Budoucí podnikavý vynálezce po absolvování gymnázia nastoupil v duchu rodinné tradice do učení na lékárníka a po jeho ukončení roku 1873 pracoval jako asistent v lékárnách v různých městech. Po třech letech praxe začal studovat farmacii a po složení závěrečných zkoušek roku 1878 se věnoval studiu chemie, které roku 1879 zakončil doktorátem.
V roce 1886 převzal v Kronbergu lékárnu po svém otci a vzal si za ženu Charlottu Stiebelovou (1865 – 1924), dceru známého lékaře. Příští rok tam zakoupil významnou historickou budovu, která měla původně sloužit jako katolický kostel (Streitkirche). Protože však Kronberg byl protestanem, budova nebyla k původnímu účelu nikdy využita a sloužila jako hostinec. Po zásadních úpravách se tam Neubronner i s rodinou přestěhoval a v přízemí otevřel svoji lékárnu.
Pozoruhodným způsobem tam přijímal recepty z blízkého sanatoria – chodily mu totiž holubí poštou, levně, rychle a spolehlivě. A stejnou cestou lékárník posílal zpět i své léky, pokud taková zásilka vážila méně než 75 gramů. A jako amatérského fotografa ho napadl ještě jeden způsob, jak své holuby využít. Rozhodl se je vybavit automatickým fotoaparátem a s jejich pomocí pořizovat letecké snímky.
Za tím účelem sestrojil miniaturní a velmi lehký fotografický přístroj, který pomocí řemínků připevnil holubovi na prsa. Ptáky potom postupně cvičil, aby si zvykli na tuto nezvyklou zátěž, a nakonec je odvážel až 100 km daleko a vypouštěl i s fotoaparáty. Holubi po cestě do svého holubníku létali ve výšce 50 až 100 metrů a jejich fotoaparáty automaticky fotili terén pod nimi v předem nastavených časových intervalech.
Neubronnerovi se tento jeho systém osvědčil natolik, že se již v roce 1907 snažil na svou leteckou fotografii získat patent, ale císařský úřad ho nejprve odmítl s tím, že považuje tento nápad za neuskutečnitelný, protože s takovou zátěží holub nevzlétne. Úředníky Neubronner přesvědčil a patent získal, až když jim předložil takto zhotovené snímky. Své fotografující holuby Neubronner předváděl i veřejně, např. na výstavách ve Frankfurtu nad Mohanem a v Drážďanech. Jejich návštěvníci byli svědky vypouštění a návratu holubů s fotografickým aparátem a za letu pořízené snímky byly ihned vyvolány.
Neúnavný a hlavně stále stejně nadšený Neubronner vyrobil různé typy „holubích“ kamer – s jedním objektivem, se dvěma objektivy mířícími dopředu a svisle dolů i s panoramatickým záběrem. Novým podnětem pro jeho práci se stalo propuknutí 1. světové války, kdy uvažoval o využití svého vynálezu v armádě. Sestrojil proto mobilní holubník i s temnou komorou, ale holubům trvalo dosti dlouho, než si vždy zvykli na novou polohu svého obydlí. V první světové válce, v bitvách u Veronu a na Sommě byli proto Neubronnerovi holubi používání jen k posílání zpráv.
Po válce dostal vynálezce dopis z ministerstva války, že použití holubů pro letecké snímkování není pro vojenské účely perspektivní. Jistě i proto, že v té době už měla armáda k dispozici dostatek letadel. Začátky letecké fotografie nám tak dnes už připomíná jen heslo v encyklopedii a Neubronnerovy holubí fotoaparáty. Ten nejdokonalejší, sestrojený kolem roku 1920, vážil jen 40 gramů a uměl pořídit až 12 fotografií.
