František Tůma (2. 5. 1855 – 31. 12. 1925) pocházel z Benešova u Prahy a v předmluvě jedné ze svých knih vzpomíná na svou maminku, jaký měla vždy soucit s trpícími, který se i jemu stal vlastním. A zmiňuje i tatínka, po němž zdědil „paličatost“ zrozenou českým jihem a Táborskem. Pro spisovatele ideální kombinace.
V období od 1. ledna do 30. září 2019 zasahovali hasiči u 104 536 událostí, což je o 10,0 % více než ve stejném období roku 2018. Počet událostí narostl nejvíce u technických havárií, kam spadají zjednodušeně řečeno všechny zásahy, které nejsou požárem nebo dopravní nehodou.
Konec roku je tady a s ním také přemýšlení o novoročních předsevzetích. Jak na to, abyste je dokázali doopravdy splnit? A jsou pro nás vůbec důležitá? Přeci jen, ruku na srdce, málokdy se stane, že by někdo některé ze svých předsevzetí doopravdy splnil. I tady platí: S chutí do toho a půl je hotovo.
Pan hrabě pohrdlivě ohrne ret. Co si to ten stařec vůbec dovoluje? Mě bude poučovat. A před mými hosty. Tahle živoucí fosilie? Může být rád, že ho tady trpíme jako knihovníka. V chudobinci by mu tak dobře nebylo. Je zalezlý mezi svými folianty a jen občas se ukazuje ve společnosti jako kuriozita. Valérie má dnes narozeniny a tohle měl být jeden z mých dárků. Dárek, který mě i moji ženu dokonale zesměšnil.
S tím před ním bojovaly celé generace profesionálně i na domácí úrovni, zvláště pak poté, co se začátkem 20. století začaly v budovách zavádět elektrické rozvody. První „hmoždinka“ tehdy byla jen trubička zaražená do zdi. Artur Fischer (31. 12. 1919 – 27. 1. 2016) ji „jen“ částečně rozřízl a opatřil z vnějšku fixačními „křidélky“. Jednoduché, že?
Vánoce pomalu končí, v nejedné rodině si pochutnali na pečeném krocanovi. Ale tento nádherný živočich si zaslouží náš obdiv nejen na talíři!
Náš seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. Ač má v názvu slovo retro, které v nás evokuje starou dobu nebo něco, co bylo a už není, rady a postřehy, které přinášíme, jsou do jisté míry nadčasové. Ale proto, že zrovna tyhle se zrodily v roce 1988, je to už poněkud historie, nicméně mnohé z nich jsou použitelné neustále.
Narodil se 30. prosince 1884 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Jeho otec Josef byl místním řezbářem, mimo jiné vyřezal i známého brodského Hnáta.
Hořící naftová pole, tříštivé dělostřelecké granáty s uranovým jádrem, které rozštípne věž tanku jako skořápku ořechu. Bílý fosfor, ve kterém hoří i beton, olovo, kadmium, rtuť. To je moderní válka. Humanitární organizace bijí na poplach, tábory se plní uprchlíky. Ne, už nebudu psát o válce, tyto věty jsem uvedl jen proto, aby vynikl kontrast s větami dalšími.
Třináctiletou dívku bylo tehdy možné od její vlastní matky koupit za 5 liber a nakládat s ní dle libosti. Třeba z ní udělat prostitutku. Josephine Elizabeth Butlerová, rozená Greyová (13. 4. 1828 – 30. 12. 1906) se rozhodla udělat této praxi přítrž. A nejen to.
Dávný nápoj bohů a vyvolených se rozšířil po světě, který bychom si dnes bez čokolády a kakaa v různých formách neuměli představit. Patří k běžnému sortimentu obchodů, je však také uměleckým dílem a luxusní lahůdkou.
A možná proto je jeho nejznámější příběh, osudy chlapce Mauglího vychovaného vlčí smečkou, tak jímavý. Je ale také pravda, že v době, kdy Joseph Rudyard Kipling (30. 12. 1865 – 18. 1. 1936) vyrůstal, bylo chování dospělých k dětem obecně drsnější než dnes.
Olympijské hry jsou ideální příležitostí ke studiu hudebních skladeb či písní, které jako hymny charakterizují určitý stát, a oceňují sportovní výkon vítěze. Státní hymny bývají často patetické, oslavující velikost a sílu národa. Ruce přitisknuté na srdce, slzy v očích a hruď se dme pýchou. Jistě, u vítěze to je lidské, krásné a pochopitelné. Odměna za mnohaletou dřinu a odříkání. Mohutná hudba duní, a když člověk přimhouří oči, vidí statečné vojíny jdoucí vítězně vpřed. Bez ohledu na to, jaká vlajka stoupá na stožár. Až na jedinou výjimku, kterou všichni slyšíme velice rádi.
Známých Čechů, kteří zemřeli v roce 2019, bylo více než dost. Podívejte se na slavné osobnosti, se kterými jsme se v letošním roce rozloučili. Je to vlastně až neuvěřitelné, kdo všechno odešel.
Byl si proto neochvějně jistý tím, že je k této činnosti povolán samotným Bohem a jako poslání ji také provozoval. Léčil „pána stejně jako kmána“, nacisty jako komunisty a ty největší prominenty pak i inkognito. A taky na to v životě doplatil.
Spartakus a jeho alter ego, jménem Kirk Douglas. Tělo, které se již dávno kdesi rozpadlo v prach, aby se vrátilo a ožilo na filmovém plátně. Ten film oslovuje diváka dodnes. Není těžké pochopit, proč tomu tak je. Muži jsou zde muži a ženy jsou ženy. Archetypy, ve kterých se člověk neztrácí. Slova, která neztrácejí svůj význam. Hanebnost a proradnost, odvaha i věrnost. Statečnost i zbabělost. Vyprávění je rázem jasně čitelné a průzračné. Vše spěje k tragickému závěru, který napsala historie, ale divák se netrápí, protože ví, že to tak být musí. I Spartakus věděl, že není třeba bát se lidí, kteří tělo zabíjejí, ale víc činit nemohou. Protože ideál svobody je axiom.
„V architektonické tvorbě navazuje na práce architektů tzv. české renesance, ale česko-renesanční základ je modernisován, jak bylo po roce 1900 běžné, pod vlivem secesního naturalismu, dnes těžce snesitelného. Secese Aloise Čenského je nevýbojná, nenáročná a nedosahuje velkorysosti jeho některých současníků. Význam profesora Čenského tkví především v jeho činnosti stavitelsko-vědecké.“ Jan E. Koula
Narodila se 29. prosince 1721 v obyčejné rodině obchodníka Francois Poissona, armádního dodavatele, a jeho ženy Luisy-Madelein La Motte, dcery obchodníka s obilím, a obchodní nadání, které po nich zřejmě zdědila, dokázala později zúročit až neskutečně. Ale to pořád ještě není všechno.
Náš seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. Už jsme si říkali, jak se lidé stravovali dřív, proč a jak moc je důležité, jak jídlo nejen chutná, ale i vypadá, přidali jsme několik staročeských receptů a minule jsme si připomněli Magdalenu Dobromilu Rettigovou. Je na čase pozastavit se také u umění a vědy v gastronomii.
