a nikdy se už plně neuzdravil.
Závěr jeho života byl celkem smutný, dolehla na něj tíživá chudoba a musel zastavit i věci nejmilejší. Kromě jiného také strávil pět měsíců ve vězení pro dlužníky. Věrnou přítelkyni našel v té době v Mary Coleové, vdově po inženýrovi z anglického námořnictva, která se narodila ve Francii. Po svých osmdesátinách rytíř zůstal upoután již trvale na lůžko a pečlivě ošetřován svou mladší přítelkyní. 21. května 1810 se jeho stav zhoršil natolik, že paní Coleová zavolala lékaře a kněze v jedné osobě, otce Eliséa, a toho dne večer v přítomnosti obou přátel rytíř d´Eon de Beaumount zesnul. I když žil s Mary patnáct let, ona se o jeho tajemství, tedy dvojpohlavnosti, vůbec nedozvěděla.
Po pitvě otec Elisée ke svému překvapení zjistil, že jeho „vážená přítelkyně“ byla mužského pohlaví. Byl pořízen odlitek těla zesnulého a vyhotoveno příslušné úřední osvědčení podepsané důvěryhodnými svědky, kde se kromě jiného psalo: „Tělo vykazovalo nezvyklou oblost v utváření končetin; vous byl značně řídký, šíje se naprosto nepodobala šíji muže; ramena byla hranatá a silná, prsa podivuhodně plná, ruce, paže a prsty vypadaly jako u silné ženy. Boky byly úzké, nohy odpovídaly pažím… Mužské pohlavní orgány byly v každém ohledu dobře vyvinuty.“
Rytíř byl pochován 28. května 1810 na londýnském hřbitově sv. Pankráce, který byl roku 1865 zrušen při stavbě železnice. Náhradou za to byl v roce 1897 v těchto místech odhalen vysoký památník se jmény více jak 70 význačných lidí, kteří byli pohřbeni poblíž kostela a jejichž hroby byly zrušeny, mezi nimi i jméno Chevalier d´Eon.
A to vstoupilo i do dějin medicíny a sexuologie. Havelock Ellis (1859 – 1939), anglický lékař a spisovatel, vytvořil termín eonismus k popisu podobných případů transgenderového chování jako u rytíře Havelock Ellis, nyní se však používá jen zřídka. Známe také pojem intersexuál, v běžné řeči známý také „lidský hermafrodit“, pro člověka, jehož vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou odlišné od orgánů typicky mužských či ženských. Takový jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného. Jedná se tedy o jedince s biologickou kombinací mužských a ženských pohlavních orgánů.
