Od konce dvacátých let minulého století byl Stalin (18. prosince 1878 – 5. března 1953) fakticky diktátorem své země. Popravou tehdejšího ministra obrany Michala Tuchačevského 12. června roku 1937 začala neuvěřitelně rozsáhlá čistka v řadách tehdejší sovětské armády…
Stalin se tehdy zbavil dvaceti až pětatřiceti tisíc vysokých armádních důstojníků, na jejichž místa nastoupili sice Stalinovi zcela věrní a plně loajální, avšak rovněž i naprosto nezkušení vojenští nováčci, což způsobilo, že výchozí vojenská pozice Sovětského svazu pro válku s Německem snad ani nemohla být horší…
Michail Nikolajevič Tuchačevskij (1893 – 1937), ruský a posléze sovětský vojenský velitel a jeden z hlavních reformátorů Rudé armády, jehož obviněním ze zrady vše začalo, bojoval již v první světové válce. Upadl do německého zajetí a teprve jeho pátý pokus o útěk byl úspěšný. Po návratu do Ruska se přidal k Rudé armádě a vzhledem k zúročování svých dlouholetých vojenských zkušeností postupoval poměrně velice rychle ve vojenské hierarchii.
Tuchačevskij se zalíbil tehdejšímu vládci Ruska Vladimiru Iljiči Uljanovovi, jenž přijal přezdívku Lenin (1870 – 1924), avšak Tuchačevskij si vytvořil velice zákeřného nepřítele, který na svoji moc teprve čekal…
V roce 1920 byla bolševická armáda během rusko-polské války poražena v bitvě u Varšavy a schopný vojevůdce Tuchačevskij, nazývaný též Rudý Napoleon, nahlas upozornil na špatné velení tehdy politického komisaře a člena vojenské rady – Stalina. Ten na to se svou mstivou, tvrdou a krutou povahou ani po sedmnácti letech nezapomněl.Stalin tak svou podezřívavostí a pomstychtivostí Hitlerovi, druhému neústupnému diktátorovi, zřejmě velice zjednodušil útok na Sovětský svaz v roce 1941.
