V Lysolajích, kde lišky dávaly dobrou noc, se buduje a staví
Jednou z největších investičních akcí v Lysolajích je jednoznačně výstavba v lokalitě Dolina-Štěpnice. Kolik zeleně a veřejných prostor přinese?
Jednou z největších investičních akcí v Lysolajích je jednoznačně výstavba v lokalitě Dolina-Štěpnice. Kolik zeleně a veřejných prostor přinese?
Pražského náměstka pro dopravu Adama Scheinherra interpelovala při jednání zastupitelstva hlavního města ve věci rušení zkrácené autobusové linky H1 paní Pekarová, která se díky ní spolu s dalšími vozíčkáři přepravuje. Náměstek odpověděl, že je již v provozu náhrada.
Minulý týden začala obnovou trávníku v okolí dětského hřiště Vozovna ve Stromovce.
Bývá spojován například s pokrmem známým jako pilaf. Je čím dál tím rozšířenější potravinou. Je lehce stravitelný a má vysoký obsah vlákniny. Často bývá zaměňován s kuskusem, se kterým má mnoho společného. Na první pohled však nemusí být úplně jasné, z čeho a jak je vlastně vyráběn.
Myslíte, že jste chytřejší než většina ostatních lidí, které znáte? Napoví vám tyto signály. Přitom nejde o to, jak dobří jste byli ve škole. Ne všechno se dá měřit čísly.
Pražské zastupitelstvo vyhlásilo klimatický závazek, tedy cíl snížit emise CO2 v hlavním městě o minimálně pětačtyřicet procent do roku 2030 (oproti roku 2010) a dosáhnout nulových emisí CO2 nejpozději do roku 2050. Zároveň schválila základní okruhy, kterými se bude zabývat Komise pro udržitelnou energii a klima.
Nebyla to vůbec dobrá doba pro vědeckou práci. Zeměměřiči byli v květnu 1794 již někde na jihu Francie, když jejich vážený kolega a chemik Lavoisier vykrvácel pod gilotinou. I oni měli určitě strach, že zaslechnou komentář o tom, že revoluce vědce nepotřebuje. V té době to bylo ve Francii velmi snadné. Naštěstí strůjce jeho smrti, krvavý, revoluční fanatik Robespierre, skončil o necelé tři měsíce později stejnou smrtí.
Včera se na pražské Letenské pláni uskutečnila demonstrace za nezávislost justice a proti premiérovi Andreji Babišovi.
Geniální francouzský vojevůdce měl prostě i své slabší chvilky a tu nejslabší o Waterloo. Tím největším debaklem ale bylo jeho tažení do Ruska v roce 1812. Skoro půl milionu jeho vojáků to stálo život. Ti, co přežili, s ním ale rádi táhli znovu. Takové měl tento císař charisma.
Výstava Širým světem v sálech Obecního domu v Praze představuje více než 200 originálů malíře Zdeňka Buriana, jejichž prostřednictvím můžete nahlédnout do barvitých končin světů minulých, současných i smyšlených. Tento týden končí.
Blíží se doba, kdy si pražské hudební kluby dopřejí prázdniny (a tato rubrika bude strádat). Tak si ještě jednou užijte pořádnou plnohodnotnou nabídku.
Co vlastně znamená být úspěšným? Především se jedná o velmi individuální záležitost, neboť představuje završení možných cílů, snů a úkolů, které jsou pro každého jiné. Chcete-li se ale ve stáří ohlédnout zpět a říci: „Prožil jsem úspěšný život,“ může se vám to podařit nezávisle na tom, který z nespočtu možných cílů si vyberete. A abyste se svým cílům přiblížili, jednou z cest je formovat vlastní budoucnost.
Válečná mašinérie se onoho 24. června 1859 zase jednou rozjela naplno. Italské provincie se za podpory Francie snažily vymanit z Rakouského císařství, jehož byly zatím součástí. To František Josef I. nechtěl připustit za žádnou cenu. Kromě Milánska pak ztratil i přes 100 000 svých vojáků.
Zahrádkaří vlastně tak trochu načerno, o to větší ale mají radost z každé zasazené rostliny. Šedé panelákové sídliště na pražském Jižním Městě postupně rozkvétá pod rukama obyvatel bytovek, kteří vlastní zahrádku nemají, ale chtějí sázet, pěstovat a ano – i sklízet.
Osud jí karty nerozdal zrovna nejpříznivěji. Wilma Glodean Rudolphová (23. června 1940 – 12. listopadu 1994) přišla na svět v chudé černošské rodině jako dvacátá z celkem dvaadvaceti dětí ze dvou manželství svého otce. A ještě předčasně.
Na Jeruzalémskou synagogu, která se nachází v pražské Jeruzalémské ulici, se vrátily všechny tři původní nápisy, respektive nápis „Nemáme-li všichni jednoho Otce? Zdaž nás nestvořil jeden Bůh?“ ve třech jazycích – češtině, hebrejštině a němčině.
Když se koncem roku 1867 vrátila do Evropy fregata rakouského námořnictva, s tělesnými ostatky mexického císaře, Františku Josefovi prvnímu se konečně ulevilo. S předepsaným, smutným výrazem, se sice účastnil pohřebních ceremonií, ale v nitru byl jistě spokojen. Zbavil se svého největšího konkurenta, mnohem oblíbenějšího a o dva roky mladšího bratra Maxmiliána. Konečně příjemnější zpráva. Ztráta Piemontu a Sardinie, ztráta Lombardie, prohraná válka s Pruskem v roce 1866. Kostky domina se kácejí. Následovalo připojení Benátska k italskému království. Jedna prohra za druhou. Ztráty území, které se už nikdy nepodaří získat zpět. To na popularitě panovníka nepřidá.
Není špatné snít o dokonale tvarovaném pozadí. Zvláště, když se blíží sezóna koupání. Venku už jsou teploty na spadnutí, takže není na co čekat. Na cvičení není nikdy pozdě. A za pár minut denně vám zadeček výrazně zpevní.
Právě proto mu naše dějiny nevěnují příliš pozornost, a pokud ano, tak spíše negativní. Ve skutečnosti patřil maršál Banér mezi nejlepší vojevůdce nejen své doby. Na bojištích po Evropě prožil takřka celý svůj dospělý život, celkem 26 let. A měl rád nejen boj, ale i své vojáky.