Určitě ne pro všechny ty prasátka a kravičky a kuřátka a husičky, jejichž mrtvá těla se ocitnou na slavnostně ozdobených stolech, okolo kterých budou s jiskrou dojetí v oku sedět vaši nejbližší. A jejichž jediné přání bude, abychom byli všichni šťastní. Jenže když všichni, tak všichni!
Většina těch, kteří si chtějí připomenout Ježíškovo narození ve chlévě, obklopeného zvířátky, která ho svým dechem zahřívala, jsou ale ochotni uvažovat o lásce a soucitu jen co se týče lidí. Přitom například při „tradičním“ zabíjení kaprů mají přímo před nosem fakt, že maso neroste někde na stromech, ale že když chtějí jíst maso, tak někdo MUSÍ zemřít. Kapr ale nekřičí a to ostatní maso se už kupuje zabalené v plastových krabičkách, takže tu souvislost mezi „mrtvolkou“ na talíři a jatkami či dalšími hrůzami můžou strávníci „svátečních lahůdek“ v sobě popřít a potlačit snadno.
V odborné literatuře se tomu říká kognitivní disonance neboli rozpor mezi tím, co si myslíme a skutečnou realitou. Psycholožka Melanie Joy radí, jak tento rozpor překonat. Buď můžete s jedením masa přestat, a to nejen na Vánoce, nebo si ho naopak obhájit jako normální, přirozené nebo dokonce nezbytné. To je samozřejmě na vás. Připomínám jen, že láska a soucit jsou víc záležitost srdce než hlavy. Tak opravdu šťastné a veselé úplně VŠEM!
Autorský text
