Na jaře strávil dva týdny na ukrajinsko-polské hranici, kde rozdával jídlo uprchlíkům z válkou soužené Ukrajiny. To, co tam viděl, mu změnilo život. I po návratu do Prahy chtěl proto dál rozdávat jídlo všem, kteří to potřebují. V rámci projektu Jídlo pro všechny začínali s jídlem pro ukrajinské uprchlíky, včetně Romů, kteří pobývali na Hlavním nádraží. Později se k jejich „klientům“ přidali i sociálně potřební Češi, zejména bezdomovci. Poptávka po jejich jídle je ale zatím mnohonásobně větší, než můžou vůbec uvařit a rozdat.
Jak vznikl váš projekt Jídlo pro všechny?
Já myslím, že to pořád vzniká, protože mám v hlavě velké cíle, a tohle je, doufám, jen začátek. Těmi velkými cíli jsou tisíce porcí denně, aby si každý v Praze mohl podle potřeby zajít na naše jídlo a nic neplatit. To by v dnešní době asi leckdo přivítal. Na začátku byla cesta s mým kamarádem, který má v Londýně dobročinnou organizaci Food for All London, do městečka Medika na ukrajinsko-polské hranici. Vařili jsme tam a rozdávali jídlo skoro dva týdny a byl to pro mě hodně intenzivní zážitek. Zmar a neštěstí, kam oko dohlédlo, a zároveň hodně dobra a pomoci od obyčejných lidí, hromada bizarností, mrazu, protikladů, bezmoci i lidskosti. Věděl jsem že mě to změnilo. Už jsem se nechtěl, i přes všechno to špatný a drsný, vrátit do „normálního života“. Chtěl jsem dál být nápomocný a dělat to, co je opravdu potřeba.
A ten kamarád z Londýna mi pak řekl, ať založím rozdávání jídla i v Praze a že mě do začátku podpoří. Hned po příjezdu jsem začal shánět potřebné věci, místo na vaření i parťáka odvážlivce a všechno se dalo rychle dohromady. Nakoupili jsme hrnce, hořák, auto, zajeli do Makra a 5. dubna jsme poprvé přivezli jídlo do předem domluveného centra pro uprchlíky na Václaváku.
Jak to s vámi vypadá teď?
Nedávno jsme si přidali další místo v Michli pro lidi v tíživé situaci ve spolupráci s Centrem sociálních služeb Praha, také jsme vozili jídlo do centra Naděje pro lidi bez domova. To znamená denně 300 porcí pro uprchlíky z Ukrajiny a 300 porcí pro Čechy v nouzi včetně například matek samoživitelek. Do toho normálně pracuji, vařím pro jedno bistro v Benešově u Prahy, a když uvařím, co je potřeba pro bistro, vařím dál pro Jídlo pro všechny. Rozdali jsme už minimálně 60 tisíc porcí zdravého vegetariánského jídla zdarma.
Co vám to dává?
I když je to trochu maraton – musím myslet na spoustu věcí, vaření, nákupy, kuchyň, snažíme se sehnat peníze, kde to jde, komunikovat s lidmi – tak mi to dává určitou jistotu, že se v tomhle životě naučím to, co se naučit mám. Že jsem nadobro opustil komfortní zónu a nejsem už tolik zatížen sobeckými mizériemi
Kdo konkrétně je v projektu zapojený?
Začaly jsme dva – já a Dušan, známe se roky, takže jsem věděl, koho potřebuju a za kým jdu. Můj „nábor“ vypadal asi takhle: „Pojď to dělat se mnou, nevím, jak dlouho a jak to bude vypadat, ani kde to uskutečníme.“ A on kývnul. Máme ještě pár pomocníků a taky někoho na záskok. Hned jsem věděl, že to chci dělat ve spolupráci s někým, ne si jen postavit na Hlaváku stoleček, rozdat dvacet porcí a pak to balit, protože mě odtamtud někdo vyhání. Takže spolupracujeme s poměrně širokým spektrem organizací – spolkem Mrija, Romodromem, Nadějí, magistrátem, Správou uprchlických zařízení ministerstva vnitra, Farmou Krišnův dvůr, bistrem Mádhava nebo právě s vaší Nadací Špuntíci.
Jaké máte vize do budoucna?
Potřebujeme vlastní kuchyň, která by sloužila výlučně pro rozdávání jídla zdarma. Takhle, jak to děláme teď, už to dlouho nepůjde. Buď postavíme malinkou kuchyň od nuly nebo seženeme něco v Praze. To nás opravdu trápí, protože potřebujeme víc prostoru, aby nám mohli chodit pomáhat dobrovolníci a my mohli navýšit počet rozdávaných jídel. Zájem i možnosti jsou obrovské. Ta vize je jednoduchá – rozdávat zadarmo jídlo pro všechny. Tisíce porcí každý den.
Jak vám můžou lidé pomoct?
Jakkoliv. Naučil jsem se, že kdo chce, ten vždycky pomůže. Potřebujeme dobrovolníky jak do kuchyně, tak na rozdávání. Potřebujeme suroviny – rýži, luštěniny, pohanku, máslo, zeleninu a ovoce. A potřebujeme peníze. Takže prosím, pomozte nám a uvidíte, že – jak říkal František z Assisi – dáváním získáváme.
