Renesanční osobnost s širokým rozhledem
Vzdělaný humanista, soudce a nakonec i kancléř Thomas More (latinsky Morus) se narodil v roce 1478 v Londýně, v rodině věhlasného právníka. Proto rovněž on vystudoval práva, přestože sám by dal přednost filozofii a umění. Na své záliby si však také našel potřebný čas, a tak z něj brzy vyrostla klasická renesanční osobnost s širokým rozhledem. Právě z těchto časů se datuje jeho nerozlučné přátelství s jedním z největších humanistů té doby, Erasmem Rotterdamským. A není bez zajímavosti, že své proslulé dílo Chvála bláznovství napsal Erasmus právě při pobytu u Mora. More mu na ně odpověděl svou slavnou knihou – Utopií, která vzbudila velký ohlas a dočkala se mnoha vydání v řadě jazyků.
Úspěšná kariéra právníka
More stále studoval. Spal jen čtyři hodiny denně, věnoval se advokátní praxi, ale jinak žil asketickým životem za zdmi kláštera. To se změnilo v roce 1504, kdy se stal členem Dolní sněmovny. Jeho advokátní praxe prosperovala a More bohatnul. Současně se stal zástupcem londýnského šerifa. Ale jeho schopnosti byly daleko vyšší, a tak nikoho nepřekvapilo, že po úspěšném soudci sáhl samotný anglický král Jindřich VIII. A to byla cesta do pekel.
V královských službách
More tušil, jak nebezpečné a zbytečné bylo radit zpupným vládcům. Ale nemohl odmítnout a stal se panovníkovým rádcem. Zatím dostával jen dary a tituly. Povýšili jej do rytířského stavu, stal se zástupcem lorda strážce pokladu. Účastnil se zasedání tajné královské rady, zvolili ho předsedou Dolní sněmovny, správcem starobylých univerzit Oxfordu a Cambridge a nakonec i anglickým kancléřem. Ale pomalu se blížil jeho pád. A způsobila jej Anna Boleynová, příští anglická královna, která zanedlouho také položila hlavu na popravčí špalek.
Věrný víře, ne králi
Jindřich VIII. byl ženatý s Kateřinou, ale chtěl se rozvést a vzít si Annu Boleynovou. Papež mu to odmítl povolit a král zareagoval po svém. Roztržku s Římem využil jako záminku pro osamostatnění anglikánské církve, jejíž hlavou měl být od té chvíle anglický král. Vedle lásky šlo také o peníze, především o majetek bohatých katolických klášterů. A král si vybral právě Mora, aby tento krok zabezpečil po právnické stránce. More však odmítl a vzdal se úřadu. To krále popudilo, stejně jako fakt, že se More nedostavil ke korunovaci Anny. A když poté král vyzval všechny osobnosti, aby složily přísahu poslušnosti králi jako nové hlavě církve, pouze More a jeho přítel biskup Fisher odmítli.
Krutá msta vladaře
Oba čestní muži byli následně uvězněni a obviněni z velezrady. More se hájil sám a statečně, ale král rozhodl už předem. Svému bývalému rádci připravil hrůzný trest: zaživa měl být rozčtvrcen, jeho vnitřnosti spáleny, údy rozvěšeny po londýnských branách a hlava přibita na mostě přes Temži. Nakonec se však zlostný panovník smiloval a sedmapadesátiletého filozofa nechal „pouze“ popravit mečem.
Svatý muž
Poprava Thomase Mora se setkala ve zbytku Evropy s obecným nesouhlasem, a to jak u katolíků, tak u protestantů. Erasmus Rotterdamský se k mučednické smrti svého přítele vyjádřil slovy „More byl čistší než napadlý sníh“.
V roce 1935 byl Thomas More jako obránce víry svatořečen.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
