„Závod v hand to hand combat pro mě byl premiérou. Je to disciplína, kterou cvičí ozbrojené složky, třeba speciální jednotky nebo policisté. Závodí se v kimonu, je to vlastně reálný boj, rozhodčí tam sice je, dává pozor na zápas, ale nepřerušuje jej, jen ho ukončí,“ uvedla Martina Ptáčková pro Náš REGION. Na schůzku přišla v letních šatech, neřekli byste do ní, že se věnuje zrovna bojovým sportům. „Kdo mě zná v šatech, nezná mě při sportu a naopak,“ směje se.
V Bělorusku se jednalo o světový šampionát, který byl ale otevřený i dalším zemím. Byly tam závodnice z Uzbekistánu, Íránu nebo třeba Iráku. Disciplíně hand to hand combat se hodně věnují například Rusové. A právě s Ruskou se Martina ve finále střetla. „To byl nejtěžší zápas, je to mistryně světa v ruském sambu a judu, kdežto já v kickboxu. Proto já jsem byla při zápase lepší nahoře, ona dole,“ říká. Závod si užila – se soupeřkou si v závěru vyměnily bundy a kontakty. Líbil se jí i okázalý ceremoniál, nechyběla ani vojenská přehlídka.
Bojové sporty od osmi let
S bojovými sporty začala Martina již ve druhé třídě, tedy v osmi letech. Tehdy ji rodiče přihlásili na cvičení s prvky bojových sportů. „Nenapadlo je ale, že je budu dělat dál vrcholově, říkali, že pro holku to není, mysleli, že se budu věnovat například aeroboxingu, což je aerobik s prvky bojových sportů. Ze začátku jsem navíc nebyla moc šikovná, když mě to ale začalo bavit, přihlásili mě do kickboxerského klubu, začala jsem pořádně trénovat,“ vzpomíná. Na základní škole byla podle svých slov „lehkou formou šikanovaná, takový otloukánek“. „Když jsem kluky praštila, byl klid,“ pokračuje.
Později se dostavily výrazné úspěchy. Za všechny ty největší: čtyřikrát vyhrála mistrovství světa, dvakrát světový pohár. „Všech ocenění si vážím stejně,“ říká bez zaváhání. Baví ji i poznávat různé země, díky bojovému sportu cestuje po Evropě, zřídka i mimo ni. Sice hlavně závodí a trénuje, ale na prohlídku okolí si také čas udělá. Do roka se účastní asi šesti závodů, vybírá si ty největší.
Projekty pro děti, výroba šperků
Náš REGION již v minulosti informoval o jejím šestnáctiletém bratrovi Josefu Ptáčkovi, trojnásobném vicemistru světa v grapplingu. Obou si váží i městská část Praha 20, která je za mimořádné sportovní úspěchy ocenila. „S bráchou trénujeme, on je dole, já nahoře, připravujeme se společně na závody,“ říká Martina. A informuje o nejnovějším úspěchu Josefa – nedávno skončil dvakrát na třetím místě při mistrovství republiky ve Frýdku-Místku. „S bráchou také cvičíme sebeobranu. Zanedlouho pojedeme trénovat do NATO v Bruselu, což je na sílu, taktiku a fyzičku,“ říká.
Bojové sporty podle Martiny dělají člověku dobrou náladu. „Vybijete se, pak jste v pohodě,“ zdůrazňuje. Poctivě trénuje čtyřikrát týdně. Nebavilo by ji však věnovat se pouze jim. Studuje mezinárodní vztahy, získala praxi na ministerstvu pro místní rozvoj a předtím jako stážistka v Evropském parlamentu. S bráchou se věnují projektům pro děti – nedávno například navštívili rumunský Banát, dětem přivezli švihadla nebo sportovní gumy do tělocvičny. Martina také předvádí svatební šaty nebo vyrábí šperky, které pomáhají dětem s postižením.
