Pincusova metoda antikoncepce
Ve světě, který má čím dál větší starosti s hrozbou přelidnění, je význam pilulky jako prostředku pro regulování populace samozřejmý. Snad méně přímý, ale stejně pokrokový je účinek pilulky na změnu sexuálních zvyků. Obecně se uznává, že za posledních 40 let nastal v postoji k pohlavnímu životu ve Spojených státech převrat. Bezpochyby tento pokrok ovlivnilo i mnoho jiných politických, ekonomických a sociologických faktorů, ale největším z nich byla jasně existence antikoncepční pilulky. Dříve byl strach z nežádoucího početí hlavním hlediskem zábran, které mělo mnoho žen proti předmanželskému nebo dokonce i manželskému pohlavnímu soužití. Najednou dostaly příležitost k pohlavním stykům, aniž se musely bát otěhotnění. Změna okolností s sebou často přináší jak změnu postoje, tak chování.
Dalo by se namítnout, že vývoj Enovidu (první antikoncepční pilulky) nebyl zase tolik důležitý, protože již předtím byly známy bezpečné a vcelku spolehlivé antikoncepční metody. Takový argument opomíjí rozdíl mezi antikoncepční metodou, která je technicky účinná, a tou, která je psychologicky přijatelná. Před vyvinutím pilulky „odborníci“ nejvíce doporučovali pesar. Ten je opravdu bezpečný a celkem spolehlivý, ale v praxi jej velká většina žen odmítala a stále ještě odmítá. Je pozoruhodné, že když se pilulka poprvé testovala, stovky a stovky žen raději riskovaly nevyzkoušenou (a možná nebezpečnou) antikoncepční metodu, než by použily bezpečný a časem prověřený pesar.
Také by se mohlo namítnout, že vyvinutí Enovidu nebyl zase tak velký triumf, protože jeho používání je pro zdraví poněkud riskantní, a protože ho nakonec může vytlačit – snad již v blízké budoucnosti – novější a bezpečnější prášek nebo prostředek. Ale budoucí antikoncepční metody mohou být jenom poměrně mírným zlepšením, neboť tato pilulka je již velmi rozšířená a ženy jsou s ní spokojené. (Za zmínku stojí, že za uplynulých 40 let – období, kdy tuto pilulku začaly pravidelně užívat miliony žen v USA – se značně zvýšila průměrná délka života Američanek. Tato skutečnost potvrzuje, že pilulka nijak vážně neohrožuje zdraví.) Budoucnost ukáže, nebo by alespoň měla ukázat, že vyvinutí Enovidu v 50. letech 20. století byl v metodách regulace porodnosti velký krok vpřed.
Vývoj ústně užívané antikoncepce
K vývoji antikoncepční pilulky přispělo mnoho lidí. Na toto téma se hovořilo již dlouhou dobu. Háček byl v tom, že nikdo nevěděl, jaké chemikálie by do pilulky měly přijít. Zajímavé je, že klíčový objev byl učiněn již v roce 1937. A. W. Makepeace, G. L. Weinstein a M. H. Friedman tehdy dokázali, že vstříknutí progesteronu (jednoho ze samičích a ženských pohlavních hormonů) pokusným zvířatům u nich zabrání ovulaci. Jenže snad proto, že podkožní injekce nezněly jako antikoncepční metoda atraktivně, nebo možná proto, že progesteron byla tenkrát mimořádně drahá chemikálie, onen objev nevzbudil zájem zastánců antikoncepce.
Hlavní vývoj pilulky byl zahájen až kolem roku 1950, kdy se touto problematikou začal zabývat americký biolog Gregory Pincus. Vlastně ho k tomu přiměla Margaret Sanger, věčná bojovnice za plánované rodičovství. Sotva si mohla vybrat někoho lepšího, než odborníka na metabolismus steroidů a na fyziologii reprodukce savců. Rovněž byl ředitelem laboratoří Worcesterské nadace pro experimentální biologii v Shrewsbury ve státě Massachusetts.
Jak se zdá, díky skvělému spojení technických znalostí a vědecké intuice Pincus v podstatě přišel na řešení téměř okamžitě. Záhy pověřil dr. Min-Chueh Changa, výzkumníka ve worcesterské nadaci, aby progesteron zkoušel na laboratorních zvířatech a zjistil, zda uvolnění zralého vajíčka potlačuje, i když se polyká. Changovy pokusy byly úspěšné. To znamenalo jistě slibný začátek, zejména vzhledem k tomu, že o několik let dříve jistý chemik jménem Russell Marker vynalezl způsob, jak progesteron levně syntetizovat.
