Vzdělaný záletník
Již ve dvou letech byl plukovníkem. Přání otce, aby svůj život před nástupem na trůn zasvětil armádě, rád splnil. Ač byl později jmenován podmaršálkem, vojna nikdy jeho myšlení zcela neovládla. Pod vlivem matky a některých učitelů dospěl mladý Rudolf k velmi moderním a liberálním politickým názorům. Přestože psal politické komentáře, před svým otcem je musel tajit a veškeré jeho články byly anonymní. Kritizoval v nich šlechtu i orientaci monarchie na německé císařství, byl si vědom nutnosti reforem. Ve volném čase mladý princ hodně cestoval, studoval a zabýval se přírodními vědami, především ornitologií.
Měl však také špatné stránky. Mezi ně patřila nadměrná konzumace alkoholu, morfia a neustálé pletky se ženami, které na něj letěly. Spoustu milenek měl už před svatbou, a když jel na námluvy za šestnáctiletou belgickou princeznou Štěpánkou, v jeho početném doprovodu nechyběla ani tehdejší princova milenka. Bylo jasné, že jde jen o svatbu z rozumu, hned po narození dcery začal pár žít odděleně a Rudolf dokonce usiloval o rozvod. A dál sváděl jednu ženu za druhou. Jenže pak se projevilo jeho onemocnění kapavkou naplno.
Touha po smrti
V krátkém čase následník trůnu zhubnul a zestárnul, ale ještě více se pohlavní choroba projevila na jeho duševním stavu. Začaly ho trápit těžké deprese, které se střídaly s touhou po užívání si života. Budoucnost pozvolna ztrácela smysl, až se objevila první myšlenka na sebevraždu. Zhoršující se zdravotní stav prince přiměl k její uskutečnění, a rozhodl se pro teatrální odchod ze života v náručí milenky. Musel jen najít vhodnou dívku. Už v roce 1888 se chtěl zastřelit s Mizzi Casparovou, ale jeho tehdejší milenka společnou smrt s princem nakonec odmítla. O pár měsíců později se do něj zamilovala teprve sedmnáctiletá baronesa Marie Vetserová. Její příbuzní si postěžovali císaři a ten synovi vztah zakázal. Rudolf se však odhodlal ke vzdoru a s Marií si slíbili společnou smrt, již brzy zrealizovali.
„V lásce spojeni až do smrti“
Utekli do loveckého zámečku Mayerlingu, kde zanechali dopisy na rozloučenou. Marie napsala: „Jsem šťastnější ve smrti než v životě.“ A Rudolf? „Jdu pokojně do smrti, která jediná může zachránit mé dobré jméno.“ Snubní prsten na dívčině prstu, dar od Rudolfa, nesl nápis: „V lásce spojeni až do smrti.“ A pak už přišly výstřely.
Po probdělé noci se třicetiletý následník trůnu oblékl a poslal svého sluhu ze zámku. Rychle se vrátil k nahé dívce. Na společné posteli zastřelil nejprve Marii a hned poté obrátil revolver proti sobě. V písemnostech, které zanechali, vyslovili přání, aby byli pohřbeni společně. To se jim však nesplnilo. Zatímco dívku pohřbili v kruhu rodiny, Rudolf měl honosný státní pohřeb. Císařský dvůr totiž nikdy nepřipustil, že by princ spáchal sebevraždu, a stejně byla pro veřejnost utajena příčina jeho depresí v podobě nakažlivé pohlavní nemoci.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
