Výchova k víře
Nathaniel Turner se narodil 2. října 1800 v Southampton County v otrokářské Virginii. Majitel Samuel Turner zaznamenal pouze jeho křestní jméno, přestože Nat mohl mít v komunitě otroků své vlastní příjmení. Dle zvyklostí jej ale oslovovali běloši podle příjmení jeho majitele a historikové na tuto tradici navázali. O svém otci věděl Nat jen velmi málo, zato měl blízko k babičce z otcovy strany, jíž se říkalo Stará Bridget a kterou také vlastnil Samuel Turner. Podobný vztah měl i ke své matce, která byla hluboce věřící. A proto obě ženy vychovávaly Nata v silné víře v Boha. Ale naděje na spravedlnost v posmrtném životě nemohla skrýt jeho rozčarování z děsivé situace, která vládla před dvěma sty lety na americkém jihu.
Prorok černých otroků
V Natově domovském Southampton County převažovalo černošské obyvatelstvo. Polovina otroků pracovala na polích od rána do noci, majitelé je prodávali bez ohledu na jejich rodinné vztahy a na trzích je nabízeli společně s dobytkem. Také bití bylo na denním pořádku – rozdíl mezi dobrým a špatným pánem byl podáván tak, že první nebije moc, zatímco druhý mlátí do krve.
Nat byl obdařen přirozenou inteligencí a jako chlapec se naučil číst i psát, což bylo mezi otroky vzácné. Jako silně věřící si často četl Bibli, modlil se a postil. Zažil mnohá vidění, která interpretoval jako boží poselství. Tyto vize výrazně ovlivnily jeho život – například ve 22 letech utekl od svého majitele, ale za měsíc se po jednom takovém vidění opět vrátil. Přestože se Nathaniel vypracoval na místo černošského dozorce, stál více na straně svých černých bratrů. Velmi hluboce vnímal postavení černochů, jež věřili ve stejného Boha jako bílí. Také často vedl baptistické bohoslužby, při kterých kázal dalším otrokům, a ti mu začali přezdívat „Prorok“.
Náboženské vize
O Nathanielově osudu rozhodlo několik náboženských vizí, jež zásadně ovlivnily jeho myšlení. Dlouho viděl jen symboly, aniž věděl, co mu chtějí říci. Až postupem času se spojili v mozaiku, která mu ukázala řešení. A najednou měl jasno. Ano, právě jeho si Bůh vyvolil, aby svrhnul otrokářský systém. Slyšel anděly, kteří ho přesvědčovali, aby se rychle pustil do díla a pobil nepřátele Krista. Takovým vizím nešlo odolat. A pak přišel únor a plné zatmění slunce. To bylo jasné poselství. V té chvíli se rozhodl, že zorganizuje povstání.
Krvavá vzpoura
Turner utekl s několika komplici do lesa. „Raději zemřeme svobodní, než žít v otroctví,“ řekl. Vrátil se ještě tu noc. Dvě hodiny po půlnoci zabil svého spícího pána s celou jeho rodinou včetně malých dětí. Po tomto zběsilém činu už nebylo cesty zpátky. S několika černochy postupoval od jedné farmy ke druhé a společně osvobozovali otroky a zabíjeli bělochy. K povstání se nakonec připojilo více než 70 otroků i svobodných černochů. Protože během útoků nechtěli upozorňovat na svou přítomnost, zpočátku používali namísto střelných zbraní nože, sekery a jiné tupé nástroje. Své oběti vraždili bez ohledu na věk či pohlaví.
Turner si myslel, že revoluční násilí otevře bělochům oči, aby si uvědomili realitu brutálního otrokářského systému. Později prohlásil, že chtěli v bílých vyvolat hrůzu a neklid. Během dvou dní Nathaniel se svými komplici povraždil na šedesát bělochů, především žen a dětí – některé ubodali, jiné divošsky utloukli. Ušetřili jen několik rodin, protože věřil, že chudí běloši se nepovažují za nadřazené černochům.
Nemilosrdná odveta otrokářů
Nenávist bílých farmářů k černochům v té chvíli neznala mezí. Téměř okamžitě byly na mnoha místech Virginie lynčovány stovky černochů a mnoho z nich teror nepřežilo. Proti vzbouřencům byla vyslána armáda, která po dvou dnech povstání utopila v krvi. Jako by chytali divokou zvěř. Ale Nat jim několik měsíců unikal. Na jeho hlavu byla vypsána tehdy ohromná suma tisíc dolarů. Nakonec si ji vysloužil jakýsi bílý žebrák, který Turnera 30. října 1831 objevil.
Když vzbouřence armáda chytila, vynesl soud 17 rozsudků smrti. Jednatřicetiletý Nathaniel Turner ještě ve vězení nadiktoval přítomnému lékaři svou veřejnou zpověď a poté byl 11. listopadu stejně jako jeho druzi ve virginském městě Jerusalem, dnešním Courtlandu, pověšen. Jako vůdce vzpoury ho však čekal potupnější trest – kat mu posmrtně sedřel kůži z těla, sťal ho a rozčtvrtil.
Důsledek povstání
V konečném důsledku krvavá vzpoura posilnila otrokáře, kteří obhajovali stávající režim. Přestože velká část veřejnosti byla již dlouho proti otroctví, po Turnerově masakru byl stávající režim na několik desetiletí znovu utužen.
Ve Virginii i dalších jižanských státech byly schváleny zákony, které zakazovaly vzdělávání otroků i svobodných černochů, omezily právo na shromažďování i jiná občanská práva svobodných černochů a vyžadovaly přítomnost bílých duchovních na černošských bohoslužbách.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