Dalším významným přínoscem byl gynekolog dr. John Rock, který na Pincusův návrh prováděl pokusy, jež ukázaly, že progesteron užívaný ústně zabraňuje ovulaci i u žen. Rockův výzkum však také odhalil dvě vážné potíže při užívání progesteronu jako ústního antikoncepčního prostředku. Za prvé, ovulaci potlačoval pouze asi v 85 procentech doby. Za druhé, i na to byly zapotřebí nepřiměřeně velké dávky.
Zázračný Enovid
Ale Pincus byl přesvědčen, že je na správné cestě, a nehodlal se vzdát. Uvědomoval si, že patrně existuje jiná sloučenina chemicky podobná progesteronu, ale bez jeho nevýhod. V září 1953 požádal různé chemičky, aby mu zaslaly vzorky všech syntetických steroidů, které vyrobily a které jsou s progesteronem příbuzné. Potom všechny takto získané chemikálie otestoval. Jedna z nich, norethynodrel (vyrobený firmou G.D. Searle and Company), se zdála obzvlášť účinná.
To byl pro Pincuse šťastný zlom, protože když s výzkumem v roce 1950 začal, norethynodrel ještě ani neexistoval. Synteticky ho roku 1952 vyrobil dr. Frank B. Colton, biochemik z laboratoří G.D. Searle, a později si ho dal patentovat pod svým jménem. Avšak ani Colton, ani žádný z jeho nadřízených v G.D. Searle se vědomě nepokoušel připravit ústní antikoncepční prostředek – vlastně si tenkrát ani neuvědomili, že ho již vytvořili.
Další testy prováděné výzkumnou skupinou, kterou Pincus shromáždil, naznačily, že norethynodrel bude ještě účinnější, jestliže se k němu přidá malá příměs jiné chemikálie, mestranolu. Takto získaný prášek nakonec firma G.D. Searle and Company uvedla na trh pod názvem Enovid.
V roce 1955 si Pincus uvědomil, že uzrál čas, aby prostředek vyzkoušel ve velkém v terénu. Testy začaly v dubnu 1956 na předměstí San Juanu v Portoriku pod dohledem dr. Edris Wray-Rice. Po devíti měsících se ukázalo, jak výrazně jsou tyto antikoncepční pilulky účinné. Přesto testy pokračovaly ještě tři roky, než americký Úřad pro výživu a léky v květnu 1960 prodávání Enovidu povolil.
Velký vědec Gregory Pincus
Z výše řečeného je zřejmé, že antikoncepční pilulku nevyvinul Gregory Pincus sám. Norethynodrel je přece dílem Franka Coltona. Ten i různí chemici, kteří se podíleli na hledání nové chemikálie, tedy mají velkou zásluhu. Podobně k objevu přispěli i různí další lidé, kteří pracovali v Pincusově skupině, například John Rock, Min-Chueh Chang a dr. Celso-Ramon Garcia. Když na to přijde, svůj podíl na konečném výsledku měly také dr. Wray-Rice, Margaret Sanger a řada dalších, o nichž jsme se nezmínili. Nicméně není pochyb o tom, že hlavní postavou a hnací silou byl v celém projektu Gregory Pincus. Jako vědec se rozhodl věnovat čas a úsilí aktivnímu pátrání po ústním antikoncepčním prostředku a měl vědecké i organizační schopnosti tento projekt dovést k úspěšnému konci. Základní myšlenka byla jeho, navíc sháněl peníze na výzkum a dal dohromady odborníky, aby na projektu pracovali. Měl svou představu a odhodlání projekt úspěšně zakončit. A sklidil za to zasloužené uznání.
Gregory Pincus se narodil v roce 1903 ve Woodbineu v americkém státě New Jersey jako syn ruských židů. V letech 1924 ukončil studium na Cornellově univerzitě a za tři roky získal doktorát na Harvardově univerzitě. Poté se zabýval výzkumem v několika institucích, včetně Harvardovy a Cambridgeské univerzity, a několik let byl profesorem na Clarkově univerzitě. V roce 1944 spoluzaložil Worcesterskou nadaci pro experimentální biologii, kde dlouhou dobu zastával funkci ředitele laboratoří. Napsal přes 250 vědeckých pojednání a také knihu, která vyšla v roce 1965 pod názvem Vítězství nad plodností (The Conquest of Fertility).
Ještě během života se Pincusovi dostalo mnoha vědeckých poct, avšak ani on, ani nikdo jiný, kdo se podílel na vývoji antikoncepční pilulky, nezískal Nobelovu cenu. Když Pincus v roce 1967 v Bostonu zemřel, veřejnost jeho smrt takřka ani nezaznamenala, a vlastně ani většina vědců. Dnes jeho jméno uvádí málokterá encyklopedie. Přesto byl hlavním strůjcem jednoho z nejvýznamnějších vývojů v lidských dějinách.
Zdroj: Michael H. Hart (100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003)
