Chcete-li najít svou vlastní cestu životem, nevyhnete se tomu, že zklamete jiné lidi. Neustále se budete setkávat s lidmi, kteří to s vámi myslí dobře a ochotně vám budou radit a navrhovat, jak máte žít a jednat. Cizí rady občas bývají rozumné, ale dobře míněné návrhy velmi často vycházejí ze zkušeností a aspirací jiných lidí, kteří dostatečně nerozumí těm vašim.
Člověk nemůže být úspěšný, pokud nenaváže kontakty. Přitom je nutné, abyste si s druhým člověkem porozuměli a začali se spolu dobře cítit. Úspěch přichází tehdy, když vás lidé následují, pracují s vámi, podporují vás a věří vám.
Jedna věc je mít fobii z pavouků, ale větší strachy, které si v sobě nosíme, mohou podkopat naše úsilí o lepší život. Strach může mít oslabující účinek. Kvůli obavám ze selhání třeba nedokážete snášet riziko nebo ze strachu před výsměchem nechcete přijmout vedoucí roli.
Pokud se spokojíte s tím, že budete průměrný student, zaměstnanec, partner, šéf, sportovec nebo přítel, dělejte to, co dělá většina lidí. Knihy čtěte pouze zběžně, neobtěžujte se nacvičit svou prezentaci a dělejte jen minimum, které ke zvládnutí svých povinností potřebujete. Většina lidí se při obtížných úkolech vzdává příliš snadno a po prvním odmítnutí, praktické zkoušce, selhání nebo zklamání se již přestává snažit.
Při řízení auta si musíte dávat pozor na slepé úhly – na oblasti, které při pohledu do bočních zrcátek nevidíte. Totéž platí i pro vaši osobnost. Je velmi těžké prožít úspěšný život a přehlížet přitom části své vlastní osobnosti, ať už ve vás vzbuzují jakkoli nepříjemné pocity. Není lepší vědět, co o vás jiní lidé již vědí?
Kdy jste naposledy v něčem selhali? Možná bychom se mohli zeptat lépe: Kdy jste se naposledy neodvážili něco udělat, protože jste měli strach ze selhání? Obavy ze selhání nejspíše představují hlavní důvod, proč nerealizujeme více svých snů.
Zpoždění a odkládání jsou nejčastějšími zabijáky úspěchu. Pokud vám nevadí, že v některé oblasti svého života selžete, můžete se dnes vyhýbat tomu, co je potřeba udělat.
Rádi mluvíme o oboustranně výhodných rozhodnutích. V praxi se často vyskytují i kompromisy, kdy obě strany prohrávají – nedostanou vše, co chtějí, ale výměnou nedovolí, aby všech svých cílů dosáhla druhá strana. Hledáním kompromisů trávíme celý život a tyto dohody na základě vzájemných ústupků často představují nejlepší cestu vpřed.
Dnes se náš pracovní i společenský život točí kolem miliard e-mailů, SMS a internetových zpráv, které si vzájemně vyměňujeme. Zprávy píšeme při jídle, během chůze nebo řízení, na schůzkách, v koupelně i na toaletě. Není tedy divu, že mnohé zprávy jsou chybné nebo špatně formulované. Minimálně jeden poskytovatel elektronické pošty proto nabízí funkci tlačítka „Call back“ (Odvolat), aby bylo možné zrušit již odeslanou zprávu.
Žijeme v kultuře „lajků“. Kvůli službám Facebook, YouTube nebo Instagram je nyní normální, že jsou dospělí lidé posedlí svými komentáři a označováním položky „To se mi líbí“. Skutečně tak zoufale toužíme po tom, aby si nás všichni okolo všímali a líbili jsme se jim?
Jedno z tajemství úspěšných lidí spočívá v tom, že neustále pomáhají jiným, aby úspěšně dosáhli svých vlastních cílů. Ve svém životě vám pomohli a vedli vás nejrůznější lidé – rodiče, prarodiče, rodinní přátelé, učitelé, kolegové, přátelé a partneři. Mnoho lidí vás možná vedlo, aniž by si to vůbec uvědomili – jen s vámi mluvili, odpovídali na vaše otázky nebo vám ukázali, jak se něco dělá. Někdy stačí, když pouze pobýváte v něčí přítomnosti, abyste jej naučili něčemu důležitému, například jak být klidný, přátelský nebo trpělivý.
Jste skutečně otevření nebo vidíte pouze to, co jste již pozorovali, a slyšíte pouze to, co jste už zaslechli dříve? Lidské chování je založeno na návycích a vyhovuje nám, když věci zůstávají při starém.
Odhaduje se, že 40 procent znalostí, které získáte na vysoké škole, zastará během deseti let. V dnešním světě jsou nápady, znalosti a předpoklady snadno dostupné, ale přitom mohou velmi snadno zastarat. Myšlenku Alvina Tofflera bychom mohli formulovat tak, že ve 21. století se snadno můžeme cítit negramotní, protože neustále cítíme tlak, abychom se učili nové věci, zapomínali dříve naučené a učili se znovu.
Svět je plný špatných zpráv a váš myšlenkový stav zásadně záleží na tom, jak je zpracujete. Mnozí to řeší jednoduše tak, že se těmto zprávám vyhýbají.
Průzkumy potvrzují, že téměř všichni lidé těm méně šťastným poskytují bez náhrady svůj čas a peníze. Můžete si pogratulovat – ze statistického hlediska již nejspíš štědří jste.
I vy jste specialista. Ve skutečnosti je každý z nás na něco odborník, i kdyby to byly jen špatné návyky, které často opakujeme a procvičujeme až k dokonalosti. Úspěch spočívá v tom, že přestanete dělat věci, na které se nechcete specializovat – například předvádět se, neposlouchat druhé nebo se chovat líně – a uděláte ve svém životě prostor na věci, na které chcete být odborníkem.
Indiáni říkají: „Na stezce přátelství nenechte vyrůst trávu.“ Dělejte vše, abyste si zachovali svá přátelství. Přátelství, která přetrvají mnoho let, tvoří skvělý základ života.
Žijeme ve světě, kde je normální, že jsme neustále zaneprázdnění a v pohybu, a pořád se od nás očekávají myšlenky, argumenty a názory na jakékoli téma. Naše mysl nám podsouvá, že život musí být složitější, než by měl skutečně být. Hezky to vyjádřil Konfucius: Život je skutečně jednoduchý, ale my si dáváme záležet na tom, abychom jej zkomplikovali.
Příliš času online může vést k duševním nemocem. K tomuto výsledku došla studie, o jejíchž výsledcích v květnu 2014 informoval deník Mirror. Různé články a průzkumy spojují čas strávený online s potížemi nejrůznějšího typu – depresí, sebevraždami, osaměním, slabými společenskými dovednostmi, nízkou sebedůvěrou, nedostatkem pohybu a ztrátou kontaktu s realitou.
I když se lidé na světě mimořádně různí, na sklonku života všichni teskní po podobných věcech. Většina umírajících lituje toho, co neudělala více než toho, co udělala. Často jsou to takové věci, jako že třeba netrávili více času s rodinou a přáteli, příliš pracovali nebo se dost nebavili a necestovali.