Soudce proti králi. Dramatický příběh největšího anglického právníka Thomase Mora

7.9.2019
Lukáš Mucha

Renesanční osobnost s širokým rozhledem

Vzdělaný humanista, soudce a nakonec i kancléř Thomas More (latinsky Morus) se narodil v roce 1478 v Londýně, v rodině věhlasného právníka. Proto rovněž on vystudoval práva, přestože sám by dal přednost filozofii a umění. Na své záliby si však také našel potřebný čas, a tak z něj brzy vyrostla klasická renesanční osobnost s širokým rozhledem. Právě z těchto časů se datuje jeho nerozlučné přátelství s jedním z největších humanistů té doby, Erasmem Rotterdamským. A není bez zajímavosti, že své proslulé dílo Chvála bláznovství napsal Erasmus právě při pobytu u Mora. More mu na ně odpověděl svou slavnou knihou – Utopií, která vzbudila velký ohlas a dočkala se mnoha vydání v řadě jazyků.

„Šestiprstá čarodějnice“ Anna Boleynová. Smutný příběh královny, která změnila Anglii

Úspěšná kariéra právníka

More stále studoval. Spal jen čtyři hodiny denně, věnoval se advokátní praxi, ale jinak žil asketickým životem za zdmi kláštera. To se změnilo v roce 1504, kdy se stal členem Dolní sněmovny. Jeho advokátní praxe prosperovala a More bohatnul. Současně se stal zástupcem londýnského šerifa. Ale jeho schopnosti byly daleko vyšší, a tak nikoho nepřekvapilo, že po úspěšném soudci sáhl samotný anglický král Jindřich VIII. A to byla cesta do pekel.

Nepovedená poprava skotské královny. Marii Stuartovnu provázela smůla v životě i ve smrti

V královských službách

More tušil, jak nebezpečné a zbytečné bylo radit zpupným vládcům. Ale nemohl odmítnout a stal se panovníkovým rádcem. Zatím dostával jen dary a tituly. Povýšili jej do rytířského stavu, stal se zástupcem lorda strážce pokladu. Účastnil se zasedání tajné královské rady, zvolili ho předsedou Dolní sněmovny, správcem starobylých univerzit Oxfordu a Cambridge a nakonec i anglickým kancléřem. Ale pomalu se blížil jeho pád. A způsobila jej Anna Boleynová, příští anglická královna, která zanedlouho také položila hlavu na popravčí špalek.

Kladivo na Skoty. Vojenské výpady Edwarda I. proti skotským rebelům

Věrný víře, ne králi

Jindřich VIII. byl ženatý s Kateřinou, ale chtěl se rozvést a vzít si Annu Boleynovou. Papež mu to odmítl povolit a král zareagoval po svém. Roztržku s Římem využil jako záminku pro osamostatnění anglikánské církve, jejíž hlavou měl být od té chvíle anglický král. Vedle lásky šlo také o peníze, především o majetek bohatých katolických klášterů. A král si vybral právě Mora, aby tento krok zabezpečil po právnické stránce. More však odmítl a vzdal se úřadu. To krále popudilo, stejně jako fakt, že se More nedostavil ke korunovaci Anny. A když poté král vyzval všechny osobnosti, aby složily přísahu poslušnosti králi jako nové hlavě církve, pouze More a jeho přítel biskup Fisher odmítli.

Caligula v sukních. Sadistická královna Ranavalona I. vraždila, aby vymýtila křesťanství na Madagaskaru

Krutá msta vladaře

Oba čestní muži byli následně uvězněni a obviněni z velezrady. More se hájil sám a statečně, ale král rozhodl už předem. Svému bývalému rádci připravil hrůzný trest: zaživa měl být rozčtvrcen, jeho vnitřnosti spáleny, údy rozvěšeny po londýnských branách a hlava přibita na mostě přes Temži. Nakonec se však zlostný panovník smiloval a sedmapadesátiletého filozofa nechal „pouze“ popravit mečem.

„Černá ovce“ Habsburků. Císař a král Maxmilián II. nesympatizoval s katolickou církví

Svatý muž

Poprava Thomase Mora se setkala ve zbytku Evropy s obecným nesouhlasem, a to jak u katolíků, tak u protestantů. Erasmus Rotterdamský se k mučednické smrti svého přítele vyjádřil slovy „More byl čistší než napadlý sníh“.

V roce 1935 byl Thomas More jako obránce víry svatořečen.

Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)



Nepřehlédněte