Národní souručenství (NS, německy Nationale Gemeinschaft (NG) nebo Volksgemeinschaft bylo založeno 21. března 1939 a za Protektorátu Čechy a Morava to byla jediná povolená politická strana, která měla zdánlivě plnit funkci parlamentu, podobně jako později za socialismu Národní fronta). Sdružovala téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu, přes 4 miliony mužů, tedy přes 97 % mužského nežidovského obyvatelstva, i když jejich členství bylo do značné míry jen formální. Část členů dokonce využila odznaků s písmeny NS k tichému protestu: otočení odznaku o 180 stupňů změnilo jejich pořadí na SN, což mělo znamenat „Smrt nacistům!“ Ženám a Židům nebylo členství povoleno. Okupační orgány si od roku 1941 postupně vedení NS zcela podřídily a prosadily do něj stoupence aktivní kolaborace.
Podstatné však bylo to, že prakticky všechny deníky se staly tiskovými orgány souručenství. Jako politická organizace Národní souručenství zaniklo 15. ledna 1943. Její nástupce, kulturně a politicky propagandistická organizace téhož jména, zanikla s osvobozením v květnu 1945.
Podstata, program a cíle národního souručenství:
* NS byla korporace založená 21. března 1939 prezidentem dr. E. Háchou s úmyslem, aby tak vzniklo nové politické zastoupení českého lidu.
* Prezident výhradně povolává NS organizovat na území protektorátu obyvatelstvo české národnosti, které bez vztahu k tomu, co jest za námi, bude moci stavět základy pro budoucnost.
* Jeho úkolem bylo co nejdříve přebudovat veškeré naše politické složky v jediné mohutné hnutí, které bude schopné vytyčovat nové cesty politického života těmito způsoby:
– zvýšením životní úrovně podporovat rodinu a postaráme se o duševní a tělesnou zdatnost mládeže i dospělých
– sblížit venkov s městem
– v míru a spolupráci všech vrstev najdou záštitu slabí a nešťastní
– účelnou organizací předvídavé léčebné péče posílit národní zdraví, zabezpečit všem léčení v nemoci a odpočinek po vykonané životní práci
– svěřit správu veřejných věcí a velkého podnikání schopným a osobně zodpovědným mužům
– výchova bude národní a křesťanská
– českému národu bude poskytnut potřebný klid od politických třenic, aby se svorně soustředil k rozkvětu národní osobitosti
– všemi prostředky bude zamezena podvratná činnost rozkolníků
– svou prací vybudujeme blahobyt pro všechny vrstvy národa a tento blahobyt rozdělíme spravedlivě
– v dnešních dějinných dobách se musíme varovat tříštění národa
– v jednotě a svornosti národa je jeho budoucnost
– zavrhujeme chytráctví a udavačství
– majetkově silní si musí uvědomit svoje povinnosti vůči sociálně slabším
– povedeme neúprosný boj proti liknavosti a nedbalosti, ať je kdekoliv.
Prvním předsedou Národního souručenství byl jmenován prezidentem Háchou Adolf Hrubý. Mimo jiné prohlásil: „Začínáme nové tisíciletí svého života v rámci Německé říše. Věřím ve slova říšského kancléře Vůdce Adolfa Hitlera, který prohlásil na Pražském hradě: »Protektorát Čechy a Morava je autonomní a spravuje se sám.» Nastupujeme novou cestu, na níž přeji šťastnou a slavnou budoucnost svému národu a prosím o pomoc patrona země české, knížete Václava svatého.“
V rámci národního souručenství se kromě jiných „vyznamenal“ Jan rytíř Fousek (1892 – 1980), který v letech 1940 – 43 zastával funkci předsedy Českého svazu pro spolupráci s Němci a od května 1941 do října 1942 funkci vedoucího výboru Národního souručenství, v nichž projevoval bezvýhradnou loajalitu vůči okupantům.
Byl absolvent vyšší hospodářské školy. Za první světové války bojoval jako důstojník 102. benešovského pěšího pluku na srbské, ruské a italské frontě a byl opakovaně raněn. 1916 se vyznamenal na italské frontě během sedmé sočské bitvy: Jako velitel útočného oddílu zabránil obklíčení rakousko-uherských jednotek a zajal na dvě stě italských vojáků s výzbrojí, přičemž byl těžce raněn. Za tento čin byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie (nejvyššího rakousko-uherského vojenského vyznamenání), čímž byl fakticky povýšen do rytířského stavu. 1918 – 27 působil aktivně v československé armádě, kde dosáhl hodnosti kapitána. Jeho vojenská kariéra v poměrech první republiky byla však zatížena zásluhami z rakousko-uherského vojska, a tak 1927 odešel do civilu a poté hospodařil na rodovém statku v Hostimi (u Berouna), kde byl řadu let starostou. Vzhledem k obnově šlechtických titulů za protektorátu vystupoval tehdy jako Jan rytíř Fousek. Po atentátu na říšského protektora Heydricha prohlásil: „Výbuch pumy zločince vyburcoval v srdcích českého lidu city nejpřísnějšího odsouzení Benešovy práce, kterou s odporem zatracujeme“.
Roku 1944 byl vyznamenán Čestným štítem Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava ve stříbře. Po osvobození v květnu 1945 byl obviněn z kolaborace, 1947 uznán Národním soudem vinným, ale nebyl mu uložen trest. V prosinci 1948 byl odsouzen na základě obnoveného retribučního dekretu k dvanácti letům vězení. V šedesátých letech získal na vlastní žádost od rakouských úřadů duplikát svého rytířského řádu, který se ztratil v době jeho věznění. Zemřel v požehnaném věku 88 let.
