Třináctiletou dívku bylo tehdy možné od její vlastní matky koupit za 5 liber a nakládat s ní dle libosti. Třeba z ní udělat prostitutku. Josephine Elizabeth Butlerová, rozená Greyová (13. 4. 1828 – 30. 12. 1906) se rozhodla udělat této praxi přítrž. A nejen to.
Dávný nápoj bohů a vyvolených se rozšířil po světě, který bychom si dnes bez čokolády a kakaa v různých formách neuměli představit. Patří k běžnému sortimentu obchodů, je však také uměleckým dílem a luxusní lahůdkou.
A možná proto je jeho nejznámější příběh, osudy chlapce Mauglího vychovaného vlčí smečkou, tak jímavý. Je ale také pravda, že v době, kdy Joseph Rudyard Kipling (30. 12. 1865 – 18. 1. 1936) vyrůstal, bylo chování dospělých k dětem obecně drsnější než dnes.
Olympijské hry jsou ideální příležitostí ke studiu hudebních skladeb či písní, které jako hymny charakterizují určitý stát, a oceňují sportovní výkon vítěze. Státní hymny bývají často patetické, oslavující velikost a sílu národa. Ruce přitisknuté na srdce, slzy v očích a hruď se dme pýchou. Jistě, u vítěze to je lidské, krásné a pochopitelné. Odměna za mnohaletou dřinu a odříkání. Mohutná hudba duní, a když člověk přimhouří oči, vidí statečné vojíny jdoucí vítězně vpřed. Bez ohledu na to, jaká vlajka stoupá na stožár. Až na jedinou výjimku, kterou všichni slyšíme velice rádi.
Známých Čechů, kteří zemřeli v roce 2019, bylo více než dost. Podívejte se na slavné osobnosti, se kterými jsme se v letošním roce rozloučili. Je to vlastně až neuvěřitelné, kdo všechno odešel.
Byl si proto neochvějně jistý tím, že je k této činnosti povolán samotným Bohem a jako poslání ji také provozoval. Léčil „pána stejně jako kmána“, nacisty jako komunisty a ty největší prominenty pak i inkognito. A taky na to v životě doplatil.
Spartakus a jeho alter ego, jménem Kirk Douglas. Tělo, které se již dávno kdesi rozpadlo v prach, aby se vrátilo a ožilo na filmovém plátně. Ten film oslovuje diváka dodnes. Není těžké pochopit, proč tomu tak je. Muži jsou zde muži a ženy jsou ženy. Archetypy, ve kterých se člověk neztrácí. Slova, která neztrácejí svůj význam. Hanebnost a proradnost, odvaha i věrnost. Statečnost i zbabělost. Vyprávění je rázem jasně čitelné a průzračné. Vše spěje k tragickému závěru, který napsala historie, ale divák se netrápí, protože ví, že to tak být musí. I Spartakus věděl, že není třeba bát se lidí, kteří tělo zabíjejí, ale víc činit nemohou. Protože ideál svobody je axiom.
„V architektonické tvorbě navazuje na práce architektů tzv. české renesance, ale česko-renesanční základ je modernisován, jak bylo po roce 1900 běžné, pod vlivem secesního naturalismu, dnes těžce snesitelného. Secese Aloise Čenského je nevýbojná, nenáročná a nedosahuje velkorysosti jeho některých současníků. Význam profesora Čenského tkví především v jeho činnosti stavitelsko-vědecké.“ Jan E. Koula
Narodila se 29. prosince 1721 v obyčejné rodině obchodníka Francois Poissona, armádního dodavatele, a jeho ženy Luisy-Madelein La Motte, dcery obchodníka s obilím, a obchodní nadání, které po nich zřejmě zdědila, dokázala později zúročit až neskutečně. Ale to pořád ještě není všechno.
Náš seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. Už jsme si říkali, jak se lidé stravovali dřív, proč a jak moc je důležité, jak jídlo nejen chutná, ale i vypadá, přidali jsme několik staročeských receptů a minule jsme si připomněli Magdalenu Dobromilu Rettigovou. Je na čase pozastavit se také u umění a vědy v gastronomii.
České Vánoce jsou nejen časem rodinné pohody a radosti, ale i sledováním filmových pohádek. A když výlet do dětské fantazie, tak s režisérem Václavem Vorlíčkem. Každoročně můžeme zhlédnout na televizních obrazovkách několik jeho pohádkových příběhů a jedním z nich je filmové zpracování Šípkové Růženky z roku 1977 Jak se budí princezny.
A málem se jí to podařilo. Kněžna Antoinetta z Monaka, baronka z Massy, se narodila 28. prosince 1920 jako prvorozené dítě korunní kněžny Charlotte a jejího manžela, hraběte Pierre de Polignac a na monacký trůn měla legitimní nárok. Jenže její dědeček rozhodl jinak.
Počátky kroků v evoluci ryb můžeme hledat již v prvohorách. První rybovití obratlovci, kteří alespoň vzdáleně začali být podobní dnešním skutečným rybám, se objevili již v období starších prvohor před čtyři sta osmdesáti miliony lety. Z této doby nemáme téměř žádné fosilie jejich těl. Toto „neznámé období“ končí až v době před přibližně čtyřmi sty dvaceti miliony lety, kdy obecně prudce vzrostla rozmanitost živočišných druhů a jejich zkameněliny jsou již početnější.
Mnoho lidí si jistě vzpomene na dobu, kdy se rodina a přátelé scházeli doma u televize a s napětím očekávali silvestrovský program. Tyto doby jsou až na pár výjimek nenávratně pryč. Nyní je v oblibě slavit poněkud jinak, a tak se hodně lidí doma zdržuje na silvestr málo. I Češi podlehli současnému trendu a na tento den vyrážejí i mimo domovinu. Nejvíce v oblibě jsou místa jako Londýn, Amsterdam nebo Paříž. My vám nyní přinášíme méně obvyklé destinace, kde můžete konec roku strávit.
A to v dobách, které nebyly zrovna jednoduché. Za 2. světové války bylo jasné nejen to, kdo je nepřítelem SSSR, ale po konferenci v Jaltě i to, kdo osvobodí Prahu. Kdyby to nebyl Koněv, byl by to jiný sovětský maršál. A totéž platí i v případě jeho velení vojskům Varšavské smlouvy a potlačení maďarské revoluce.
Zažil to každý z nás. V každé době se to děje, je to jakási generační setrvačnost. Já ti ty kamarády z hlavy vyženu. Koukej se radši učit. Ten kluk od sousedů je pěkný sígr, přivede tě do kriminálu. Byla i horší varianta. Pozor, jeho táta je v base, radši s ním vůbec nemluv, víš, že tatínka mají udělat vedoucím. Ještě se taky do něčeho zapleteš. Rodičovský flašinet, který jsme kdysi všichni upřímně nenáviděli. Zakazovat dětem kamarády, kvůli čemukoliv, patří k rodičům neodmyslitelně. Mnohem horší však je, zakazují-li to dospělí těm dospělým.
Jako třeba na Eiffelově věži. Už jenom tím je příběh francouzského inženýra Gustava Eiffela (15. 12. 1832 – 27. 12. 1923) výjimečný. Použití nových konstrukčních materiálů, oceli a litiny, bylo tehdy tak odvážným podnikem, že veřejnost si zapamatovala i jméno toho, kdo byl ochoten se do takového podniku pustit. Což se dnes už sotva stane.
František Pečinka se narodil 27. prosince 1869 v Novém Bydžově čp. 29 do rodiny sedláře Antonína Pečenky a jeho paní Marie. Kdy malíř začal užívat pozměněnou podobu příjmení, nevíme.
