Pravé neštovice
Neštovice byly tak nakažlivé, že je v určitém věku dostala většina dřívějších obyvatel Evropy. A tak zhoubné, že na ně 10 až 20 procent nakažených umíralo. Z těch, kdo přežili, zůstávalo 10 až 15 procent trvale zohyzděno. Neštovice pochopitelně neřádily jenom v Evropě, ale i v Severní Americe, Indii, Číně a mnoha dalších částech světa. A všude bývaly nejčastějšími oběťmi děti.
První vakcinace
Po mnoho let se lidstvo snažilo najít spolehlivý prostředek, jak neštovicím předcházet. Již dávno bylo známo, že člověk, který neštovice přežil, získal potom vůči nim imunitu, takže je už podruhé nedostal. V Orientu toto pozorování vedlo k praxi, že zdravé lidi očkovali látkou odebranou někomu, kdo měl neštovice v mírném stadiu. Dělo se tak v naději, že osoba takto očkovaná dostane jenom slabé neštovice a po uzdravení bude imunní.
Tuto praxi zavedla počátkem 18. století v Anglii lady Mary Wortley Montagu a hodně let před Jennerem se stalo toto očkování běžným. Jenner sám byl proti neštovicím očkován v osmi letech. Jenže toto důmyslné preventivní opatření mělo vážný nedostatek: značný počet takto očkovaných lidí nedostal slabé, ale prudké neštovice a zůstal ošklivě poznamenán. A zhruba ve dvou procentech případů bylo onemocnění vyvolané očkováním dokonce smrtelné. Proto všichni zoufale volali po nějaké lepší metodě prevence.
Mladý lékař
Edward Jenner se narodil v roce 1749 v městečku Berkeley v anglickém hrabství Gloucestershire. Jako dvanáctiletý chlapec se učil u jednoho chirurga. Později studoval anatomii a pracoval v nemocnici. V roce 1792 obdržel diplom na lékařské fakultě Univerzity svatého Ondřeje a mezi čtyřicítkou a padesátkou už byl v Gloucestershiru uznávaným lékařem a chirurgem.
Kravské neštovice
Jenner znal dobře domněnku rozšířenou mezi dojičkami a sedláky této oblasti, že lidé nakažení kravskými neštovicemi – menší dobytčí nemocí, která se může přenášet na lidi – potom již neonemocněli pravými neštovicemi. (Kravské neštovice nejsou pro lidi nebezpečné, jenom jejich příznaky poněkud připomínají příznaky velmi mírného onemocnění pravými neštovicemi – pozn. aut.). Jenner si uvědomil, že pokud je domněnka farmářů správná, pak by bylo bezpečnou metodou imunizace proti pravým neštovicím očkování lidí kravskými neštovicemi. Pečlivě tuto možnost zkoumal a v roce 1796 již byl přesvědčen, že ta domněnka je opravdu správná. Rozhodl se ji tedy vyzkoušet přímo.
Úspěšný test
V květnu 1796 naočkoval osmiletému chlapci Jamesu Phippsovi látku odebranou z puchýřku na ruce jedné ošetřovatelky dojnic, který obsahovat kravské neštovice. Podle očekávání chlapec dostal kravské neštovice, ale brzy se uzdravil. Několik týdnů nato mu Jenner naočkoval pravé neštovice, a jak doufal, příznaky nemoci se u něj neprojevily.
Po dalším zkoumání Jenner své výsledky shrnul v krátké knize Zkoumání příčin a účinků varioly vakcínie, kterou vydal soukromě v roce 1798. Právě díky této knize se očkování proti neštovicím rychle ujalo. Jenner posléze napsal o očkování ještě pět článků a léta věnoval hodně času šíření znalostí této techniky a propagaci jejího využívání. Očkování se v Anglii rychle šířilo a brzy se stalo povinným v britské armádě a námořnictvu. Nakonec si ho osvojil skoro celý svět.
Velký lékař i člověk
Jenner svou techniku nabídl světu bezplatně a nesnažil se na ní vydělat. Avšak v roce 1802 mu britský parlament z vděčnosti udělil odměnu 10 tisíc liber a o několik let později ještě 20 tisíc. Jenner získal světový věhlas a mnoho poct i medailí. Byl ženatý a měl tři děti. Dožil se sedmdesáti tří let, zemřel na začátku roku 1823 ve svém domě v Berkeley.
Jennerův přínos pro lidstvo
Jak víme, na to, že onemocnění kravskými neštovicemi dodává imunitu proti pravým neštovicím, nepřišel Jenner sám. Dozvěděl se to od jiných. Dokonce se zdá, že pár lidí již bylo kravskými neštovicemi záměrně očkováno dříve, než se tím začal zabývat Jenner.
Ale i když jeho výzkum nebyl založen na vlastním zjištění, málokdo lidstvu prospěl tak jako on. Svým výzkumem, pokusy a spisy učinil z lidových dohadů, které medicína nikdy nebrala vážně, běžnou praxi zachraňující nesčetné miliony lidských životů. Ačkoliv se dá jeho technika uplatnit jenom k prevenci jediné choroby, šlo o jednu z hlavních nemocí. Proto si plně zaslouží pocty, které mu skládala jeho generace a všechny následující.
Zdroj: Michael H. Hart (100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003)
