Legenda versus historie
Kde se vzala popularita rytíře z Kozojed? Proč se problematická postava stala symbolem romantického bojovníka? O zjednodušení a snad i obrácení celého případu se postarala nejprve lidová tradice a později i obrozenci.
Dalibor, syn Aleše z Kozojed, vedl spor o majetek už se svým otcem. Podle dobových zápisů si totiž několikrát zabral statky, které mu nepatřily. To je pro další osvětlení kariéry chamtivého rytíře významné svědectví. Ošidil svého bratra i otce a soudní rozhodnutí vyznělo pokaždé v jeho neprospěch. To jistě nebyla náhoda.
A pak přišel jeho poslední spor, který kozojedský vladyka zaplatil životem. Roku 1496 se vzbouřili poddaní Daliborova souseda Adama Ploskovského z Drahonic na Litoměřicku. Traduje se, že dobyli tvrz a svého, údajně velmi krutého pána zranili. Teprve když čeledi vydal úpis, který jim zaručoval nabytí svobody, propustili ho. Pak prý sami nabídli Daliborovi, že vstoupí do jeho služeb. Pán z Kozojed si však přisvojil nejen sedláky, ale také statek svého souseda.
Existuje však i jiná, mnohem reálnější verze příběhu. Dalibor, který nebyl žádný svatoušek, poddané svého souseda jednoduše vzbouřil, aby se mohl zmocnit jeho majetku. A to se mu také povedlo. I když jen nakrátko. Adam si stěžoval u krále a byl vyslyšen. Oba rytíři se zúčastnili zemského soudu, který rozhodl o Daliborově vině. Jeho čin byl označen za pych a Dalibor z Kozojed se stal rušitelem zemských řádů.
Vznik legendy
Tím byl vladykův životní příběh ukončen. Dále už bude žít pouze legenda. O spravedlivém rytíři, jenž podle Ottova slovníku „ve vězení skřipcem mučen byv, nářek tak veliký vedl, že to daleko po okolí bylo slyšeti“. To je zřejmě počátek dalšího omylu, který dal vzniknout slavnému rčení, že nouze naučila Dalibora housti. Nešlo však o hudební nástroj, ale o mučidla.
Dalibor ve Starých pověstech českých
Z pořekadla v pozdějších časech rozkvetla pověst, kterou známe i dnes. V bujné fantazii obrozenců přibyly tklivé melodie a lidé, kteří smutnému vězni nosili almužnu. V obecném povědomí bude Dalibor již navždy zapsán jako učenlivý houslista samouk. A když později vyjdou Jiráskovy „Staré pověsti české“, je děj vyfabulovaný již k romantické dokonalosti. Sedláci povstali proti svému krutému pánu a přešli k hodnému zemanovi z Kozojed. A on je nevyhnal, neohlížel se na stavovskou solidaritu, nýbrž jejich nabídku přijal, za což byl krutým králem nespravedlivě odsouzen.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
