Bohatý sirotek
Narodil se v roce 1919 v literární rodině. Jeho otcem byl významný brněnský spisovatel Lev Blatný, po němž zdědil literární talent i ambice. Ivan psal básničky již od chvíle, kdy dokázal zacházet s perem a v 10 letech je poslal do prvních soutěží. Ale krátce poté přišla první pohroma: nejprve mu zemřel otec na malárii, kterou se nakazil na frontě první světové války, a krátce nato podlehla zákeřné nemoci i jeho matka. A tak se ve 13 letech jejich jediný syn stal sirotkem, kterého dostali na starost prarodiče. V 16 letech mu zemřel i dědeček, po němž mladý básník zdědil zavedenou optickou firmu, jež ho zbavila existenčních starostí.
Respektovaný básník
Od této chvíle mohl žít jako mladý kníže: měl dostatek peněz na rozhazování, jeho domovem se staly brněnské kavárny a jedinou náplní života poezie a nekonečné rozhovory s přáteli. V pouhých 20 letech se stal respektovaným básníkem (Vítězslav Nezval ho dokonce nazval novým Rimbaudem), navíc miloval víno, bezstarostný život a ženy, jež vyhledávaly jeho společnost. Bohémskou idylu však narušila válka, která se ale dlouho odehrávala daleko od Brna. Spřátelil se s mladým filozofem Patočkou, s geniálním básníkem Jiřím Ortenem a s dalšími uměleckými osobnostmi, se kterými vstoupil do Skupiny 42.
Sbohem, KSČ
Po skončení války dostaly události překotný ráz. Blatný psal, věnoval se společenskému životu a také vstoupil do Komunistické strany. Z rychlého omámení revolučními ideály ovšem zase rychle vystřízlivěl. Zvláště když mu básník Halas po návratu z Ruska popsal komunistickou realitu. Brzy poté odletěl Blatný v rámci oficiální delegace do Anglie. A tehdy se rozhodl, že už se zpátky nikdy nevrátí. Poštou poslal průkazku KSČ a v londýnském rozhlase zkritizoval stav kultury po komunistickém převratu.
S KGB v zádech
Rodná země se mu odvděčila tím, že ho předčasně v domácím tisku pohřbila. Ale Blatný se obával razantnější odvety, měl chronický strach, až ho jeho stihomam nakonec přivedl do psychiatrické léčebny. Žil v přesvědčení, že ho chtějí komunističtí agenti KGB unést zpět do Československa a tam jej mučit nebo zlikvidovat. Z prvních paranoidních záchvatů se ještě po krátké hospitalizaci zotavil, ale v roce 1954 se do léčebny vrátil už natrvalo.
„Kdybych si mohl vybrat, tak bych se raději nikdy nenarodil,“ postěžoval si, i když ke konci života se jeho stav překvapivě výrazně zlepšil a Blatný začal opět psát. V roce 1979 mu vyšla sbírka básní a za pár let ji následovala druhá. Ještě se dočkal pádu komunismu v rodné zemi, ale domů už se živý nevrátil. Vynikající český básník zemřel v Colchesteru ve věku 70 let. O rok později, v roce 1991, byl však jeho popel převezen do rodného Brna, kde je pohřben na Ústředním hřbitově společně se svým otcem na pietním pohřebišti.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
