Název vznikl od toho, že byl klášter několikrát vypálen.
Nejprve v roce 1420 za bojů husitů s králem Zikmundem, který obsadil Pražský hrad, pak byl Pohořelec pustý skoro šedesát let.
V roce 1541 za obrovského požáru Hradčan a Malé Strany vyhořelo toto předměstí znovu, stejně jako za okupace francouzskými vojsky roku 1742, v době tzv. válek za dědictví rakouské. Jižní fronta Pohořelce je určována středověkou hradbou Karla IV., dosud zachovanou v konstrukcích a sklepech domů.
Sokl s nerozluštěným vzkazem
Křížení několika ulic zde vytváří podlouhlé náměstí. Uprostřed stojí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého s dvěma andělíčky (jeden značí ctnost mlčenlivosti, druhý úctu k matce Boží) z roku 1752. Autorem sochy světce je Ondřej Filip Quitainer. Tato socha stála původně na Hradčanském náměstí, před ústím do Kanovnické ulice, sem byla přenesena roku 1879.
Pozoruhodný je kryptogram na podstavci, hvězda s latinským nápisem zřejmě letočetným. Význam a obsah nápisu je dodnes nerozluštěn, takže kdyby někdo nevěděl co s časem…
Socha plukovníka Švece se ztratila, pak zase našla, pak zase ztratila…
V horní části náměstí byl po první světové válce vztyčen pomník hrdiny od Zborova, plukovníka československých legií Josefa Jiřího Švece (1883, Čenkov, Třešť, okr. Jihlava – 1918, Aksakovo, Bulharsko). Víc než sedmimetrový monument tu stál šest let, než ho v roce 1940 nechal odstranit Němcům přisluhující magistrát. Socha je aktuálně považována za ztracenou, ale kdo ví… Plukovník Švec spáchal sebevraždu pouhé tři dny před vznikem republiky a není bez zajímavosti, že i autor plastiky Bedřich Feuerstein (1892, Dobrovice, okr. Mladá Boleslav – 1936, Praha) zvolil dobrovolný odchod ze světa, v obou případech však vynucený okolnostmi (vojenská vzpoura, nervová nemoc).
Nezapomeňme ještě zmínit, ža Pohořelec jezdil vůbec první pražský autobus, přesněji omnibus.
Linka z Křižovnického náměstí přes Karlův most šplhala do kopečka v l. 1908 a 1909.
Kde stonala chudina
Projděme si nyní náměstíčko odspodu. Po levé straně je někdejší špitál sv. Alžběty a sv. Norberta, založený Rudolfem II.
Provozem špitálu byl pověřen opat Kašpar Questenberk r. 1633, jak je uvedeno na desce nad vchodem. Špitál sloužil pro 16 až 25 chudých lidí, z nichž měl každý svůj pokoj a nárok na ústavní oblečení. Nad jeho krásně architektonicky vyřešeným schodištěm se zvedá sousoší Kalvárie od Jiřího Bauera z r. 1726. Dnes je tu hotel a chudáka tu nenajdete.
Za zmínku stojí dům U Zlatého (zeleného) stromu, který je nápadný dvěma štíty z doby jeho přestavby r. 1675. Neobvyklá je nástavba v podobě plochého štítu (r. 1799). V pravé části domu je vchod do strahovského areálu, barokně orámovaný.
V čísle č. 143/12 zvaném Modrá hvězda bývala obecní hospoda, poblíž byla pumpa, voda sem byla vedena až z Könixmarky (zhruba ul. Heleny Malířové v Břevnově).
Východní část uzavírají kasárna [2] kasárna 8. zeměbrenckého pluku Komplex budov z let 1873 – 1899 stavělo celkem pět stavitelů, mj. Jindřich Fialka, autor letenské vodárny.
Kde Kepler s Tychonem pozorovali nebeská tělesa
Vedle je Gymnázium Jana Keplera, starší část je z r. 1902, nová, velmi pěkná budova je z r. 1932, projekt vypracoval Městský stavební úřad pod vedením Mečislava Petrů, na projektu se podílel Karel Beneš. V zahradě gymnázia jsou zasypány pozůstatky renesančního letohrádku místodržícího Jakuba Kurze ze Senftenavy, v němž od roku 1599 pobýval a roku 1601 zemřel slavný dánský hvězdář Tycho Brahe. Se svým spolupracovníkem Janem Keplerem tu měli pozorovatelnu nebeské klenby. Archeologické průzkumy v letech 1902 a 1931 základy domu odkryly, ty jsou však dnes zasypány a než se nadějeme, nebude z nich nic.
V jízdárně byli shromažďováni židé před transporty
Před gymnáziem je jejich bronzový pomník Keplera a Tychona, autorem je Josef Vajce (1984).
V místech kde oba hvězdáři stojí, býval zájezdní hostinec U Varhaníků (U Nebeských). Dáme-li se k městským hradbám, konkrétně 10. bastionu, najdeme bývalou hradní vojenskou jízdárnu, stavba je asi z 80. let 19. století. Ještě si zde pamatuji ustájené koně, pak začala budovu využívat Správa pražského Hradu jako sklad, depozitář a lapidárium, uvažovalo se, že by sem byla dána Muchova Slovanská epopej. Právě zde byli shromážděni židé před transportem do koncentráků. František Nepil vzpomíná, kterak jim se zaměstnanci od Zlaté hrušky právě sem nesli kotel polévky, poslední jejich slušné jídlo.
Kundratický dům je ostudou Pohořelce
Ale vraťme se na náměstí – na rohu Kučerův palác, někdy též U Demartiniů nebo u Zlaté lodě. Autorem průčelí paláce je Jan Josef Wirch.
Podoba Kundratického domu (třetí odshora, č. 112) vznikla spojením dvou renesančních domů na sklonku 17. století. Ve 20. letech minulého století byl tu hotel Ryšavý. Dnes zubožený objekt patří realitnímu magnátovi Vítkovi. Veřejnost asi zaznamenala před časem squatery, kteří objekt obsadili. S objektem se nic neděje…
A v čísle 111 „U Šliků“ býval sirotčinec, dívčí škola, Červený kříž, též knihovna, v domě bydlel v letech 1857-59 známý archeolog Václav Krolmus (1790, Březinka, Bělá pod Bezdězem – 1861 v Praze), pamětní desku tu má Josef Boleslav Pecka, novinář a dělnický básník, který se tu roku 1849 narodil.
Dům Široký dvůr tvoří čelo Pohořelce. Vychází z něho ulice Úvoz a ulice Loretánská. Toto místo bylo součástí nejstaršího opevnění hradu, jak dosvědčuje zbytek věžovité stavby a hradební zdi skryté ve zdivu.
Pokud vás téma zaujalo, můžete si ho důkladně projít příští sobotu ve 14 hodin s průvodkyní PIS Marií Hátleovou; sraz je na tramvajové zastávce ve směru z centra.
