A stalo se tak, jak jinak, nejspíš z čiré závisti. Hraběte de Custine měl v době svého procesu za sebou skvělou vojenskou kariéru. Vyznamenal se již jako mladý důstojník v sedmileté válce tak, že mu ministr války Choiseul osobně jako kapitánovi svěřil velení pěšího pluku. Zúčastnil se výpravy do Ameriky pod velením generála Rochambeau, podpořil kolonisty a tam se, už jako plukovník, opět vyznamenal při dobytí Yorktownu obsazeném Brity.
Po návratu do Francie byl povýšen do hodnosti marechal du camp, hodnosti odpovídající přibližně pozice generálmajora a jmenován guvernérem Toulonu. Za lotrinskou šlechtu byl poslancem zasedání Generálních stavů a Národního shromáždění roku 1789, kde vystupoval na straně liberálů. Zastával názor, že pro Francii je životně důležité obsadit levý břeh Rýna jako přirozenou hranici Francie s Německem. Roku 1791 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a o rok později mu bylo svěřeno velení rýnské armády. I když vyžadoval tvrdou disciplínu, byl u vojska oblíben, i proto, že údajně znal jména aspoň větší části svých vojáků. Pro svůj nápadný knír si vysloužil přezdívku „general moustache“ – generál Knír.
Vražda na tyranu není zločinem, ale jako zločin se trestá. Charlotte Cordayovou stála hlavu. Doslova
Ve svých taženích do Německa byl nejprve úspěšný, roku 1792 dobyl Landau, Mohuč, Worms a uvalil tam na šlechtu a duchovenstvo vysoké daně. Během zimy ho však z těchto pozic pruská armáda vytlačila a za tento ústup byl v Paříži obviněn z velezrady. Robespierre, francouzský revolucionář a právník, ho však prohlásil za čestného muže, který své zemi poskytoval dobré služby a dosáhl tak Custinovo zproštění viny.
Poté byl 13. dubna 1793 Custine pověřen vrchním velením Severní armády, ale i s tou byl donucen k ústupu při útoku na Queich 17. května 1793. Opět byl odvolán a v Paříži povolán před soud. Nejprve sice mohl pobývat ještě na svobodě, ale poté, co pruská armáda získala, byť už za jeho nepřítomnosti na bojišti, Mohuč a Valenciennes, byl Custine dne 28. července zadržen, opět pro podezření z velezrady. Tentokrát Robespierre již Custina neobhajoval, nakonec i jeho postavení v té době již nebylo zřejmě tak pevné. Generál se proto před soudem hájil sám, statečně a chytře, ale od prvního okamžiku beznadějně. Montagnardi, nejradikálnější a nejrevolučnější poslanci v Národním shromáždění prahli po krvi.
Rozhodnutí soudu se pokusila dále ovlivnit jen generálova velmi krásná snacha, která denně přicházela do soudní síně a vysedávala u jeho nohou. Jednání se kvůli tomu sice protahovalo, protože soudci se na ni nemohli vynadívat, ale přesto revoluční tribunál Custina odsoudil za zradu republiky a zločinného spolčení s nepřítelem k trestu smrti, který byl vykonán 28. srpna 1793 stětím gilotinou.
O necelý půlrok později, 3. ledna 1794, byl stejným způsobem a za stejné domnělé provinění ve věku 26 let popraven i jeho syn a zároveň pobočník Renaud-Louis-Philippe-Francois. Očistit generálovo jméno a jméno jeho syna se podařilo roku 1795 druhému pobočníkovi, pozdějšímu generálovi Baraguay d´Hiliers, když zveřejnil jeho soukromou korespondenci dokazující nevinu. Dnes jeho památku připomíná také jméno vyryté na vnitřní stěně malých arkád Vítězného oblouku v Paříži postaveného Napoleonem na památku vítězství u Slavkova roku 1805.
Jakkoliv tragický a nespravedlivý osud generála Custina a jeho syna byl, nešlo zcela jistě o jediný revoluční přehmat. Během tohoto období, tzv. jakobínského teroru, bylo popraveno na 20 000 lidí. Mezi nimi, 28. července 1794, i jeden z vůdců této revoluce Robespierre.
Na generála a šlechtice poměrně nečekaně projevil de Custine zájem o podnikání. V roce 1770 zakoupil v Niderviller v Lotrinsku, tj. na severu Francie u německé hranice, určité statky, jejichž součástí byla také manufaktura na fajáns, keramiku pokoušející se co možná nejvíce přiblížit porcelánu, tehdy ještě velmi drahému a vzácnému. Manufaktura v Niderviller byla založena sice již v roce 1735, ale v době, kdy ji Custine koupil, stála fakticky před krachem. Custinovi se ji podařilo zachránit tím, že v ní zavedl výrobu fajáns v anglickém stylu stolního nádobí. A to tak úspěšně, že existuje dodnes.
