Pod klenbou gotického chrámu má člověk vždy zvláštní, slavnostní pocit. I zapřisáhlý ateista ztiší hlas. Kráčí pomalu, prohlíží výzdobu, obrazy a sochy. Hluk ze Staroměstského náměstí sem nedoléhá a Týnský chrám za prohlídku rozhodně stojí. Náhrobní desky významných lidí. Podivné postavy ve zbroji a s erby. Latina se již bohužel na českých školách nevyučuje. Je to škoda, každý prvorepublikový gymnazista by vám řekl, co je na nich napsáno. Některé jsou ještě čitelné, jiné již téměř setřelé. Nalézáme je umístěné v obvodovém zdivu, a pokud jsme pozorní, zjistíme, že po nich i šlapeme.
Pak zahlédnete cizí státní vlajku. Co tady dělá, od kdy bývají tyto symboly v církevních stavbách? Jste tedy pozorní, ale tohle není nedopatření. Ta dánská vlajka sem opravdu patří. Najdeme ji v hlavní lodi, v presbyteriu. Na podlaze šedočerná, žulová deska, s pozlaceným nápisem Tycho Brahe. Hned u něho stojící náhrobní deska z hnědého mramoru, s reliéfem astronoma v životní velikosti. Pokud jste ještě na pochybách, naznačené zranění nosu, které umělec zachytil, je nesporným důkazem. Raději něčím býti, nežli se zdáti.
Tycho Brahe (ta předpona de, není správně) se narodil 14. 12. 1546, v Knudstrupu, v Dánsku. Nebyl to žádný plebejec. Pocházel z velmi vysoko postavených šlechtických vrstev, a pokud by byl v Dánsku králem, nebyla by to degradace tohoto titulu. Studoval práva a později, když zdědil značné jmění, i alchymii a astronomii. Na svých studiích v německém Rostocku měl jako dvacetiletý, horkokrevný mladík souboj, při kterém přišel o špičku nosu. Mohl si naštěstí tuto tělesnou vadu opravit protézou ze slitiny zlata a stříbra. Na pahýl nosu si ji lepil mastí, kterou neustále nosil u sebe.
Tycho Brahe se vyznačoval jako astronom dvěma vlastnostmi. Ostřížím zrakem a posedlostí k dokonalosti přístrojů, které si sám vyráběl. Obecně se považuje za nejlepšího astronoma před vynálezem dalekohledu. Komická historka z filmu Císařův pekař, kde si astronom stěžuje, že místo čočky do dalekohledu obdržel pytlík s luštěninou, je historický omyl. Tycho zemřel sedm let před objevením dalekohledu a nikdy se do něj nepodíval. To mu však nebránilo v tom, aby podrobně neprozkoumal výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja, v roce 1572. Dánský král Kristián II. který byl Tychonovi nakloněn, mu věnoval jako léno ostrov Hveen, kde si Brahe vybudoval observatoř Uraniborg, která neměla v Evropě konkurenci.
Panská láska však po zajících skáče, a když se odvrátila, opustil Brahe Dánsko a cestoval. Nějaký čas pobyl i ve Witenberku, kde byl právě rektorem Jan Jessenius, známý z pozdějších, krvavých událostí pobělohorských. V roce 1599, na pozvání Tadeáše Hájka z Hájku, přišel do Prahy a stal se císařským astronomem. Rudolf II. jej vyznamenával svoji přízní a nabídl mu jako observatoř zámek v Benátkách nad Jizerou. Tycho, Hájek a Kepler vytvořili tandem evropské extratřídy. Bohužel, dlouho to netrvalo. Hájek zemřel v roce 1600. Krátkozraký Kepler ho nemohl v pozorováních nočního nebe nahradit.
A nyní by bylo dobré uvést na pravou míru dodnes nevykořenitelnou, ale nepravdivou historku o tom, že Tycho Brahe zemřel na prasklý močový měchýř. Bonton tehdy prý nedovoloval vstát od tabule dříve než pán domu. Stalo se to prý u Petra Voka. Není fyziologicky možné udržet moč až do prasknutí měchýře. Tycho Brahe zemřel 24. 10. 1601. Pohřební řeč nad ním držel přítel Jessenius a jeho přítel spočinul v Týnském chrámu. V roce 1901, tři sta let po jeho úmrtí proběhla exhumace a průzkum ostatků. Ve vlasech a vousech bylo nalezeno vysoké množství rtuti. V takovém množství, že se rázem objevila konspirační teorie, že Brahe byl na hostině otráven. Ale kým? Keplerem, který chtěl získat jeho velmi cenné údaje z pozorování? Nebo za tím stál král Kristián IV., který astronoma nesnášel? O sto let později, v roce 2010, byla proto na žádost dánských úřadů opět provedena exhumace a proběhl nový výzkum. Podstatně přesnější, sofistikovanější a dokonalejší, než ten předcházející. Nové údaje vyvrátily domněnky o tom, že byl Brahe zavražděn a jeho ostatky snad konečně došly klidu.
