Vojenská kariéra
Charles George Gordon se narodil 28. ledna 1833 ve Woolwichi v rodině důstojníka královského dělostřelectva. V roce 1848 nastoupil jako kadet do královské vojenské akademie ve svém rodišti a o čtyři roky později byl jako podporučík přidělen ke královským technickým jednotkám. V roce 1854 jej poslali do krymské války. Během obléhání Sevastopolu byl Brity jmenován v hlášeních a Francouzi vyznamenán za hrdinství v boji.
Čínská opiová válka
V roce 1859 se jako dobrovolník připojil k britským jednotkám, které bojovaly v Číně ve druhé opiové válce. Během okupace Pekingu v říjnu následujícího roku stál v čele jednotek, jež vypálily císařův letní palác. V květnu 1862 dohlížel na zesilování obrany Šanghaje, kterou ohrožovaly hordy vzbouřenců při povstání tchaj-pchingů. Poté začal Gordon pracovat pro čínského císaře a velel Věčně vítězící armádě – jednotce složené z 3500 rolnických žoldnéřů, kterým veleli evropští důstojníci.
„Čínský Gordon“
V Číně si získal Gordon vynikající pověst. Věčně vítězící armádě velel v bitvách z první řady, přičemž neměl nic než vycházkovou hůl. Když odmítl dovolit svým mužům plenit v dobytých městech, jeho armáda se vzbouřila. Gordon odpověděl tím, že dal zastřelit jednoho z vůdců vzpoury a pak pohrozil, že bude popravovat každou hodinu jednoho vzbouřence, dokud vzpoura neskončí. Vzbouřenci se pokořili dřív, než uplynula první hodina.
Nepodplatitelný generál
Poté co Mandžuové popravili vůdce povstání tchaj-pchingů, Gordon na své místo rezignoval. Protože jej Britové žádali, aby se vrátil k nim, vyhověl. Učinil tak přesto, že byl v čínské armádě povýšen do hodnosti mandarína. Odmítl však částku 100 000 zlatých zlomků, kterou mu nabízel císař. Odmítnutím této obrovské sumy získal pověst nepodplatitelného člověka. Britové jej vzápětí povýšili na podplukovníka a byl dekorován čestným řádem.
Když se vrátil do Anglie, britská armáda mu ale nedůvěřovala natolik, aby mu svěřila velení některého z bojových útvarů. Po následujících pět let tedy velel královským technickým jednotkám, které opravovaly pevnosti v Gravesendu a Tilbury.
Neobliba u britských úřadů
Roku 1871 Gordona konečně povýšili na plukovníka a o dva roky později obdržel pověření k misi do Súdánu, kde působil jako guvernér a zasadil se o potlačení obchodu s otroky. V roce 1880 se přesunul do Indie, stal se tajemníkem místokrále a svou funkci vykonával v Číně, na Mauritiu a v Jižní Africe. Protože projevoval sympatie požadavkům na vytvoření autonomní vlády v Botswaně, Jižní Africe a Irsku, stal se u britských úřadů značně nepopulární.
Smrt v Súdánu
Belgický král Leopold I. mu ale nabídl guvernérskou funkci v Kongu. V roce 1884 však vyvolal muslimský fundamentalistický vůdce Muhammad Ahmad Al-Mahdí povstání proti anglicko-egyptské vládě v Súdánu. Veřejnost se domáhala toho, aby byl Gordon pověřen organizací spořádaného odsunu britských a egyptských vojsk. Do súdánského hlavního města Chartúmu dorazil v únoru 1884, ale téměř okamžitě jej obklíčily Mahdího síly. Gordon zjistil, že ve městě není dost plavidel na to, aby z něj mohl odsunout všechny anglicko-egyptské jednotky. Podařilo se mu však evakuovat 2000 žen a dětí, nemocných a zraněných, ještě než 13. března začalo obléhání města.
Máslo na hlavě britské vlády
Britská vláda měla pocit, že Gordon neuposlechl vydané rozkazy, a odmítala mu poslat pomoc, dokud nátlak veřejného mínění a naléhání královny Viktorie nepřimělo úředníky vyslat pomocnou výpravu, která však pod vedením generála Wolseleye vyrazila z Vádí Halfa až v říjnu. Wolseley získal cestou dvě pozoruhodná vítězství, nevysvětlitelné průtahy však umožnily Mahdího bojovníkům proniknout mezerou v Gordonově obraně, o kterou se zasloužil sezónní pokles hladiny Nilu. Britské posily dorazily dva dny poté, co město padlo. Gordon a celá posádka umístěná v Chartúmu byli nalezeni mrtví.
Gordon z Chartúmu
Přesné okolnosti Gordonovy smrti nejsou známy, ale britští občané z ní vinili vládu a její okolky s vysláním pomoci. Veřejnost „překřtila“ Čínského Gordona na Gordona z Chartúmu a prohlásila jej národním hrdinou.
Zdroj: Nigel Cawthorne (Největší vojevůdci v dějinách, 2006)
